Dobrou hudbou špatný film nezachráníte. Někdy hraje ticho mnohem víc než hudba, říká skladatel Muchow

Co když si pro cenu půjdete vy?

Myslím si, že se to nestane, favorizuji jiné tvůrce, ale kdyby náhodou, budu určitě ten, kdo zakopne. Budu posazený poměrně vzadu a budu se muset proplétat. Ve své roztržitosti bych určitě zakopl. Kapela na to musí být připravená.

Takový hudební doprovod v přímém přenosu mi připomíná začátky kinematografie. Obrovské plátno, černobílý němý snímek a pod plátnem pianista, který to musí sledovat a na místě se snaží odhadnout situaci.

Přesně to nás čeká. Připravili jsme si na každou kategorii filmovou hudbu, kterou jsem dělal já nebo spoluhráč Marek Doubrava.

Čtěte také

Příběh slavné písně ze Samotářů. Do filmu se dostalo jen demo, vzpomíná Jan P. Muchow

Třeba pro vyhlášku pro oceněného za režii budeme hrát skladbu Best Boy in Town – Nejlepší chlap ve městě, nebo u jedné kategorie, kde očekávám, že zvítězí nominant, který už několik lvů má, máme připravenou skladbu It’s always you – Vždycky jsi to ty. Je to spíš takový interní humor.

Na předtočené medailonky nominovaných máme klidnější skladby. Tam zazní třeba hudba z filmu Ve stínu. A když bude oceněný přicházet na pódium, zahrajeme svižnější kousky. Třeba pro herečku máme připravenou skladbu So Beautiful z filmu Samotáři, protože většina hereček je velmi krásná. Máme takový jízdní řád a jsme připraveni reagovat.

Mluvili jsme o tom, že někdo zakopne. Já to nikomu nepřeji, ale – jak pokrýt trapno hudbou?

Podle mě se tvářit, že se nestalo. Ale myslím si, že když se něco takového stane, někomu to bude připadat nevhodné, ale pro diváka to třeba bude roztomilé. Takže nevím. Určitě schválně nebudeme zvýrazňovat, že se třeba někdo cítí špatně.

I kdybyste se člověk sebevíc snažil, dobrý film už hudba nezkazí. Naopak blbý film dobrou hudbou bohužel nezlepšíte.

Vy máte nominaci za film Beaty Parkanové Slovo. V tom filmu moc hudby není, asi deset minut. Přesto k němu vzniklo album duetů jako vedlejší produkt...

Není to typické. Neznám podobný projekt, který by to takto udělal, ale možná nás to právě proto lákalo. Když jsem si přečetl scénář Beaty Parkanové, řekl jsem jí, že je to film bez hudby. I na základě toho, jak znám její předchozí film.

Čtěte také

Nejde o dějepis, říká režisérka Parkanová, která natočila film o proměně vztahu dvou lidí po srpnu 68

A ona řekla, že by to i přesto chtěla vyzkoušet. Nakonec se tam hraje jen vlastně v přechodech mezi scénami a pak závěr filmu. Nemyslím tím titulky, ale závěrečnou scénu, kdy začíná znít ústřední skladba, kterou zpívá Vojta Dyk a Lenka Dusilová.

Ono to někdy není o kvantitě. Když má film třeba 120 minut a je tam 100 minut hudby, neznamená to, že je to lepší hudba. Ticho hraje někdy mnohem víc než hudba. A někdy, když začnete hrát, hercům uberete a nefunguje to.

Takže si myslím, že je ve filmové hudbě nejdůležitější tzv. spotting – kde ta hudba je, kdy začne, kdy skončí. A až další věc je to, jaká je samotná, protože hudbou dobrý film už nezničíte. I kdybyste se sebevíc snažila, dobrý film už hudba nezkazí. Naopak blbý film dobrou hudbou bohužel nezlepšíte.

Jak podle něj vypadá hudební experiment a čemu říká řídká hudba? Poslechněte si celý rozhovor.