I po 22 letech od zemětřesení žijí mnozí Arméni v kontejnerech
Pár vteřin jim obrátilo život vzhůru nohama. Země se otřásla a lidé ve městě Gyumri v Arménii přišli rázem o své příbuzné a střechu nad hlavou. Psal se rok 1988 a bylo to první zemětřesení, které přitáhlo pozornost celého světa.
Pomoc nabízely zahraniční humanitární organizace, vlády států posílaly pátrací týmy. Ani po dvaadvaceti letech nejsou rány zahojené zcela. Tisíce rodin v Gyumri stále žijí v provizorních kontejnerech. A doufají, že se někdy přestěhují do normálního bytu.
Nejsou to ani domky, spíš takové plechové krabice, které časem zrezivěly. Málokoho by napadlo, že v nich žijí lidé. Mezi nimi cesty plné kaluží a bláta, protože první sníh nevydržel a rozmáčel je. V Gyumri všichni znají tahle sídliště, kterým se říká kontejnerová města. Žije v nich na čtyři tisíce rodin.
Třikrát šest metrů
Asja Aramovna Harutumjanová je lékařka, šedesátnice. Sedíme v malém pokoji s nízkým stropem, nad hlavou nám vede trubka od kamen. Místa tu opravdu moc není. „Jeden kontejner má třikrát šest metrů,“ říká.
Dnes mají tři, po zemětřesení Harutumjanovi dostali jen jeden. Zbylé dva si časem posháněli po částech. V jednom si zařídili obývák, v druhém ložnici a ve třetím kuchyň a prádelnu. V nich se tísní šestičlenná rodina.
„Před zemětřesením jsme měli velký byt v činžovním domě. Nespadl, ale bylo nebezpečné v něm dál bydlet,“ říká paní Asja. Z pátého patra bylo vidět velkou trhlinou až do přízemí. Jak paní Asja říká, měli velké štěstí.
„Ten den ráno byla mlha, že nebylo vidět na krok. Můj muž byl v práci, dcera ve škole. Já zůstala doma se synem. Když jsem šla do práce, nechala jsem syna doma. Třicet metrů od domu jsem ucítila, jak se země otřásla. Vzpomínám si, že jsem jako šílená křičela synovo jméno,“ vzpomíná paní Asja.
Přežili všichni. Ve třídě, kam chodila dcera paní Asji, zemřelo čtrnáct dětí. I možná proto, že rodina paní Asji měla takové štěstí, snášeli útrapy po zemětřesení trpělivě. Dodnes jsou na seznamu čekatelů na nový byt. Už dvaadvacet let.
Místo pro postýlku
„Dělá mi starosti, co budeme dělat příští rok v dubnu. Synovi se totiž narodí miminko. Jenže u nás v kontejneru už nemáme místo pro dětskou postýlku. Budeme muset něco vymyslet, prostě improvizovat,“ dodává paní Asja, která věří, že už brzy dostanou nový byt. Jenže domy se v chudé Arménii stavějí pomalu. Nezbývá než čekat.
Albert Manukyan také čeká. V kontejneru žije se ženou a třemi dětmi. „Naději jsme sice ještě neztratili, ale je jisté, že příští dva roky žádný byt nedostaneme.“
Albert je svářeč a to je velké štěstí. Postavil si nad kontejnerem střechu a pospravoval praskliny, které do kontejneru vykousl pomyslný zub času. „V ostatních rodinách jsou často jen matky s dětmi, staří lidé, kteří si neumějí zařídit kontejner. Podlaha je špatná, střecha taky. Na jaře jim dovnitř zatéká voda, chytá se plíseň,“ stýská si Albert Manukyan.
V Gyumri zabilo zemětřesení 20 tisíc lidí a 80 procent města se proměnilo v trosky. Pro ty, kteří žijí v kontejnerech, trvá zemětřesení v podstatě dodnes.
Zvětšit mapu: arménské město Gyumri, které před 22 lety postihlo zemětřesení
