Husák byl třikrát vyloučen ze strany a vězněn, přesto se pokaždé vrátil. „Revoluce požírá své děti, on si vše vykládal jako chyby jednotlivců,“ vysvětluje historik

Ludvík Svoboda a Gustáv Husák
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ludvík Svoboda a Gustáv Husák

Historik Macháček je spoluautorem rozhlasového dokudramatu A máme to za sebou, které odvysílal Radiožurnál letos 17. 11. To se zaměřuje hlavně na dění polistopadových událostí a Gustáva Husáka. „Žánr nabízí i pole pro improvizaci a tvůrčí ztvárnění. My jsme k tomu přistupovali tak, abychom byli co nejvíc faktograficky přesní,“ popisuje Macháček natáčení. V dokudramatu se dozvídáme i o lidech, o kterých se toho běžně moc neví, i ti ale také měli v porevolučním dění své místo.

V prostorách pražského hradu se podle historika objevovaly osoby, které Husáka sledovaly, šlo i o jeho nejbližší pracovníky. A ti o dění informovali Moskvu. Jednou z postav spíše neznámých je podle Michala Macháčka slečna Irena, která se pohybovala v blízkém okolí Gustáva Husáka. Byla jeho asistentkou, ale také měla s Husákem poměr. „Byly informace, že sloužila k tomu, aby se Husák necítil osamocený. A mohla fungovat i jako informátor o tom, jak privátně smýšlí,“ popisuje historik.

Nevraživost už od 40. let

Roku 1989 vstoupil opět na politickou scénu výrazný slovenský politik Alexander Dubček. Jaký byl jeho vztah s Gustavem Husákem? „Velice nevraživé z obou stran. Neměli se moc rádi, působila tam i určitá rodinná anamnéza,“ vysvětluje Michal Macháček a dodává, že to má příčiny už ve 40. letech.

Husák měl totiž v předvečer Slovenského národního povstání roku 1944 na starosti osvobovací akci vězněných komunistů, akci ale odložil. A mezi vězni byl právě i otec Alexandera Dubčeka. Mezitím zároveň když byl Gustav Husák vězněn v 50. letech, tak zatím politická hvězda Alexandera Dubčeka stoupala.

Zachovával věrnost straně

Přestože byl Husák vězněn a třikrát vyloučen z komunistické strany, vždycky se tam vrátil a nepřestal zřejmě komunistické myšlence věřit do posledních dnů. „Revoluce požírá své děti, což byl i Husákův příklad,“ podotýká Macháček a vysvětluje: On si to vykládal tak, že jde o chyby jednotlivců – straníků, že byl uvězněn. Ale že ten systém je vlastně správně nastavený.

V 60. letech Gustáv Husák dokonce bránil dění let padesátých. Prý ho také držela myšlenka, že je předurčen k velkým věcem a k tomu, aby ukazoval politický směr. „A to devítileté vězení ho v tom utvrdilo, ještě tam byly velké ambice,“ nastiňuje historik.

Poslední věta celého dokudramatu zní: „Máme to za sebou.“ A prý se nejspíš ulevilo právě i Husákovi samotnému. „Šest desetiletí být v politice, působit ve veřejném prostoru a ještě v dynamické době 80. let, kdy vidíte, jak se bortí vše, o co jste usilovali. To musela být velká katarze. Myslím, že si i určitým způsobem oddychl.

Dokudrama si můžete poslechnout celé ze záznamu až do 15. prosince. Najdete ho zde

Spustit audio

Související