Hurvínek se dostal do 3D, aby byl atraktivní pro současné děti, říká režisér a producent Martin Kotík

31. srpen 2017

Spejbl, Hurvínek, Mánička a pes Žeryk dostali další rozměr. Doslova. Před pár dny vstoupil do kin 3D snímek Hurvínek a Kouzelné muzeum. Vznikal dlouhých devět let, jeho režisér a producent Martin Kotík v rozhovoru s Lucií Výbornou i přesto říká: „Dnes mám Hurvínka snad ještě radši než dříve.”

Film Hurvínek a Kouzelné muzeum vznikal devět let v pěti zemích světa. A minimálně zpočátku to neměl úplně jednoduché. „Původně jsme s Helenou Štáchovou chtěli vycházet z divadelní hry, pak jsme ale zjistili, že nemůžeme stavět dramatický oblouk pro celovečerní film na loutkovém divadle,” vzpomíná Martin Kotík.

I když byly první myšlenky na celovečerní film o Hurvínkovi spojené s představou klasického českého loutkoherectví, nakonec to dopadlo jinak. „Původně jsme chtěli, aby loutky zůstaly, jak jsou, naopak vedlejší postavy měly být ve 3D. Handicap hlavních postav by ale oproti těm vedlejším byl příliš velký,” vysvětluje režisér a producent, proč nakonec Hurvínek dostal 3D podobu.

Děti jsou všude stejné

Nový hurvínkovský film na první pohled tak trochu připomíná pixarovky. A jeho režisér a producent si od něj slibuje, že dokáže oslovit děti po celém světě.

„Děti jsou dnes všude stejné. Spejbl s Hurvínkem jsou tradicí, kterou předáváme našim dětem, zároveň se ale svět dynamicky posouvá dál, obzvlášť v audiovizuálních médiích. Chtěli jsme udělat Hurvínka tak atraktivního, jako byl pro nás, když nám bylo deset let, a tak jsme museli jít o zásadní krok dopředu,” vysvětluje Martin Kotík.

Kromě 3D podoby se Hurvínek dočkal i dalších změn: je trochu starší, dostal se do puberty a vypadá tak, aby se nevyděsily děti, které ho zatím nikdy neviděly.

autor: als

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová