Hotel v centru Tallinnu sloužil jako velké ucho KGB. Dodnes o tom svědčí jeho tajné 23. patro

První muž na měsíci Neil Armstrong, hollywoodská hvězda Elisabeth Taylorová nebo dlouhá řada světových státníků. Ti všichni v 70. a 80. letech navštívili Estonsko a bydleli v hotelu Viru v centru Tallinnu. A i když to asi nevěděli, každé slovo, které v hotelu pronesli, skončilo na magnetofonové pásce. Hotel byl totiž jedním velkým odposlouchávacím zařízením sovětské tajné policie. Navštívil ho i reportér Tomáš Jelen.

Nejvyšší číslo, které se dá zmáčknout ve výtahu, je 22. Vyjedeme tedy právě tam. „Do 23. patra výtah nejede, protože oficiálně žádné takové patro v tomhle hotelu dlouhá léta neexistovalo. Od roku 1972, kdy byl postavený, až do rozpadu Sovětského svazu do nejvyššího patra žádní smrtelníci nesměli. Jen vybraní zaměstnanci a agenti KGB,“ vypráví pracovník hotelu Pavel.

O hotelu Viru v centru Tallinnu se říkalo, že byl postavený  poloviny z betonu a z poloviny z odposlouchávacích mikrofonů

Z 22. do 23. patra stoupáme společně po požárním schodišti. Nahoře je místnost, ve které se na tři směny střídali zaměstnanci sovětské tajné policie a monitorovali doslova každé slovo, které zahraniční hosté v hotelu pronesli.

Hotel z mikrobetonu

„Ne ve všech pokojích byla odposlouchávací zařízení, speciálních pokojů se štěnicemi bylo asi šedesát,“ popisuje Pavel. „Když přijel host, o kterém tajná policie předpokládala, že by mohl mít nějaké důležité informace, byl ubytovaný právě v jednom z nich.“

Dochovaly se dokonce plány zachycující půdorys pater a zapojení mikrofonů v jednotlivých místnostech. „Mezi obyvateli Tallinu se říká, že tahle budova byla postavená z mikrobetonu. Myslím, že v Československu jste také měli hotely z tohohle materiálu složeného půl-napůl z betonu a mikrofonů,“ usmívá se Pavel.

Tajná místnost ve 23. patře zůstala prakticky ve stejném stavu, jak ji po rozpadu Sovětského svazu KGB narychlo opustila. Je to poslední místo, které připomíná temnou minulost hotelu

Někdo se dívá

Ze skříně vyndává také velmi zajímavě upravený fotoaparát, který vypadá jako stará zrcadlovka připevněná na vodorovné černé tyči. „Jak vidíte, má velmi úzký objektiv,“ ukazuje můj průvodce. „Na konci měří jen asi dva centimetry v průměru, takže ho špióni mohli prostrčit dírou ve zdi, která většinou ústila v zásuvce. To byl další způsob, jak o zahraničních hostech sbírat informace.“

Úzký objektiv se dal vsunout dírou ve zdi do slepé zásuvky

Další fascinující předměty, které leží na stole, pocházejí z hotelové restaurace. Na první pohled obyčejný talířek a popelník, které ale – jak tady dnes už nikoho nepřekvapí – mají dvojité dno a v něm mikrofon. „Až pojedete na výlet do Severní Koreje, už víte, na co si dát pozor. Na talířky s nápadně tlustým dnem,“ směje se Pavel.

Ubytování bez obav

Tajná místnost ve 23. patře zůstala prakticky ve stejném stavu, jak ji po rozpadu Sovětského svazu KGB narychlo opustila. Je to ale poslední místo, které připomíná temnou minulost hotelu. Všechny ostatní pokoje byly od 90. let několikrát rekonstruované, takže z původního vybavení se nedochovalo nic.

autoři: Tomáš Jelen , and
Spustit audio

Související