Připomínka totality v Muzeu okupace ukazuje, že minulost je v Estonsku stále živá
Estonský Tallinn se může pochlubit jednou raritou – muzeem okupací. Ostatní země bývalého sovětského bloku včetně České republiky sice mají muzea, která připomínají život za komunismu, ale konkrétně okupaci si připomínají jenom v Pobaltí.
Na monitorech běží černobílé dokumentární záběry o boji Estonců za nezávislost. Ve vitrínách uniformy sovětských i německých vojáků. A také předměty připomínající jejich okupaci, přesněji řečeno střídavou okupaci.
Estonsko obsadil po uzavření paktu Molotov–Ribbentrop v roce 1939 nejdřív Sovětský svaz, potom Němci, a pak znovu v roce 1944 Rudá armáda, která odešla až v roce 1991. Tyto historické kotrmelce vedly k tomu, že si v Estonsku připomínají období německé a sovětské nadvlády spíš jako dobu okupace než jen jako dobu totality.
Pro Moskvu byly za komunismu pobaltské republiky vlastně západní hranicí, proto v nich byla přítomnost Rudé armády, sovětského námořnictva a letectva v každodenním životě velmi citelná a viditelná.
Muzeum jako dárek
„Jsme soukromé muzeum, které založila emigrantka Olga Kistler-Ritsová,“ vysvětluje manažer expozice zdejšího muzea Sander Jürisson. „Vystudovala medicínu tady v Estonsku, pak se přes Německo dostala do Ameriky a vedlo se jí velmi dobře. Když se pak na začátku devadesátých let Estonsko znovu osamostatnilo, chtěla mu něco vrátit.“
Založila zvláštní nadaci, získala finanční prostředky a v roce 2003 Muzeum okupace otevřelo svou expozici.
Pro Estonce – stejně jako pro Lotyše nebo Litevce – je nedávná historie pořád velmi živá, protože jazyk bývalých okupantů slyší ještě dnes většina z nich prakticky každý den okolo sebe.
Čekání na sté výročí
Muzeum okupace v Tallinnu je sice tematicky zajímavé, ale popravdě řečeno trošku statické. Návštěvníci už dneska přece jen očekávají víc než jen historické předměty ve vitrínách s popiskami, fotografie a video na malé obrazovce.
„Ano, výstava už je možná trochu zastaralá,“ připouští i Sander Jürisson. „Chceme otevřít novou stálou expozici, už na to sháníme peníze od dárců a sponzorů. Jsme soukromé muzeum a stát hradí jen čtvrtinu až třetinu nákladů. Doufáme, že novou expozici otevřeme už příští rok, až bude nezávislé Estonsko slavit sto let.“
V každém případě tallinnské Muzeum okupace názorně ukazuje, proč lidé v Pobaltí vnímají dobu totality trochu jinak než třeba my v České republice. A proč se cítí i dnes víc ohrožení mocným sousedem za východní hranicí.
