Hotel Migrante na mexické hranici: vítejte na místě pro ty, kteří přišli o svůj americký sen
Kdysi patřil k nejvýstavnějším budovám mexicko-amerického pomezí, dnes byste ve stoletém hotelu luxus hledali jen stěží. Přesto patří hotel Migrante v pohraničním městě Mexicali k místům, kde je trvale plno. Důvodem zdaleka není jen to, že se tu za nocleh neplatí. Ve svérázné ubytovně si léčí duši ti, kterým deportace ze Spojených států vzala sen o lepším životě.
V hotelu U Vyhoštěného migranta na hranici Mexicali a amerického Calexica nenajdete klasickou recepci ani pokojíky s vyhlídkou do okolí. Místo, kde se léčí zlomená křídla, žádným luxusem neoplývá. Většina nocležníků tu má jiné starosti než jak měkké bude jejich dnešní lůžko. Jejich sny, plány a rodiny zůstaly za nedalekou americkou hranicí, která pro ně je na roky uzavřená.
Oscar Tamai Quintero je mužem číslo dva místního hotelového „managementu“. Když se 48letý inženýr před pár lety rozhodnul pomoct svému bratrovi, podnikateli a občanskému aktivistovi, s novým projektem pro vyhoštěné, netušil, kolika lidem útočiště ve starém vybydleném hotelu, dávné pýše města Mexicali, může pomoct nabrat dech k novému startu.
Čtěte také
„Otevřeli jsme tohle místo před čtyřmi roky. Tehdy začalo přibývat deportací, přes hranici sem proudily tisíce vyhoštěných lidí, kteří přespávali na ulicích, v parcích, v opuštěných budovách. Lidé, kteří do včerejška měli domov v Americe, se najednou ocitli vykořenění a bez plánu, co dál,“ říká Oscar Tamai a bere mě na podrobnou prohlídku.
Dnes hotel Migrante dokáže ubytovat najednou i přes tisíc lidí. Někteří zůstávají pár dnů, jiní i roky. Náklady pomáhají hradit místní úřady a také sami hoteloví hosté, ze kterých jsou kuchaři, portýři, opraváři i zedníci. Za poslední čtyři roky tudy prošlo 300 tisíc lidí.
Patnáct let ve Státech, pak deportace
V přízemí nakládají dva mladí muži v baseballových čepicích várku špinavých svršků do velkých praček. O patro výš je kuchyně a jídelna, v obou podlažích jsou lůžka. Přes den jsou prázdná, jejich dočasní obyvatelé pracují, shánějí výdělek nebo promýšlejí, co dál.
Čtěte také
31letý Orlando Agirre strávil ve Spojených státech posledních 15 let. Jinde si život představit nedokáže, domovem je pro něj kalifornské Sacramento, kde na něj čekají jeho tři děti, rodina, přátelé.
„Chci se dostat zpátky – stůj co stůj, abych mohl s úřady všechno urovnat a začít konečně fungovat legálně. Deset let jsem pracoval pro stejnou firmu, platím daně, mám i číslo sociálního zabezpečení. Potom, co jsme se s manželkou rozvedli, jsem ale nestíhal platit včas alimenty ani neměl peníze na právníka, co by mě zastoupil u soudu v jednání o deportaci,“ popisuje Orlando.
Zoufalý muž je připraven k riskantní cestě
Podobné příběhy vyprávějí i ostatní: nezaplacené pokuty, rychlá jízda, alkohol za volantem, drogy, ale i trestné činy – pro americké úřady, které zesílily tažení proti nelegální migraci, důvod k deportaci. Mnozí rozhodnutí respektují, jiní jsou odhodlaní podstoupit riziko a vrátit se zpátky.
K nebezpečnému několikadennímu pochodu přes poušť je připravený i Orlando. Ví, že jeho pouť může skončit vězením, nebo dokonce vyčerpáním a smrtí. V Mexiku ale zůstat nechce, jeho sny jsou na druhé straně hranice. Ta je sice jen pár set metrů odsud, ale i přesto tak daleko…
Související
-
Mexický Yucatán je jimi doslova prošpikovaný. Mayská jezírka cenotes skrývají víc než jen vodu
Na poloostrově Yucatán se to jen hemží mayskými památkami, zato na něm nenajdete řeky. Jak si tedy Mayové obstarávali pitnou vodu?
-
Při ilegálním překročení americké hranice loni zemřelo nejvíc Mexičanů od roku 2006
Podle mexického deníku El Sol de México byla příčinou jejich úmrtí dehydratace či podchlazení kvůli nízkým teplotám na poušti v noci.
