Horolezec Zoltán Demján: Hory mě naučily vnímat, co je to pokora. Nelituji ani vteřiny

6. leden 2017

Host Lucie Výborné

Zoltán Demján je muž, který jako první Čechoslovák stanul v roce 1984 na vrcholu Everestu. Když se za svým prvenstvím ohlíží dnes, říká, že už to začíná být příjemná vzpomínka, i když má stále trpkou příchuť – Jozef Psotka, který lezl spolu s ním, při sestupu zahynul.

„Když vám zemře kamarád a vy skoro zemřete, tak těžko můžete hovořit o úspěchu. Možná jediný úspěch byl v tom, že jsem přežil, ale zpětně jsem zjistil, že dotknout se doopravdy hranice možností - a to je něco, co jsem na Everestu při sestupu skutečně zažil - byl zázrak. Přežil jsem to, tak zpětně to pro mě samozřejmě hodnotu má,“ vzpomíná Demján.

Během svých horolezeckých výprav dostal dohromady tři signály, aby s lezením přestal, a ten třetí poslechl. „Po tom třetím varování jsem vyslyšel ten hlas, který mi řekl, že život je příliš krásný na to, abych zůstal pro své děti jen jako hrdina na fotografiích a zůstal v horách.“

Nelituji ani vteřiny, co jsem strávil v horách. Naučily mě – a nechci, aby to znělo pateticky – vnímat, co je to význam slova pokora, jak se cítit velmi malý, když stojíte před přírodou. Celá příroda funguje podle nějakých zákonitostí a principů, které my částečně poznáváme. Kdybychom žili podle nich tak, jak funguje příroda, život by byl fantastický a jednoduchý. My ale často přírodní zákonitosti porušujeme a potom je ten život takový, jaký je. ZOLTÁN DEMJÁN

Po asi třicetimetrovém pádu v Yosemitském národním parku, který, jak říká, zbrzdili jeho andělé strážní a kolega, který chytil do ruky lano, ležel u potoka, ve kterém si chladil popálené prsty, díval se na modrou oblohu a došlo mu, že život je tak krásný, že by byla škoda ho ukončit tak rychle. Proto „s absolutní lehkostí“ skončil s extrémním horolezectvím.

Velmi ho ovlivnily i silné zážitky z hor. Jeden z nich přišel v roce 1985 při pokusu o výstup na Dhaulágirí, když byli uzavření v ministanu ve špatném počasí: „Třetí noc jsem zažil velmi zvláštní stav, nějaké napojení na universum. Zní to bizarně, ale to je něco, co člověk musí zažít, a těžko se o tom vypráví. Měl jsem pocit, že jsem molekula vesmíru, že jsem součást něčeho gigantického, ničeho se nemusím bát a nic se mi nemůže stát. Byl to velmi silný duchovní zážitek,“ vzpomíná Zoltán Demján.

Může horolezec své niterné pocity z hor s někým sdílet? Proč dnešní společnost umí být čím dál méně sama se sebou? A jak se cítí člověk, když je na pokraji fyzických i psychických sil? Poslechněte si celý rozhovor s horolezcem Zoltánem Demjánem. Audio záznam všech rozhovorů si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.