Historické prameny, digitální média a Indiana Jones. „Škola a dějepis nefungují ve vakuu,“ vysvětlují autoři nové učebnice

Jak dopadlo testování vaší nové učebnice?

Jaroslav Pinkas: Testovali jsme celý uplynulý školní rok, testovalo pět učitelů a učitelek, kteří podle toho učili ve svých třídách. Na začátku byla vlna nadšení a optimismu, pak přišla vlna deziluze, že je to těžké, protože metoda je náročná. Vyžaduje od učitele, aby se připravoval, aby byl schopen vyhodnotit, co děti v rámci hodin dělají.

Historik Jaroslav Pinkas|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Děti pracují s historickými prameny, musí plnit nějaké úkoly, formulují odpovědi a učitel musí říkat, jak jsou jejich odpovědi validní. A to je těžké, protože se dostává z komfortní zóny a musí něco komentovat. Takže byla skepse, ale na konci přišla vlna rozumného optimismu.   

Dá se říct, která základní data by měli žáci umět o 20. století?

Václav Sixta: Výběr dat se vždycky řídí otázkami, které dějinám klademe. Pokud je dnes tématem změna klimatu, tak mnohem větší důraz můžeme klást na to, jaký byl vztah životního prostředí a historického vývoje, činnosti člověka v minulosti.

Historické myšlení a badatelská činnost brání obecně před snadným přijímáním mediálních hoaxů a manipulací.
Jaroslav Pinkas

Důležitá data mohou být trochu jiná než ta, která jsme si měli pamatovat v 90. letech, protože tehdy si společnost kladla jiné otázky ve vztahu k historickému vývoji. Takže je potřeba o tom uvažovat jako o nějaké proměnné, o které je potřeba vézt diskuzi jak na odborné úrovni, tak mezi širokou veřejností.

Tímto vysvětlením tedy chápu, proč jsou v této učebnici nejenom data, která se týkají české státnosti, ale proč je tam dekolonizace, proč se tam objevují i environmentální témata?

Jaroslav Pinkas: Je potřeba si uvědomit, že české dějiny se neodehrávají v nějakém vzduchoprázdnu, nejsou oddělené od těch řekněme nečeských dějin, od dějin evropských, globálních. I tohle jsou naše témata, není to jenom kontext. Dekolonizace je třeba jedno z našich českých témat, i když to na první pohled nevypadá. A v učebnici vysvětlujeme proč.

V učebnici je také docela dost filmů…

Václav Sixta: Ano, filmy jsou tam přístupné skrz kód, který může učitel pustit přímo ve třídě na projektoru a s žáky pracovat s ukázkou. Vždy jsou to velmi krátké ukázky. Například v kapitole o vztahu evropského a arabského světa je záběr ze série o archeologovi Indianu Jonesovi, kde je zhmotněna stereotypizace arabského světa.

Historik Václav Sixta|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Pracujeme s tím, že si žáci mohou klást otázku, jak film ovlivňuje naši představu o minulosti. A tohle mi přijde důležité, že škola a dějepis nefungují ve vakuu, nejsou to světy samy pro sebe, ale žáci popkulturu včetně filmů konzumují i bez ohledu na dějepis a přinášejí témata přímo do výuky. A dějepis by měl být schopný toto absorbovat a funkčně s tím pracovat.

Jak moc nová badatelská učebnice učí žáky pracovat se zdroji a kriticky myslet, aby třeba nepodlehli bludu Protokolů sionských mudrců a jiným historickým podvrhům?

Jaroslav Pinkas: Je to obecné. Historické myšlení a badatelská činnost brání obecně před snadným přijímáním mediálních hoaxů a manipulací, kterých je dnes veřejný prostor bohužel plný. Je to samotná základna badatelské výuky, kdy žák ještě než odpoví, tak musí prozkoumat nějaké zdroje.

Tady si zvyká, že nestačí mít názor, ale nějaké vědomosti a fakta, ze kterých názor tvoří. A to je jádro naší výuky. Žáci říkají své názory, ale musí být podložené, a proto zkoumají zdroje. Ty jsou samozřejmě pečlivě vybrané, aby nabízely paletu k nějakému problému. To, že žáci musí něco prozkoumat, a pak odpovědět, je chrání před mediálními manipulacemi.

Čtěte také

„Začal jsem šťourat do vosích hnízd.“ Kovy řeší dějiny v dokumentu o českém školství

Václav Sixta: To je to, proč je badatelská výuka důležitá a efektivnější v obraně nebo předcházení šíření dezinformací. Protože i když často máme ověřené informace, že je něco nepravda, tak víme, že ne vždy to znamená, že společnost je vůči dezinformacím odolná. Zatímco když si žák vyzkouší zkušenost, jak vzniká historické poznání, tak pak si lépe i mimo školní prostředí uvědomí, jak informace, se kterými přichází do styku, vznikly.

Jak by měla vypadat moderní výuka historie v Česku? A nepřekrucuje se dnes historie stejně jako za minulého režimu? Poslechněte si celý rozhovor.