Historické prameny, digitální média a Indiana Jones. „Škola a dějepis nefungují ve vakuu,“ vysvětlují autoři nové učebnice
Od září se žáci devátých ročníků základních škol nebo víceletých gymnáziích mohou učit ze Soudobých dějin. Tak se jmenuje nová badatelská učebnice dějepisu, jejíž spoluautoři jsou historici Jaroslav Pinkas a Václav Sixta. „V každé kapitole je jedno cvičení, žáci pracují přímo s historickými prameny na internetu,“ popisují. Proč se u nás stále učí podle vzoru Marie Terezie? A co znamená historické myšlení?
Jak dopadlo testování vaší nové učebnice?
Jaroslav Pinkas: Testovali jsme celý uplynulý školní rok, testovalo pět učitelů a učitelek, kteří podle toho učili ve svých třídách. Na začátku byla vlna nadšení a optimismu, pak přišla vlna deziluze, že je to těžké, protože metoda je náročná. Vyžaduje od učitele, aby se připravoval, aby byl schopen vyhodnotit, co děti v rámci hodin dělají.
Děti pracují s historickými prameny, musí plnit nějaké úkoly, formulují odpovědi a učitel musí říkat, jak jsou jejich odpovědi validní. A to je těžké, protože se dostává z komfortní zóny a musí něco komentovat. Takže byla skepse, ale na konci přišla vlna rozumného optimismu.
Dá se říct, která základní data by měli žáci umět o 20. století?
Václav Sixta: Výběr dat se vždycky řídí otázkami, které dějinám klademe. Pokud je dnes tématem změna klimatu, tak mnohem větší důraz můžeme klást na to, jaký byl vztah životního prostředí a historického vývoje, činnosti člověka v minulosti.
Historické myšlení a badatelská činnost brání obecně před snadným přijímáním mediálních hoaxů a manipulací.
Jaroslav Pinkas
Důležitá data mohou být trochu jiná než ta, která jsme si měli pamatovat v 90. letech, protože tehdy si společnost kladla jiné otázky ve vztahu k historickému vývoji. Takže je potřeba o tom uvažovat jako o nějaké proměnné, o které je potřeba vézt diskuzi jak na odborné úrovni, tak mezi širokou veřejností.
Tímto vysvětlením tedy chápu, proč jsou v této učebnici nejenom data, která se týkají české státnosti, ale proč je tam dekolonizace, proč se tam objevují i environmentální témata?
Jaroslav Pinkas: Je potřeba si uvědomit, že české dějiny se neodehrávají v nějakém vzduchoprázdnu, nejsou oddělené od těch řekněme nečeských dějin, od dějin evropských, globálních. I tohle jsou naše témata, není to jenom kontext. Dekolonizace je třeba jedno z našich českých témat, i když to na první pohled nevypadá. A v učebnici vysvětlujeme proč.
V učebnici je také docela dost filmů…
Václav Sixta: Ano, filmy jsou tam přístupné skrz kód, který může učitel pustit přímo ve třídě na projektoru a s žáky pracovat s ukázkou. Vždy jsou to velmi krátké ukázky. Například v kapitole o vztahu evropského a arabského světa je záběr ze série o archeologovi Indianu Jonesovi, kde je zhmotněna stereotypizace arabského světa.
Pracujeme s tím, že si žáci mohou klást otázku, jak film ovlivňuje naši představu o minulosti. A tohle mi přijde důležité, že škola a dějepis nefungují ve vakuu, nejsou to světy samy pro sebe, ale žáci popkulturu včetně filmů konzumují i bez ohledu na dějepis a přinášejí témata přímo do výuky. A dějepis by měl být schopný toto absorbovat a funkčně s tím pracovat.
Jak moc nová badatelská učebnice učí žáky pracovat se zdroji a kriticky myslet, aby třeba nepodlehli bludu Protokolů sionských mudrců a jiným historickým podvrhům?
Jaroslav Pinkas: Je to obecné. Historické myšlení a badatelská činnost brání obecně před snadným přijímáním mediálních hoaxů a manipulací, kterých je dnes veřejný prostor bohužel plný. Je to samotná základna badatelské výuky, kdy žák ještě než odpoví, tak musí prozkoumat nějaké zdroje.
Tady si zvyká, že nestačí mít názor, ale nějaké vědomosti a fakta, ze kterých názor tvoří. A to je jádro naší výuky. Žáci říkají své názory, ale musí být podložené, a proto zkoumají zdroje. Ty jsou samozřejmě pečlivě vybrané, aby nabízely paletu k nějakému problému. To, že žáci musí něco prozkoumat, a pak odpovědět, je chrání před mediálními manipulacemi.
Čtěte také
Václav Sixta: To je to, proč je badatelská výuka důležitá a efektivnější v obraně nebo předcházení šíření dezinformací. Protože i když často máme ověřené informace, že je něco nepravda, tak víme, že ne vždy to znamená, že společnost je vůči dezinformacím odolná. Zatímco když si žák vyzkouší zkušenost, jak vzniká historické poznání, tak pak si lépe i mimo školní prostředí uvědomí, jak informace, se kterými přichází do styku, vznikly.
Jak by měla vypadat moderní výuka historie v Česku? A nepřekrucuje se dnes historie stejně jako za minulého režimu? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Pánek: Ideály listopadu 1989 jsou nadčasové. Pochopení novodobé historie je důležité
„Myslím si, že mnozí, včetně mě, určitě přivítají diskuzi o aktuálních problémech a klidně se to může dít i 17. listopadu,“ popisuje studentský vůdce událostí roku 1989.
-
Online výuka může být motivující, školu ale nenahradí, zdůrazňuje Schejbalová
Jen nutné se vrátit do normálního života, nemůžeme být zavření doma a čekat, až koronavrius někam zmizí, míní předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií.
-
Historii ukazuji dětem na základě příběhů jejich vrstevníků, říká Jitka Neradová
Rozhovor s učitelkou a spisovatelkou Jitkou Neradovou o knize Doskočiště Protektorát a o tom, jak s dětmi listuje historií v rodinných albech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
