Harmonikář Václav Koubek uvěřil v Boha při pasení krav

„Po vysoké škole mě kvůli nějakým samizdatům tahali na policii. Kvůli tomu, že jsem chtěl emigrovat, mě chytili, takže jsem byl zase taženej na policajty. Kvůli vojně, když jsem nechtěl jít na vojnu, odmítl jsem, zase jsem byl taženej. V tu chvíli jsem utekl do Jeseníků, kde jsem dělal pastevce. A tam jsem najednou zjistil, že v té přírodě Bůh je. Že na to člověk nemusí věřit, ale musí vidět, že je něco uvnitř, co ho dělá silnějším, v tom presu. A tam jsem si poprvé začal říkat, když jsem byl celé tři roční období od jara do podzimu na pastvě jako pastevec, že vlastně jsem nějak s tou přírodou spojený, že je tady něco vyššího, že se můžu na to město vykašlat, že vlastně jsem silnější díky přírodě, potažmo díky něčemu, co jsou zákony přírodní i duchovní.“

„Být si vědom vlastního já, to si myslím, že je ta správná víra. Ten člověk, který ví, že má vlastní já, je schopen něco vytvořit, něco ubránit, za něco se postavit, pro druhého se obětovat, a to je právě to já. To je ta nejsilnější víra. Ve chvíli, kdy nemá vlastní já, tak není věřící, ale spíš pověrčivý a ubírá se ke skupině lidí, a je jedno, jak se jmenují. Ale něco jiného je být ve skupině pověrčivých lidí, než být sám věřící.“