Harmonikář Václav Koubek a jeho písně o lásce

Světem bohů kráčí Václav Koubek, aniž by se stavěl do role gurua a přitom možná pro mnohé guruem je. Se svou harmonikou už 33 let obráží kluby a hospody naší maličkaté země a přináší dobrou náladu i trochu nostalgie.

S náboženskými motivy v jeho písních se setkáváme sporadicky, ale přece. Vzpomínám si na jeho zvolání: „Je svátek Mikuláš, je svátek, dej co máš, andělé stůjte a nebraňte se“, reflexi policejního zásahu proti shromáždění Mikulášů, andělů a čertů na Malostranském náměstí v roce 1980. Všichni se tu chytili za ruce a vytvořili obrovského hada, který se táhnul za hudbou muzikantů z Originálního pražského synkopického orchestru až na Maltézské náměstí, kde byli obklíčeni policejními žigulíky a obdarováni ranami pendreků. To bylo to jejich „dej co máš“.

Od té doby Václav Koubek dává vše, co má, jak v písních tak v knihách a filmech. Je neúnavným organizátorem, člověkem, který dává neustále lidi dohromady a vymýšlí pro ně nejrůznější programy. Má za sebou mnohé těžké chvíle, kdy ochrnul po přechozené borelióze a přišel o životní lásku. Přesto na nejnovější nahrávce s názvem Ave o ní Václav Koubek stále zpívá. Ať už o té lidské, nebo Božské, to ať si přebere každý sám.

Ave je Václavovým pozdravem. Zdrávas lásko. Na dnešní plavbu Noemovou archou sebou přibereme Ave, které nám pomůže překonat těžké chvíle potopy osamění.