Gruzínci přirovnávají svou situaci k srpnu 1968 u nás

Lenka KABRHELOVÁ:
Gruzie 2008 se nesmí stát druhým Československem roku 1968 transparent s tímto sdělením si může přečíst každý, kdo má cestu kolem gruzínského parlamentu. Prostranství před ním tady v centru Tbilisi je pro místní tradičním shromaždištěm, a tak asi jen málokoho překvapí, že tu v sobotní podvečer najednou visí šestatřicet fotografií zachycujících události, které, jak se alespoň mnozí domnívají, vykazují pozoruhodné množství podobných rysů, i když je dělí čtyřicet let.

Autan DERIOVIDZE, gruzínský historik v penzi:
Je to jasná paralela, jen se na to podívejte. Vždyť je to úplně stejné. Jsou to okupanti. Byli u vás a jsou i tady.

Lenka KABRHELOVÁ:
Vede mě gruzínský historik na penzi Autan Deriovidze ke snímkům, které zná důvěrně dnes už snad každý Čech srpen 1968, tanky na pražském Václavském náměstí, zoufalé obličeje překvapených lidí. "A teď se podívejte tady," říká, zatímco jdeme o pár kroků dál, kde na kovové konstrukci visí snímky Gruzie posledních dní.

Autan DERIOVIDZE, gruzínský historik v penzi:
Potřebujeme pomoct, a to co nejdřív, za pár dnů už může být pozdě.

Lenka KABRHELOVÁ:
Říká Autan Deriovidze. Podobný názor jako on má i mnoho dalších Gruzínů, včetně nejvlivnějších politiků. Před fotografiemi stojí i předseda gruzínského parlamentu David Bakradze. Na můj dotaz, zda analogie přeci jen trochu nepokulhává, rozhodně vrtí hlavou.

David BAKRADZE, předseda gruzínského parlamentu:
Já tu paralelu skutečně vidím. Před čtyřiceti lety jste v Československu bojovali za svobodu a nejen svoji, i za svobodu celé východní Evropy. Sovětské tanky se tehdy svobodě brutálně postavily do cesty. My tady dnes také bojujeme za svobodu a nejen naší země. Bojujeme za svobodu celého takzvaného postsovětského prostoru a celé širší Evropy.

Lenka KABRHELOVÁ:
Tvrdí s jistotou v hlase David Bakradze. Stejně jasno má ve věci pochopitelně i druhá strana, Moskva, která ovšem tvrdí pravý opak. Jak ruští představitelé říkají, vojenskou akcí se snaží pomoci ruským občanům, obyvatelům separatistické Jižní Osetie, kterou Rusko podporuje a kam gruzínský prezident Michail Saakašvili poslal gruzínskou armádu. A právě o tom, jestli to byl ten nejlepší možný krok, začínají mnozí lidé tady v Gruzii pochybovat. Kacha Kukava z gruzínské Konzervativní strany, která je součástí zdejší opozice, má za to, že do současného stavu situace vůbec nemusela dojít.

Kacha KUKAVA, Konzervativní strana Gruzie:
Všichni prezidentovi Saakašvilimu doporučovali, aby problémy v Jižní Osetii neřešil silou. Vojenští experti ho varovali, že naše armáda není dost silná, aby byla schopna čelit reakci, kterou si prezident mohl dopředu spočítat. A jaký je výsledek? Mrtví, zranění, rozbombardovaná města, Rusové na našem území a zcela reálná hrozba, že o Abcházii a Jižní Osetii úplně přijdeme, protože všem našim mírovým návrhům se teď každý vysměje.

Lenka KABRHELOVÁ:
Říká Kacha Kukava, který zjevně příliš nevěří, že by politické, či emocionální apely na západní státy, jako je ten se srpnem šedesát osm, příliš zmohly. Jak říká, se stále ambicióznějším Ruskem se Tbilisi jednoduše bude muset naučit vycházet. Prioritou číslo jedna, a v tom se s vládou shoduje, je ovšem okamžitý odchod ruských jednotek z gruzínského území. Zda se tak stane a za jak dlouho, to si i přes sliby ruské strany v tuto chvíli netroufá tady v Tbilisi odhadovat vůbec nikdo. Lenka Kabrhelová, Český rozhlas, Tbilisi.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.