Garmisch a Partenkirchen spojil Hitler. Kvůli sportu
Název střediska, kde v těchto dnech závodí alpští lyžaři v rámci mistrovství světa – tedy Garmisch-Partenkirchen, je noční můrou všech, kteří ho musejí vyslovit. Kdyby však tohle pojmenování zůstalo nejhorším zločinem muže, který jeho vznik zapříčinil, celému lidstvu by se žilo lépe.
Příkaz spojit Garmisch s Partenkirchenem totiž souvisí s Adolfem Hitlerem a pořadatelstvím zimních olympijských her v roce 1936. Ty skončily na den přesně před sedmdesáti pěti lety. Místní se tímhle výročím radši příliš nechlubí. A také název jejich města je citlivou záležitostí.
„Kde je hranice? No, teď jsme v Garmischi, a když přejedu řeku Partnach, tak se ocitneme v Partenkirchenu. Myslím jinou řeku, tahle se jmenuje Loisach,“ vysvětluje mi řidič, který má během šampionátu za úkol vozit novináře z tiskového střediska na závodiště a zpátky. Mou otázkou je viditelně zaskočen. Hranici mezi dvěma částmi svého města přejíždí v těchto dnech nesčetněkrát, ale vůbec se nad tím nepozastavuje.
To neznamená, že by se tu tímhle tématem nikdo nezaobíral. Vystupuji v centru Garmische, kde vytrubuje šestice hudebníků, a potkávám dobrovolnici Magdu. „Jsem z Partenkirchenu,“ říká mi. „Tohle dělení je pro nás velmi důležité. Nikdy neříkám, že jsem z Garmische. Vždycky z Garmisch-Partenkirchenu, nebo jenom z Partenkirchenu. Naše část města trochu trpí tím, že název Garmisch-Partenkirchen je moc dlouhý. Každý říká Jedu do Garmische nebo Byl jsem v Garmischi. Partenkirchen vždycky přijde zkrátka. A přitom je starší.“
Magdina starší kolegyně Maria tuhle rivalitu tak vážně nebere. „Dneska je to spíš legrace. Ale dřív to s sebou trochu neslo problémy. A co se týče zkracování názvu našeho města, mně to nevadí – já jsem z Garmische,“ směje se.
Město Garmisch-Partenkirchen se za svým vznikem nerado ohlíží
Garmisch a Partenkirchen psaly svou historii odděleně, až do ní promluvily sport a politika. Hitlerovské Německo pořádalo v roce 1936 dvoje olympijské hry. Ty letní, berlínské, se dávají za příklad zneužití olympijské myšlenky k demonstraci síly třetí říše. Totéž se už o půl roku dříve stalo při zimních hrách. Aby je v Horním Bavorsku mohli uspořádat, museli k 1. lednu 1935 uměle vytvořit středisko Garmisch-Partenkirchen.
„Byl to příkaz shora. Nevím, jestli ho vydal přímo Hitler, ale určitě někdo z jeho lidí. To, že spojené město Garmisch-Partenkirchen vzniklo za takových okolností, není nic, čím bychom se mohli chlubit. Ale tenkrát to jinak udělat nešlo. Starostové obou částí byli národní socialisté, kteří chtěli své město zviditelnit. Hádali se, kde bude stát jaké sportoviště, třeba hokejový stadión. Kdyby ty dvě obce administrativně nespojili, organizace her by byla velmi problematická,“ říká mi postarší pan Walter a vítá mě tím na výstavě, která se jako první věnuje nejen sportovním, ale i společenským aspektům zimní olympiády 1936.
„Zatím nemáme žádné negativní reakce. Výstavu jsme sotva otevřeli a tohle téma je pro místní hodně citlivé, dlouho nebyla vůle takovou otevřít. Takže záporné ohlasy přijdou, stoprocentně,“ dodává.
Z čeho plyne Walterova jistota, ukazuje hned první tablo, které návštěvník výstavy spatří. Pod olympijskými kruhy visí znak hákového kříže obkroužený nápisem Židé jsou nežádoucí. Také další texty a fotografie útočí na bolavá místa německé duše, třeba když Hitler s Göbbelsem obdivováni davem rozdávají na čestné tribuně podpisy.
„Z téhle strany jsme tady v Garmischi naši olympiádu nikdy neukazovali. Snad dostaneme šanci za sedm let hostit další hry, které už budou bez takového politického pozadí, a všechno se urovná,“ připomíná průvodce výstavou Walter, že Garmisch-Partenkirchen usiluje o pořadatelství části her v roce 2018 v rámci mnichovské kandidatury.
Zvětšit mapu: Garmisch-Partenkirchen (vlevo je Garmisch, vpravo Partenkirchen)
