Gamblerství, patologické hraní

Václav Lončík: Přijdete o kamarády, protože ty vám půjčujou první. Pak na řadu přijde rodina. Manželka se mnou měla dlouho strpení, ale bohužel, jak se to nabíralo, tak byly doma cejtit ty tlaky, že ty peníze někde utíkaj. Byl vlastně rozvod a tím, že se rozvedete, tak vlastně já jsem odevzdal všechno a zůstal jsem na ulici.

Alžběta Havlová: Patologické hráčství se kupodivu, na rozdíl od alkoholismu, týká výhradně mužů. Psychiatr Libor Gronský potvrzuje, že se ženou gamblerkou se nikdy nesetkal. Ani v literatuře.

Libor Gronský: Možná to i souvisí s tím, že řadu různých zvyků mají muži trošku jiné než ženy. Úplně odjinud bych třeba mohl říci, že vlastně velmi výjimečně ženy už v dětském věku něco sbírají. Zatímco pro muže je to velmi typické. Samozřejmě ta touha vyhrát nebo přijít k nějakým penězům, to je problém v současné době dost ožehavý, protože řada lidí je bez práce. Opravdu se dostávají do tíživé ekonomické situace. Takže ten hrací automat je jeden ze způsobů, jak mají dojem, že přijdou k penězům.

Alžběta Havlová: Podle primáře Karla Nešpora se často stává, že rodina nic netuší do té chvíle, když jde třeba manželka vybrat peníze z účtu, který je v mínusu. V tu chvíli praskne, že manžel je patologický hráč.

Karel Nešpor: Ten člověk prohrává, nejenom vlastní peníze, ale také firemní peníze, ale také peníze, které patří rodině, také peníze, které by měly sloužit dětem, také peníze, které třeba dluží státu na daních a podobně.

Alžběta Havlová: Václav Lončík přemýšlel často o sebevraždě. Kamarád mu ale naštěstí našel zaměstnání a tvrdá práce mu pomohla.

Karel Lončík: Já tomu říkám, že jsem se vrátil zase mezi lidi. Protože jsem si sehnal krásnej novej byt, sice 1+1. Bydlím sám. Je skromně zařízenej, ale mám všecko, co pro život zatím potřebuju. Mám co jíst, má co pít, jsem nekuřák, ale přitom si rád dám doutníčka.

Alžběta Havlová: Patologickému hráči určitě nepomůžete, pokud za něj zaplatíte dluhy. Nic se tím nevyřeší a pouze dále podpoříte herní průmysl. V první řadě je nutná ambulantní léčba a dobrá spolupráce se strany pacienta. Musíme si také uvědomit, že peníze jsou pro patologického hráče totéž, co pro alkoholika láhev rumu. Mezi chyby myšlení u patologických hráčů patří tak zvaný blud spořitelny.

Karel Nešpor: Učí vás v tom, že nešťastný patologický hráč si plete hazardní hru nebo sázkovou kancelář se spořitelnou a má dojem, že tam ty peníze má uložené. Snaží se je vybrat. Dalším typickým bludem je blud geniality.

Alžběta Havlová: Těmito bludy trpěl i Václav Lončík. V automatech nechal sedmimístnou částku.

Václav Lončík: Je toho tady v republice spousta. Ale všechno je to dělaný jenom na tahání peněz. A těm lidičkám, který začínají, ať jsou mladý nebo starší řeknu, může to bejt potěšení, ale jenom na tu chviličku než si tam, než prohraje prvních tisíc korun. Když je prohraje a zjistí, že za tisíc korun mohl mít daleko lepší věci než toto, tak musí od toho pryč. Každej jeden, kterej si stoupne k automatu, se připravil o kus života. Tam život není. Život je vo něčem jiným a ne určitě vo to, trávit 8 hodin u těch světýlek a čekat, jestli mi tam vypadne sto dvacet korun.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.