Francie už světu výtvarného umění nevládne, připouští šéf komise prestižní Ceny Marcela Duchampa

Na slavných Elysejských polích, v paláci, kde sídlí výstavní síň Artcurial, se schází francouzská umělecká smetánka – vedoucí galerií nebo muzeí, třeba i slavného Centre Popmpidou.

Slavnostní vyhlášení finalistů Ceny Marcela Duchampa za rok 2024 v Paříži|foto:Marie Sýkorová, Český rozhlas

Všichni sem dnes večer přišli vyslechnout jména letošních nominovaných, finalistek a finalistů Ceny Marcela Duchampa za rok 2024.

„Současné umění, a tím teď myslím jen to vizuální, neberu v potaz třeba tanec nebo design, je ve Francii podstatnou součástí kultury. I když si uvědomuju, že je dnes umělecká tvořivost rozdělená a vypadá jinak, než tomu bylo třeba před 50 nebo 60 lety, kdy Francie vévodila celému světu. Dnes je to trochu jinak,“ srovnává Claude Bonnin, prezident společnosti ADIAF, která cenu udílí.

Otevřená kultura je vždy bohatá

Cena Marcela Duchampa je stále prestižním oceněním, i když dnes Francie už trochu ztrácí. „Podívejte se třeba na Spojené státy americké, které předběhly Evropu. A v Evropě je dnes před Francií i Německo nebo Anglie,“ říká skromně prezident Bonnin.

Čtěte také

Duchamp navždy změnil moderní umění, když vystavil pisoár jako Fontánu

Jedním dechem ale dodává, že Francie má přece jen jedno prvenství: „Umění má ve Francii svou specifickou kontinuitu a historii. Navíc ho významně ovlivnily přistěhovalecké vlny. A to je pro kulturu nesmírně důležité.“

Claude Bonnin vyjmenovává nejen Španěla Pabla Picassa, ale i umělce Marca Chagalla narozeného v dnešním Bělorusku, nebo Rusa Vassila Kandinského. „A samozřejmě i Češi! Byl to přece i náš drahý Kupka, který se usadil ve Francii,“ dokládá Claude Bonnin, jak Francie byla a stále je umělecky otevřená nové kreativitě.

Národnost nerozhoduje

Už je ale na čase vyhlásit letošní finalisty a finalistky. Je mezi nimi také brazilské duo Angela Detanicu a Raphael Lain.

„Samozřejmě sledujeme i zahraniční umělce, kteří dlouhodobě působí ve Francii. Měli jsme i ročníky, kdy se tři ze čtyř nominovaných nenarodili ve Francii. Nemůžeme si přece cenit jen čistě francouzských umělců, musíme se rozhlížet a koukat kolem sebe,“ zdůrazňuje Claude Bonnin.

Jméno vítěze nebo vítězky 24. ročníku Ceny Marcela Duchampa se dozvíme na podzim.