Formulář na daňové přiznání, jak zlepšit protipovodňovou ochranu, předčasné parlamentní volby v Izraeli

Přehled příspěvků

Eva Lizcová: Stačili jste vyplnit a podat včas daňové přiznání? Pokud kvůli tomu máte za sebou týden plný nervů, pak za malou chvíli uslyšíte s našimi hosty v Duelu týdne, zda není možné zjednodušit formulář pro daňové přiznání.

Spánek většině z nás také narušily povodně. Jsou u nás protipovodňové zátarasy dostatečné a co lze zlepšit do budoucna. Je potřeba více peněz nebo lepší organizaci práce? To probereme s náměstkem ministra zemědělství Pavlem Punčochářem.

Izrael má za sebou předčasné parlamentní volby. Co nového to zemi přinese, to se dozvíte od bývalého velvyslance v Izraeli Jiřího Šnajdra.

Takový tedy bude dnešní hodinový pořad Týden v tahu. Příjemný poslech přeje Eva Lizcová.

Duel

Eva Lizcová: Platit daně nedělá radost asi nikomu. Pátek uplynulého týdne tak řada z nás prožila v infarktovém stavu, pokud jsme podávali daňové přiznání na poslední chvíli. Daňové přiznání je noční můrou snad každého, kdo ho musí vyplňovat a nejde možná ani tolik o to, kolik nakonec musíme státu odvést, ale ta složitost jazyka, jaký se v daňovém přiznání objevuje. Ten, kdo podává daňové přiznání je asi rád, že je dnes už sobota. K daním se ale teď vrátíme s mými hosty. Ve studiu je náměstkyně ministra financí Dana Treciová, dobrý den.

Host (Dana Treciová): Dobrý den.

Eva Lizcová: A Miroslav Ševčík mladší z Liberálního institutu. I vás vítám.

Host (Miroslav Ševčík): Dobré odpoledne.

Eva Lizcová: Paní náměstkyně, vyplňovala jste letos své daňové přiznání nebo vás se to netýká?

Host (Dana Treciová): Také jsem vyplňovala a nejenom za sebe, ale za manžela a dětem jsem pomáhala.

Eva Lizcová: Považujete to za složité nebo vám to nedělá problémy?

Host (Dana Treciová): Já si myslím, že letos jeden formulář nebyl problém.

Eva Lizcová: Pane Ševčíku, vy jste vyplňoval daňové přiznání?

Host (Miroslav Ševčík): Já jsem taktéž vyplňoval daňové přiznání a pomáhal jsem vyplňovat daňové přiznání některým svým známým a pro mě to taktéž nebylo složité, nicméně domnívám se, že pro ty známé, kterým, jsem s tím pomáhal, tak by to mohlo činit problémy.

Eva Lizcová: Jako ekonom považujete daňové přiznání za složité nebo si myslíte, že by mělo být jednodušší?

Host (Miroslav Ševčík): Tak, to daňové přiznání samo o sobě není složité příliš, je v podstatě jakýmsi takovým návodem, postupem jak se postupně dobrat daňovému základu a ve výsledné dani, nicméně daňový systém zejména daň z příjmů mi připadá poměrně složitá.

Eva Lizcová: Já bych se chtěla zeptat, jak moc je naopak v pořádku, že daňové přiznání se vlastně poplatník nechá zpracovat daňovým poradcem. Já když jsem nemocná, jdu se léčit také k odborníkovi, neléčím se sama, je to tedy v pořádku, že placení daní musí řešit odborník, paní náměstkyně?

Host (Dana Treciová): Já si myslím, že jestliže má třeba poplatník více příjmů, z více zdrojů, ze zahraničí nebo se jedná o nějakou komplikovanou účetní jednotku, takže by určitě měl si obstarat pomoc odborníka, který by mu pomohl ty daně zpracovat. Já si myslím, že tohle je naprosto správné.

Eva Lizcová: Pane Ševčíku, co si o tom myslíte vy? Nebo by to měl každý poplatník zvládat sám?

Host (Miroslav Ševčík): Tak, samozřejmě jsou složitá daňová přiznání, jednoduchá daňová přiznání a ta jednoduchá daňová přiznání by měl poplatník zvládat sám. Souhlasím s paní náměstkyní, že pro ty složité je potřeba si najmout odborníky nejen tady daňové, ale i účetní, nicméně opakuji, že ten systém, tak jak je dneska nastaven, tak by mohl být mnohem, mnohem jednodušší.

Eva Lizcová: Vy jste také říkal, že ten daňový systém je nepřehledný, složitý, co byste na něm změnil?

Host (Miroslav Ševčík): No tak v podstatě když pominu zákon o dani z přidané hodnoty, jehož podobu nám jaksi určují směrnice Evropské unie, tak se dostanu k zákonu o dani z příjmů, který se snaží být až příliš komplexní a upravovat všechny možné ekonomické činnosti a všechny tyto činnosti zahrnovat pod zdanění.

Eva Lizcová: Podle posledního průzkumu vadí podnikatelům daňový systém a považují ho za neprůhledný. Paní náměstkyně, můžete na to reagovat za ministerstvo financí i na to, co pan Ševčík právě řekl?

Host (Dana Treciová): Určitě je pravda, že daňový systém je velmi komplexní a to není jenom případ České republiky, to je případ všech daňových systémů a musím říct, že čím je daňový systém starší, například v těch zemích, kde ty zákony mají třeba platné již několik desítek let, tak tím samozřejmě tam mají ty zákony a systémy komplexnější ještě více než v České republice. Ani nemohu souhlasit tady s panem Ševčíkem, že náš zákon daně z příjmů by byl nějak více komplexní než jinde, například máme co se týče rozsahu, například počet slov, určitě ten zákon je daleko kratší, než třeba zákony v západní Evropě.

Eva Lizcová: Vidím, že v podstatě přiznáváte, že ty daně jsou poněkud komplexní mi nahráváte na otázku tedy, jestli je legitimní požadavek na rovnou daň, pane Ševčíku, jaký na to máte názor, kdyby se platila jedna daň?

Host (Miroslav Ševčík): Záleží na tom, co si představíme pod pojmem rovné daně, že jo. V podstatě ty koncepty, jak jsou dneska připravovány některými politickými stranami, tak znamenají rovnou sazbu daně, v podstatě v daňovém systém jde také o základ daně a o stanovení základů daní.

Eva Lizcová: Paní náměstkyně, jak by se stavělo ministerstvo financí k rovné dani, například té patnáctiprocentní?

Host (Dana Treciová): Já si myslím, že současné ministerstvo financí nepodporuje tuto myšlenku, nicméně současné ministerstvo financí si uvědomuje, že i na tom zákoně třeba o dani z příjmů nebo majetkových, legislativa k majetkovým daním je co zlepšovat, proto na začátku tohoto roku v lednu 2006 byla ustanovená ministrem Sobotkou expertní skupina, která právě během sedmi měsíců má přijít s věcným záměrem nové legislativy zdanění příjmů a zdanění majetku, kde by tyto problémy, kterých jsme si vědomi ne úplná nebo ne plná srozumitelnost, velká komplexnost a další by měly být řešeny.

Eva Lizcová: Oponenti té rovné daně na úrovni těch 15 procent říkají, že by to odnesli ti nejchudší. Je to pravda, podle vás?

Host (Dana Treciová): Určitě to pravda je, protože ty myšlenky k zdanění paušálem je, třeba já nevím určitá sazba daně pro zdanění příjmů fyzických a právnických osob a stejná jedna vysoká sazba daně pro zdanění pro účely DPH a právě vysoká jedna sazba daně pro DPH je velmi bolestivá právě pro třeba nízkopříjmové kategorie obyvatelstva, pro penzisty, jelikož zdraží základní potraviny, zdraží třeba léky v lékárnách a toto je nutné si uvědomit.

Eva Lizcová: Co si myslí ekonom Miroslav Ševčík mladší o rovné dani o dopadu na ty nejchudší skupiny?

Host (Miroslav Ševčík): Tak já rovnou daň chápu především jako daň důchodovou, to znamená ta, která se bude ukládat na příjmy poplatníků a v podstatě co se týče dopadu na různé příjmové skupiny, tak tam nevím, jaký ten dopad bude mít, protože ten dopad závisí na takzvaném nezdanitelném minimu a na nastavení výše tohoto nezdanitelného minima. To znamená, pokud to nezdanitelné minimum bude nastavené v takové výši nebo v určité výši dejme tomu třeba sto tisíc, devadesát tisíc za rok, tak většina těch nízkopříjmových poplatníků vůbec do tohoto zdanění nespadne.

Eva Lizcová: Paní náměstkyně by chtěla reagovat.

Host (Dana Treciová): Jestli můžu. Toto nezdanitelné minimum samozřejmě by kompenzovalo třeba ty zvýšené životní náklady dané vyšší DPH pro zaměstnance, pro podnikatel, nicméně by to nekompenzovalo pro důchodce, jelikož ty nemají zdanitelný příjem v drtivé většina, ale těm by to muselo být kompenzováno buďto jinak, anebo by opravdu na ně ta rovná daň dopadla velkým břemenem.

Host (Miroslav Ševčík): Tak já se omlouvám, já jsem měl za to, že mluvíme stále o důchodové dani, nicméně paní náměstkyně chápe rovnou daň jako rovnou sazbu té daně z přidané hodnoty a tam by potom k takovýmto dopadům mohlo docházet, ale pokud se striktně držíme pojmu rovná daň, tak tím myslíme důchodovou osobní daň.

Eva Lizcová: Když tedy zůstaneme u té rovné dani důchodové, máme představu, kde všude ve světě funguje takto a mohli bychom říci, jestli je to pozitivní pro ekonomiku nebo naopak negativní?

Host (Miroslav Ševčík): Takže rovná daň vlastně, první stát na světě, který ji zavedl v novodobé historii je Hongkong, který už ji používá od roku 47 a v podstatě tam je při sazbě 16 procent a výzkumy říkají, že 70 procent tamní populace vůbec neplatí žádné daně z příjmů. Taková ta druhá vlna, kde byla rovná daň zavedena, tak jsou pobaltské státy, začalo Estonsko, následované Litvou a Lotyšskem v roce 94 a pokud bysme měřili třeba výkonnost ekonomiky tempem růstu hrubého domácího produktu, tak to tempo tam v průměru za těch posledních 10, 15 let zůstává na úrovni 7 procent.

Eva Lizcová: Takže vesměs pozitivní efekty.

Host (Miroslav Ševčík): Ano.

Eva Lizcová: Paní náměstkyně, chcete reagovat?

Host (Dana Treciová): Já se domnívám, že v té teoretické kvalitě ta rovná daň neexistuje nikde na světě, že v podstatě se jedná o modifikace daně z příjmů, kde třeba je jenom jedna sazba daně z příjmů. Nejblíže se asi k tomu blíží ten Hongkong, ale třeba v pobaltských zemích Estonsko třeba daň z příjmů právnických osob téměř vůbec nemá, jelikož zdaňuje až distribuované dividendy, takže já si myslím, že zase by se muselo jít země po zemi, abychom mohli říct, kde to funguje, jak to funguje a proč to někde funguje a někde nefunguje.

Host (Miroslav Ševčík): V podstatě, jestli k tomu můžu ještě dodat, tak nejblíže k tomu čistému konceptu rovné daně je asi Slovenská republika, která kromě teda toho, že zavedla jednu sazbu daně, tak ještě tam daňový systém poměrně dost zjednodušila a odstranila spoustu takových těch daňových mezer a výjimek a tak dále.

Eva Lizcová: Mě poměrně překvapil poslední průzkum CVVM, kdy polovina dotazovaných by ráda platila vyšší daně, kdyby se stát lépe staral, například kdyby více peněz proudilo z těch vybraných daní do školství nebo do zdravotnictví. Jaký to ve vás vzbuzuje dojem, paní náměstkyně?

Host (Dana Treciová): No, mě tahle věta docela zarazila, protože když si tu větu přeložím, vy jste říkala, že by rádi platili vyšší daně, kdyby se stát staral lépe o školství a zdravotnictví, tak ten překlad zní, my bysme chtěli, aby stát více redistribuoval zdroje a já musím říct, že já nejsem osobně, teď mluvím sama za sebe, příznivcem tohoto, například ta zdravotní pojištění v Česku lze také považovat za formu daně a v tomto případě já osobně bych si raději platila nějaké soukromé zdravotní pojištění, než bych přispívala více do státního zdravotního pojištění a čekala, že se stát více postará.

Eva Lizcová: Pane Ševčíku, vybírá stát hodně nebo málo? Má dostatek peněz na to, aby se o nás staral?

Host (Miroslav Ševčík): Tak to je dosti složité odpovědět. Dle schodků veřejných rozpočtů to vypadá, že vybírá málo, ale mě osobně připadá, že vybírá moc na to, co poskytuje.

Eva Lizcová: Velké většině Čechů by se měly od příštího roku, tedy 2006, myslím daňové přiznání, které budou podávat za rok 2006, snížit daně z příjmů. To snížení daní bude výhodné pro lidi s příjmem do 20, 30 tisíc korun měsíčně, no a ta roční úspora se bude pohybovat kolem tří až čtyř tisíc korun ročně. Stát tak ročně ale přijde asi o 10 až 15 miliard korun. Ptám se, pane Ševčíku, nejdřív vás, opravdu dojde ke snížení daní tak, jak je to tady proklamováno?

Host (Miroslav Ševčík): Tak zase musíme rozlišovat, k jakému snížení a jakých daní dojde. Tady se zřejmě má na mysli snížení přímých daní a které už je platné pro rok 2006, které se teda pro část poplatníků, myslím tím zaměstnanců, projeví už v roce 2006. Pro ostatní fyzické osoby, to znamená například živnostníky, se projeví až v roce 2007, kdy vlastně podávají daňové přiznání, tak k určitému snížení může dojít, ale spíše v těch nízkopříjmových skupinách.

Eva Lizcová: A to kvadaňová zátěž poroste nebo klesá naopak?

Host (Miroslav Ševčík): Tak, já si myslím, že zůstane přibližně stejná, protože to, co se přibližně ušetří na daních z příjmů, tak zase se vybere na spotřebních daních.

Eva Lizcová: Paní náměstkyně Treciová, ministerstvo financí pořád říká, že hlavně snižuje daně, jak je to tedy ve skutečnosti. Snižujete daně?

Host (Dana Treciová): Zcela určitě ano a já myslím opravdu tím správným příkladem je snížení daňového zatížení v oblasti daně z příjmů u fyzických osob, které schválila Poslanecká sněmovna, Senát a prošly teda tím legislativním procesem a jsou platné některé změny již za rok 2005, to jsou ty známé výdajové paušály pro podnikatele, které mohou býti uplatněny již za rok 2005. V roce 2006 samozřejmě ty výdajové paušály pokračují. Snižuje se sazba daně z příjmů fyzických osob velmi výrazně a další zvýhodnění se týkají zejména nízko a středněpříjmových poplatníků.

Eva Lizcová: Ale nepopíráte, že rostou ty nepřímé daně.

Host (Dana Treciová): Vedle toho jsou nepřímé daně, DPH, zcela rozhodně neroste, tam je ta sazba stále jedna a tatáž, na druhé straně musíme se vyrovnat s požadavky Evropské unie, ke kterým jsme se zavázali v rámci přístupových smluv, například měli jsme dohodnuté přechodné období pro zdanění tabáku z cigaret spotřebními daněmi, které nám končí v roce 2007.

Eva Lizcová: Slováci mají den daňové svobody téměř o měsíc dříve než Češi, to znamená, že začnou vlastně o měsíc dříve vydělávat sami na sebe a nevydělávají už na stát, pane Ševčíku, jak to dokázali?

Host (Miroslav Ševčík): Tak snížili daňové zatížení.

Eva Lizcová: Paní Treciová, můžeme na to reagovat, že ten den daňové svobody máme prostě dál než například Slovensko?

Host (Dana Treciová): Toto je asi daný fakt.

Eva Lizcová: Takže to není, nevnímáte to jako výtku pro vaše ministerstvo.

Host (Dana Treciová): Ne, já si myslím, že to je otázka více politická než ekonomická, protože to jsme u toho, jak již jsem tady zmiňovala, jak se ty peníze mají nebo jak má stát přerozdělovat peníze, kolik vybrat, aby zase měl, kolik rozdat.

Eva Lizcová: Tady se nabízí další otázka, že výběr některých daní stojí stát více peněz, než kolik mu vynesou. Například prodělečná je dědická daň. Stát na ni ročně získá 100 milionů korun, ale její výběr přijde na víc než 150 milionů korun. Přemýšlí tedy ministerstvo financí, že třeba tuto daň zruší?

Host (Dana Treciová): Tato problematika je opět řešena v rámci expertní skupiny, která by měla přijít s návrhem nové legislativy, jak zdanění příjmů tak zdanění majetku, ano, chceme to řešit. Nicméně já se nedomnívám, že to řešení je zrušení těchto majetkových daní. Domnívám se, že by měly být nastaveny tak, aby právě výběr byl co administrativně nejméně náročný a samozřejmě se zlevnil, ale tyto daně já se domnívám, že mají i nadále pokračovat.

Eva Lizcová: Pane ekonome Miroslave Ševčíku, jak vy vidíte . .

Host (Miroslav Ševčík): Pokud daňový výnos nedosáhne nákladů na výměr této daně, tak prostě ta daň z ekonomického hlediska nemá žádný význam. To není jenom náklady na straně státní správy, to jsou také náklady na straně poplatníků, kteří teda jaksi musejí vyplňovat daňová přiznání a trávit zbytečně čas tímto, s touto agendou.

Eva Lizcová: Chtěla byste ještě reagovat?

Host (Dana Treciová): Ne, s tímto já určitě souhlasím a proto připravujeme právě nějaké návrhy změn, kdy by například se měla zvýšit limit, od kterého se daň vybírá a naopak rozšířit a výrazně zvýšit, do kdy se nebo do jakého limitu se tato daň nevybírá.

Eva Lizcová: Nemohu se ještě nezeptat na poslední aktuální novinku ODS, která navrhuje, že by osvobodila na rok živnostníky od daňové povinnosti, a to jako kompenzaci za to, že musí platit minimální daň. Jak se na takový návrh dívá ekonom Miroslava Ševčík?

Host (Miroslav Ševčík): Tak, já ten návrh znám stejně tak, jako vy, jenom z této jediné věty, tuším, že to bylo z té podnikatelské patnáctky ODS a mě to moc neříká, protože to považuju za jednu z takových těch výjimek, která bude v tom daňovém zákoně pro určitou skupinu poplatníků, ale na druhou stranu musíme říct, že stát tyto výjimky poskytuje velkým subjektům, velkým firmám a na druhou stranu tím zase znevýhodňuje ty živnostníky. Takže obecně já považuju za, tyto výjimky za škodlivé a nicméně je to asi snaha o jakousi kompenzaci živnostenskému stavu.

Eva Lizcová: Paní náměstkyně Treciová, považujete ty daňové prázdniny jakékoliv za systémový krok nebo za něco, co by se nemělo objevovat v našem daňovém systému?

Host (Dana Treciová): Daňové prázdniny jsou téměř vždy řízeny politickou vůlí a mají určité cíle. Já se domnívám, že třeba daňové prázdniny, které dost, které byly přiřknuty investorům kolem roku 2000 svůj význam určitě měly a mají a byly velmi důležitým motivačním prvkem pro atraktivitu nebo zatraktivnění České republiky pro jejich investice, takže samozřejmě někdy lze souhlasit, někdy samozřejmě nelze souhlasit. Co se týče tady toho návrhu, co jste zmínila, jako občan téhle republiky říkám, že ani před volbami by neměli politici ztrácet soudnost a měli by si být vědomi své zodpovědnosti vůči svým voličům.

Eva Lizcová: Takový byl tedy Duel týdne s náměstkyní ministra financí Danou Treciovou a s Miroslavem Ševčíkem mladším z Liberálního institutu. Děkuji vám.

Host (Dana Treciová): Děkuji, na shledanou.

Host (Miroslav Ševčík): Na shledanou.

Eva Lizcová: Na řadě jsou zprávy a hned po nich se pustíme do dalších témat tohoto týdne. Věnovat se budeme protipovodňovým opatřením a co lze zlepšit do budoucna, probereme taky výsledky předčasných parlamentních voleb v Izraeli.

Velká voda a boj s ní

Eva Lizcová: Celý uplynulý týden se nesl ve znamení velké vody. Přišlo jaro a s ním bohužel povodně. I když většina rozvodněných řek už pozvolna klesá nebo zůstává na stejné úrovni, některé toky budou ještě o víkendu stoupat, až do pondělí předpovídají meteorologové na většině území České republiky přeháňky, navíc hladiny řek zvyšuje i voda z tajícího sněhu. Ve studiu už je se mnou Pavel Punčochář, náměstek ministra zemědělství. Dobrý den.

Host (Pavel Punčochář): Dobrý den.

Eva Lizcová: Já se vás chci hned na začátek zeptat, jak dobré jsou protipovodňová opatření v České republice?

Host (Pavel Punčochář): Protipovodňová opatření v České republice trpí zanedbáním zhruba 50 let do roku řekněme 2000 nebo do roku 97, kdy byly první opět katastrofická povodeň. Předtím bylo totiž stoleté poobdobí bez výrazné povodně a všichni se uchlácholili tím, že vlastně dávat peníze zejména do velkých staveb vlastně nemusí být tak úplně racionální.

Eva Lizcová: Co je tedy potřeba zlepšit?

Host (Pavel Punčochář): Je potřeba zlepšit dvě věci. Jednak odhadnout, do jaké míry je možné využít krajinu k normálním rozlivům tak, aby déšť, který kamkoliv spadne, byl vlastně pokud možno na stejném místě také vsáknut nebo zadržen. Při sněhových táních, což je průvodní jev letošního trochu opožděného jara, je to problém, protože takové letní povodně, ty prostě po srážce obvykle mají následky jen v určitém omezeném území. Když se podíváte na mapu teď výskytu povodní, tak vlastně kromě zatím severní Moravy jsou povodňové situace naprosto všude a ve velké míře a navíc, kromě dešťových srážek, které k tomu dále přispívají, to tání sněhu způsobí to, že vysoké stavy vod, i když třeba nebudou již ničivé, zůstanou dlouhou dobu, ale zpátky k těm opatřením. Je potřeba udělat technické prvky, a ty prvky takzvaně přírodě blízké. Změna určitého hospodaření v krajině zvýší možnost kapacity půdního vsáknutí vody a technické prvky naopak, ty mají okamžitý efekt, ty vodu odvedou mimo zastavěné nebo ohrožené hodnoty nebo ji zadrží tak, aby tyto hodnoty nebyly v kulturní krajině zničeny. Samozřejmě se střední Evropě je to problém. Těch prostor k neškodnému rozlivu je poměrně málo a navíc, vlastníci pozemků nebo určitých nemovitostí, ti jsou zásadně proti tomu, aby se vlastně vymezilo toto území pro rozliv.

Eva Lizcová: Čili problém je v tom, že je to území příliš zastavěné nebo je problém třeba v penězích nebo v softwaru, který by toto mohl prognózovat?

Host (Pavel Punčochář): Tak software je důležitý proto, abychom u všech významných vodních toků znali rozsah povodňových vln, které mohou přijít. To na českém území je známo u těch významných vodních toků, tedy asi u 17 tisíc kilometrů délky ze 65 procent. Pro informaci musím říct, že v roce 97 to byla polovina tohoto množství, čili od té doby se udělal velký kus práce, ale nebude to nikdy 100 procent. Těch 85 procent je tak maximum, to ostatní jsou drobné horní toky, kde zavřeme údolí a význam těch vymezení nemá smysl. To je první krok, no a pak se naplánuje nebo navrhnou určitá opatření, které na matematickém modelu lze otestovat co do účinnosti. Takže ten rozliv, který je hloubkově jaksi rozdělen podél toho vodního toku, se vlastně pustí na počítači, pak se tam nasimuluje dané opatření, odvedení vody jinam, zadržení vody, pustí se model znovu ...

Eva Lizcová: Takže v tom softwarovém vybavení není problém?

Host (Pavel Punčochář): V tom není problém, experty tu máme, kteří ho dokonce mohou vyvážet. Problém je říkám v penězích, vystavět to a hlavně dělat tato opatření průběžně. Ne nárazově zrovna po povodni a pak 10 let nic.

Eva Lizcová: Já tady mám nějaká čísla. Ochrana před povodněmi přišla v posledních 4 letech státní pokladnu na více než 4 miliardy korun, s podobnou sumou se počítá i pro léta 2007 až 2010, je to tedy dost nebo je potřeba více peněz?

Host (Pavel Punčochář): Samozřejmě, já si myslím, že to je přiměřené množství. Ono zas připravit ty projekty, pak je realizovat je i časově náročné, protože to projednávání jak s ochránci životního prostředí, tak s vlastníky půd dá práci. Myslím si, že ty 4, 5 miliard je přiměřené množství, kdy se dají ty hlavní záměry realizovat. Teď končí jeden program, druhý je připraven a ten má jednu zvláštnost. Kromě toho, že se testuje těmi modely účinnost povodňových opatření, tak je také vyhodnocena jejich efektivita ekonomická. To znamená, když toto opatření bude stát tolik a tolik prostředků, tak jak vysoké objemy hodnot ochrání po jakou dobu. To je důležité při řazení priorit.

Eva Lizcová: Ještě se vrátím k té Vranovské přehradě. Pokud tam došlo tedy k chybě, špatnému vyhodnocení informací, můžeme tomu do budoucna zabránit třeba právě proto, že budeme mít dost peněz...

Host (Pavel Punčochář): To není jenom o penězích, to je o tom, že ten vývoj počasí a jednak klimatických změn, počasí a tání sněhu se vyvíjel a vlastně předbíhal tak trochu předpoklady, čili během toho kritického dne došlo ke třem změnám vývoje předpovědi, na které reagovali správci toho vodního díla úpravou rychlosti odpouštění, což samozřejmě je velmi nepříjemné pro veřejnost. Jinak si myslím, že oproti normálním zimám bylo volného prostoru ve Vranovské přehradě pětkrát více než obvykle, čili tam ten prostor byl maximálně využit, ale přesto příval vody byl jednak větší a jednak rychleji přišel.

Eva Lizcová: Pokud se podíváme na informovanost nás všech, nejenom podniků, ale i lidí v záplavových oblastech, máme všichni dostatek informací o tom, jak se chovat, když přijde záplava?

Host (Pavel Punčochář): Tak jsou to dvě věci. Pokud není povodeň, tak je povinnost všem obyvatelům, městům a celé veřejné správě dbát na to, aby občané, jednotlivé podniky, jednotlivá města, měli takzvané povodňové plány. To jej povinnost ze zákona. A druhá věc je, když už povodeň jde, tak informace jsou nejen teď díky mobilním telefonům rychle dostupné, ale existuje internetová adresa, kterou doporučuju nyní všem, www.voda.mze.cz, kde se mohou přesvědčit, jak vypadá vývoj vodních stavů, jaké jsou srážky, jestli je tam záplavové území vymezeno v daném místě, čili tyto kombinací přípravy a ta je nejpodstatnější a pak už informovanosti při příchodu velké vody, tak ty umožňují skutečně se chovat racionálně. Ty povodňové plány jsou jednoduché, i pro obyvatele jednotlivých domů, to znamená vynesu televizi, peníze, doklady, lednici do prvního patra. Zavřu barák tehdy, tehdy, odejdu. Podnik musí vědět, vyklidím archiv, přesunu zásoby a takové věci. Ty jsou přesně popsány.

Eva Lizcová: Říká v pořadu Týden v tahu náměstek ministra zemědělství Pavel Punčochář. Díky a díky za návštěvu, hezký den.

Host (Pavel Punčochář): Děkuji, na shledanou.

Fejeton Jana Pokorného

Eva Lizcová: Jan Pokorný se při letošních povodních neubránil vzpomínce na povodně minulé a pokouší se je připomenout v dobrém.

Jan Pokorný: "Teprve před několika dny utichly nadávky na dlouhou zimu. Konečně se oteplilo, jenže metry sněhu, místy vydatně podporovány deštěm se najednou změnily ve velkou vodu. Ta leccos odnese, ale i přinese. Ztráty při živelních pohromách bývají velké. Jenže i nálezy stojí za zmínku.

Nebojte, není řeč o gauči, který vám voda přinesla až na dvorek, jde o mnohem víc. Najednou člověk doma zjistí, že ty deky, spacáky, svetry a bundy může potřebovat někdo daleko víc, a co víc, velká voda otevírá i dveře. Stalo se například při povodních před 4 lety. Náš soused, proslulý svou ostražitostí a nedůvěřivostí, který i pošťačce otevíral dveře jen na škvíru nezbytně nutnou, u sebe na pár týdnů ubytoval rodinu, kterou na druhém konci města vyplavila rozvodněná Vltava. Tuším, že se pravidelně navštěvují dodnes.

Ostatně, ostražitě a nedůvěřivě se tvářili tenkrát i lidé, jimž jsme s kamarády přijeli pomoct vynášet bahno ze sklepa. Až když jsme z auta vyndali kýble a lopaty, seznali obyvatelé jednoho domu v malebné moravské vísce, že se u nich nezastavili jenom tři velkoměstští hejsci a díky těm několika dnům v holinách a v rukavicích už devátým rokem dostáváme k Vánocům litr vynikající slivovice.

Voda časem opadne, škody se vyčíslí, domy opraví. Za čas už jenom značka na zdi s letopočtem a údajem v metrech připomene, kam až sahala voda na jaře roku 2006. To je sice podstatná, ale přeci spíš technická vzpomínka. Mnohem důležitější jsou ty značky v duši, které čas od času obnoví návštěva rodiny, kterou kdysi na druhém konci města vyplavila Vltava, anebo i ta láhev slivovice, která tak trochu chutná po holinkách a rukavicích."

Izraelské parlamentní volby

Eva Lizcová: Zemětřesení středního rozsahu, tak hodnotili předčasné parlamentní volby v Izraeli sami Izraelci. Vítězem voleb se stala středová strana Kadima úřadujícího premiéra Ehuda Olmerta. Ten nahradil v čele Ariela Šarona, který je po mozkové mrtvici v nemocnici už od ledna. Jak se v Izraeli volilo, to sledoval náš blízkovýchodní zpravodaj Jaromír Janev.

Jaromír Janev: Středová Kadima chce provést jednostranné stažení z části západního břehu Jordánu, ale hodlá také zachovat v Izraeli blok velkých židovských osad. A budovat silné hospodářství se silným sociálním akcentem. Kadima oslovila Izraelce ze všech vrstev obyvatelstva. Volím Kadimu, protože jsou jako jediní schopní uzavřít mír a mír je podle mne jediná cesta. Kromě dospělých voličů Kadimy byli nadšeni i malí kluci. Ale byly i jiné názory. Kadima je podle mne důvodem toho, že Hamás se ujal u Palestinců vlády, mír mohou dosáhnout jen lidé z pravice, jako expremiér Begin se Sáddátem před více než čtvrt stoletím. Podívejte se, co nám zbylo z mírových dohod z Osla. Tento volič, pětapadesátiletý Ariel volil ultrapravicovou stranu Izrael Batenu, Izrael náš dům, která chce vystěhovat izraelské Araby na palestinská území a židovské osadníky do Izraele. Z Tel Avivu jsem ale v den voleb zamířil také na sever do Kybucu, tedy dříve jakéhosi socialistického zemědělského družstva. Dvaadvacetiletý student Adi, který v Kybucu vyrostl a přivydělává si tam na studia, volil levicovou stranu. Volil jsem Meret, protože chce mír a chce vrátit takzvaná teritoria, jak tomu říkáme Palestincům. A dodal, jak těžké letos vlastně vše při volbách bylo. Myslím si, že to byly nejkomplikovanější volby v historii. Kvůli tomu, co se stalo s Arielem Šaronem, že vážně onemocněl a tak dál. A také kvůli Hamásu, kdyby tady byl Šaron, neměl bych problém volit jeho a Kadimu. Zamířil jsem ještě dál, na sever, do města Farádís, v němž žijí Izraelští Arabové, tedy Palestinci, žijící na izraelském území. Předseda volební komise mi potvrdil malou účast ve volbách. Účast je malá a v těchto chvílích, pět hodin odpoledne, nepřesáhla 10 procent. Nakonec se tam účast skoro ztrojnásobila, ale přesto měla nejméně polovina Arabů, žijících v Izraeli pocit, že volby nemohou ovlivnit. Ti, kteří volili, vybírali buď arabské strany nebo Stranu práce, jako padesátiletý Mahmúd, který přišel s pěti dětmi. Stranu práce jsem si zvolil. Jsem dělník a oni bojují za mé zájmy. Letošní volby zaznamenaly nejnižší volební účast v historii židovského státu. 63 procent oprávněných voličů, kteří do volebních místností přišli, by mu ale mohla řada zemí opravdu závidět. Volby skončily, ale já už si dokážu představit, jak těžké chvíle Izrael kvůli další evakuaci židovských osad čekají.

Eva Lizcová: Tak to byla volební atmosféra, zachycená naším zpravodajem v Izraeli Jaromírem Janevem a o tom, co výsledky izraelských voleb zemi přinesou, si teď budeme povídat s Jiřím Šnajdrem, bývalým velvyslancem v Izraeli. Dobrý den.

Host (Jiří Šnajdr): Dobrý den.

Eva Lizcová: Jak moc podle vás volby v Izraeli změnily kolorit Izraelského parlamentu a co to podle vás Izraeli do budoucna přinese?

Host (Jiří Šnajdr): Tak tyto volby změnily tvář Parlamentu, budou tam zcela jiné poměry. Ono se to dalo čekat, už to vytvoření strany, která nakonec zvítězila, Kadimy, bývalým premiérem Šaronem naznačovalo, že dojde ke změně poměrů. Co to znamená řečeno stručně, myslím si, že vyhráli středoví voliči v podstatě. Jakkoli tam zůstávají strany, které mají poměrně vyhraněné názory, tak myslím, že většina izraelských voličů, myslím, že už nevěří žádné z těch extrémních variant. Na jedné straně by řešení palestinské otázky okupací, tomu už nevěří nikdo, na druhé straně možnost dohody, myslím si, že vlastně 12 let po těch dohodách v Oslo už z této možnosti na vystavět ty dohody na důvěře, už také málokdo věří, takže většina se přiklonila k tomu, co jediné vlastně možné je a to jsou jakési postupné kroky, které povedou ke stahování Izraele z těch okupovaných území a zároveň budování jakési hranice, která bude teďko kopírovat tu bezpečnostní bariéru.

Eva Lizcová: Mě v podstatě zajímalo, kdybyste okomentoval i to, že tam zasedne třetina věřících s jarmulkou a že tam bude méně žen a více univerzitních profesorů, ale teď se chci taky zeptat na to, co to pro zemi znamená, že nově založená strana Vpřed vyhrála volby a bude mít tedy 29 křesel a Likud jen 12.

Host (Jiří Šnajdr): Tak, uvidíme, jakou vládu Ehud Olmert jako vítěz voleb složí, zdá se, že má poměrně velký výběr, je představitelné, že půjde do koalice se Stranou práce, která skončila jako druhá a pak má určitý výběr, může si vybrat tradiční stranu, která doplňuje vždycky počet potřebný v izraelské politice, a to je strana Šád, která ovšem není vyhraněná v těch citlivých věcech, jako je stahování z okupovaných území nebo by to mohla být některá z těch dalších stran. Tam došlo k překvapení, tak jako se u nás nepodařilo penzistům proniknout do Parlamentu, tak v Izraeli se to v těchto posledních volbách zcela překvapivě povedlo, takže tam je menší strana se sedmi křesly penzistů.

Eva Lizcová: Když budem tedy konkrétní, to nové složení vlády, které ještě neznáme, myslíte, že to povede k tomu, že třeba úřadující premiér Ehud Olmert bude nakonec jednat s palestinskou vládou nebo v souvislosti s posledními nepokoji opět nebude, on často mění své názory.

Host (Jiří Šnajdr): Podívejte, já myslím, že nemění tolik své názory, jako je opatrný ve svých vyjádřeních a možná jen různým způsobem moduluje svá vyjádření, ale to je zcela běžná věc, to je, toho jsme svědky i s palestinské strany. Myslím si, že obě strany balancují na hraně nože. Málokdo po pěti letech té druhé intifády z palestinské strany, tak na izraelské straně jaksi je ochoten věřit tomu, že je možno dosáhnout nějakých dohod. To znamená, že tam je velká nedůvěra k tomu, že se lze spolehnout na nějaké takové dohody. Na druhou stranu každý politik ví, že řešení, které je dosaženo alespoň částečně na základě dohody s druhou stranou je daleko trvalejší a lepší a bezpečnější, než řešení, které žádnou takovouhle garanci nemá. Totéž se týká palestinské strany. Hamás totálně odmítá, zcela odmítá jednání s Izraelem, na druhou stranu ale jsou zajímavá vyjádření, to jsou takové pokusné balónky, že prezidentovi Abbásovi nebrání v tom, aby v případě, že taková jednání budou, aby se jich zúčastnil.

Eva Lizcová: No a tak, když si zahrajeme na ty prognostiky, tak myslíte si, že si nakonec izraelská vláda sedne s jednomu stolu s radikálním hnutím Hamás?

Host (Jiří Šnajdr): Tady bych nechtěl být prognostikem. To záleží na, zejména na tom, jakým způsobem se bude projevovat Hamás. On se formálně nemůže zřeknout těch svých velmi radikálních cílů, a to je v podstatě zničení Izraele. Na druhé straně v praktické politice převzal zodpovědnost na palestinské straně a bude se muset chovat odpovědně. Uvidíme. Já si myslím, že pro většinu na obou stranách, by ta jednání byla dobrá, byla by prospěšná, jestli se povedou, to může ovlivnit i velmi malá menšina radikálů, kteří můžou nabourat cestu k jakémukoliv, k jakékoli dohodě.

Eva Lizcová: Za názory děkujeme bývalém velvyslanci v Izraeli Jiřímu Šnajdrovi. Na slyšenou.

Host (Jiří Šnajdr): Na slyšenou.

Eva Lizcová: Týden v tahu končí, nad událostmi následujících sedmi dnů se opět sejdeme příští sobotu po 17.hodině. Příjemný večer všem posluchačům Radiožurnálu přeje Eva Lizcová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.