Festival v dobách normalizace

Protože se festival koná v roce výročí 25. jubilea osvobození Československa Sovětskou armádou, stého výročí narození V. I. Lenina a čtvrtstoletí znárodnění Československé kinematografie, byla do programu letošního festivalu zařazena i retrospektiva nejvýznamnějších filmů s tematikou boje proti fašismu a válce i filmové večery věnované dílům Vladimíra Iljiče Lenina.

Takhle začal první karlovarský festival v sedmdesátých letech.

Kroča: Po roce 1968 následovala pauza a v roce 1970 na 17. ročníku už byly cítit závany normalizace.

Charakterizoval tak počátek další etapy festivalu karlovarský historik a pamětník Květoslav Kroča. Metody normalizátorů se projevovaly i ve filmu. Spousta umělců končí ve vězení, jejich filmy pak v trezorech. Rudé právo proto píše.

Rudé právo: Náš festival je totiž politický právě v tom, že hájí člověka, že hájí život proti vraždě, že hájí mír proti válce, že hájí umělce proti těm, kdo ze zákulisí tahají nitkami.

Do popředí přehlídky se proto dostává opět namísto filmového umění filmová ideologie. Festival se stává pásovou výrobou nabubřelých sloganů. Společnost se podle filmového historika Milana Líčka opět dostala na úroveň padesátých let.

Líčka: Festival 70. a 80. let nebyl takový, jak by mohl být, ale v doprovodných sekcích a podobně se objevily filmy, které se jinde neobjevily. Ten, kdo tam mohl jezdit, tak měl možnost ledacos vidět navíc.

Úroveň karlovarského festivalu ale upadala a projevovalo se to i na zájmu diváků. Systém hodnocení filmů se opět inspiroval padesátými léty a festival zaznamenal další inflaci cen. Na jednom ročníku se tak udělovalo až čtyřicet ocenění.

Folprecht: Byla tam snaha nahnat školy, ale ta v té době nefungovaly, snaha však o náhradu normálních diváků byla.

Vzpomíná na tehdejší dobu Petr Folprecht, který na festivalu promítal. V roce 1978 se poprvé stává dějištěm festivalu nově vybudovaný hotel Thermal. Ten tak nahradil Grandhotel Moskva, který už pro přehlídku nestačil.

Folprecht: Nelze říci, že by tam nebyly zahraniční hosté, režiséři třeba i ze západu, to by nebyla pravda, ale přece jenom převládala garnitura herců, režisérů a ostatních z východního bloku.

Jedním z nich byla i hvězda světového formátu, oskarový režisér Sergej Bondarčuk. Jeho film Mexiko v plamenech vyhrál hlavní cenu. Jde o příběh novináře a spoluzakladatele komunistické strany ve Spojených státech Johna Reeda.

Bondarčuk: Film byl natočen podle originálního scénáře inspirovaného knihami Johna Reeda. Podílejí se na něm sovětští a mexičtí tvůrci. Kromě Franca Nera v něm hraje také Uršula Andersová a mnozí mexičtí herci. Knihy Johna Reeda jsou pozoruhodné, dýchá z nich historie a to mě jako filmaře velmi přitahuje.

To řekl tehdy o filmu Sergej Bondarčuk. Hlavní hvězda snímku italský herec Franco Nero se velmi obdivoval Karlovým Varům.

Nero: Musím říct, že jsem udělal všechno pro to, abych se vašeho festivalu zúčastnil. A mé první dojmy jsou vynikající, dokonce předčily všechna očekávání. Málokde ve světě jsem viděl město tak čisté, klidné, příjemné, se zvláštní malebnou atmosférou - jako stvořené pro festival.

A co české hvězdy? Těch bylo na festivalu také požehnaně. Legenda českého humoru Miroslav Horníček vzpomínal, jak točil ve Varech momenty z kolonády.

Horníček: Dělal jsem takzvaného komentátora, dneska se říká moderátor a točili jsme rozhovory s herci a režiséry celého světa. Byla to nesmírně zajímavá práce, protože už za 14 dnů festivalu jsme natočili bez scénáře a předem napsaného slova celovečerní metráž, 2 400 metrů, jeden celovečerní film.

A Jiří Císler? Ten zas řešil jestli mluvit česky nebo slovensky.

Císler: Já jsem začal skutečně první svůj slovenský film tak, že to byla mezinárodní role. Já jsem hrál rakouského uheráka, který na Slovensku zatýká Němce a ten byl Čech.