Svoboda nám pomalu a plíživě mizí. Ti mistři, co ji omezují, to bohužel umí dost dobře, míní Šimon Caban z MFF KV

2. červenec 2019

Karlovy Vary žijí už 54. mezinárodním filmovým festivalem. Na účastníky čeká netradiční projekt časopisu Reflex Moje svoboda. 30 let svody pohledem 30 autorů a 30 minutových filmů. Proč si umělci myslí, že demokracie lumpům ruce rozvazuje, ale slušným naopak svazuje?  

„Byl to nápad šéfa kulturní rubriky časopisu Milana Tesaře, které jsme se ujali. Oslovili jsme umělce s tím, jestli by nechtěli svým filmem přispět,“ vysvětluje záměr režisér Petr Cífka.

Mezi oslovenými byli režiséři Jan Hřebejk, Václav Marhoul, Tomáš Mašín, dokumentaristé Theodora Remundová nebo herci a herečky jako Petr Čtvrtníček, Zdeněk Svěrák nebo Ester Geislerová a další. Taky bratři Šimon a Michal Cabani, další hosté Interview Plus.  

Snímek vznikl za koprodukční spolupráce České televize, takže se bude promítat i 13minutový bonus. „Obsahuje příspěvky, které byly divočejší, zuřivější a některé dokonce odporují kodexu ČT,… a zřejmě by s divákem televize zamávaly,“ dodává režisér.

Takže film není až tak svobodný? „Nic v tomto světě není doopravdy svobodné,“ odpovídá Cífka s úsměvem. Proč točit film na téma svoboda?

Svoboda nám nějak mizí

„Myslím si, že žijeme v hrozně svobodné době, a měli bychom být rádi. Každá oslava, byť skrze film, má smysl. Važme si toho. Možná si za 10–20 let budeme říkat, jaké to byly doby. Ale možná že to vidím moc optimisticky (nebo pesimisticky)?“ říká režisér.

Šimon Caban: Někdy je potřeba sáhnout k výchovné facce i v mezinárodních vztazích

Šimon Caban, scénograf, choreograf, fotograf, režisér a obecně divadelní a filmový tvůrce

Architekt a scénograf Šimon Caban se v poslední době věnuje také divadelní režii a baví ho hledat prostředky a témata, kterými oslovuje publikum. Současně podotýká, že předpokládá obecenstvo, které je s ním na jedné vlně.

Spoluautor jedné minuty filmu Moje svoboda Šimon Caban se k tomu přidává. „Obávám se, že nám svoboda ubývá. Probíhá to plíživě, nenápadně a pomalu… To je vždy nebezpečné, protože to nikdy nejde naráz. To by si totiž všichni řekli: Pozor, tohle ne. Ale ti mistři, co svobodu omezují, to opravdu umí,“ myslí si režisér a scénograf.

„Neberou nám totiž základní radosti, jako je pivo a zábavička, nebo dobrou náladu a hmotné statky. Tak si toho taky moc nevšímáme… Plíživost je pro toto nebezpečí signifikantní,“ dodává.

Nevykládají ale někteří svobodu tak, že je vlastně dovoleno cokoli? Podle druhého z bratrů dua Cabani Michala „to umožňuje demokracie, která lumpům rozvazuje ruce a naopak svazuje je těm morálně a eticky slušným. A to teď kolem sebe opravdu cítím.“

Bouřlivá 90. léta považuje Michal Caban za extrémně svobodná až divoká. „Protože tady byla euforie z té doby, tak se to dalo přetavit v pozitivno. Ale teď si lumpové myslí, že si mohou dělat, co chtějí a říkají tomu svoboda. Je to ale mnohem nebezpečnější a pro zbytek slušnějších lidí zas o to tragičtější,“ dodává Michal Caban.

Víc si poslechněte v audiozáznamu Interview Plus. Ptal se Vladimír Kroc.  

autoři: Vladimír Kroc , lup
Spustit audio

Související