Reálné předobrazy Rychlých šípů: Jak se Jindra Hojer seznámil s Jaroslavem Foglarem

„Přišel za mnou Jestřáb, že by potřeboval moje jméno do seriálu,“ říká dnes čtyřiadevadesátiletý Jindřich Hojer. Žije v domově pro seniory v Pardubicích. Pro jeho optimismus a veselou povahu ho tam mají všichni rádi. Nad nabídkou Jaroslava Foglara stát se hrdinou z knížky tehdy ale zaváhal: „Já jsem jako poslušný chlapec pravil, že se musím zeptat maminky. Maminka mi poradila, abych se zeptal Jestřába, co to bude za postavu. A ten mě ujistil, že postava mi hanbu dělat nebude.“

Jaroslav Foglar jako Jestřáb učil generace kluků chovat se podle skautských zákonů.|foto: Skautská nadace Jaroslava Foglara,©

Jaroslav Foglar měl o charakteru Jindry Hojera z Rychlých šípů jasno. V předmluvě k prvnímu knižnímu vydání napsal: Jemný, veselý chlapec, statečný a věrný jako ostatní, opovrhující násilím a nespravedlností, vždy ochotný pomoci tomu, kdo je v nouzi. Právě díky této vlastnosti se seznámil s Mirkem a Jarkou. Ukryl je na dvoře ve velké bedně před Černými jezdci, ačkoli oba hochy tehdy ještě neznal a pomáhat jim nemusel.

V knize to byl Mirek Dušín a Jarka Metelka, kteří Jindru Hojera vzali mezi sebe. Za seznámením Jindřicha Hojera s tvůrcem Rychlých šípů Jaroslavem Foglarem stáli i ve skutečnosti dva kluci. „Václav Černý a Jarmil Mokrý Burghauser. Tihle dva kluci se mnou chodili do gymnázia. O přestávce jsme se procházeli po chodbě a kluci si vyprávěli, jaké je to ve skautském oddíle. Já poslouchal, oči navrch hlavy, a když jsem přišel domů, řekl jsem mamince, že bych chtěl chodit taky do Skautu.“

Skautský veterán znal Jindru Hojera i Jaroslava Foglara. Jan Pavlásek dodneška nosí skautský stejnokroj

Letos v říjnu bude slavit 95. narozeniny, je jen o pět let mladší než naše republika. V Blažkově na Žďársku žije jen posledních pár let, ale na Vysočinu přišel z Prahy už dříve. „Jsem tady od velikonoc roku 1952, kdy jsem dostudoval Veterinární fakultu v Brně a nastoupil jsem jako veterinář a bydleli jsme ve Veselí, což je malá vesnička kousek nad Dalečínem,“ vzpomíná Jan Pavlásek. 

Skutečný Jindra Hojer si na první setkání s Jestřábem pamatuje dodnes: „Jestřáb si mě prohlédl od hlavy až k patě a zeptal se, zda bych chtěl chodit k nim do oddílu. Pak mi podal levou ruku, ta prý je od srdce. Já mu podal svou a tím mě vzal na zkoušku.“

A proč se Jindra Hojer stal jedním z Rychlých šípů? Podle něj byla motivace Jaroslava Foglara docela jednoduchá: „Myslím, že se mu líbilo jméno Jindra. Jeho dědeček byl Jindřich, jeho tatínek byl Jindřich a já jsem byl první Jindra v oddíle.“ Podle Jidry Hojera ostatní hrdinové Rychlých šípů neměli předobraz v reálných osobách. Alespoň o nich neví.