Fedor Gál: Romové a Židé mají podobný úděl. Když je společnost v krizi, obrátí se proti nim

Sociolog, prognostik a politik Fedor Gál
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Sociolog, prognostik a politik Fedor Gál

Fedor Gál se o tom, že se narodil v Terezíně během 2. světové války, dozvěděl až jako školák. Jeho maminka ani teta mu nikdy o osudu rodiny nevyprávěly.

„Já jsem Žid a narodil jsem se v koncentračním táboře. Vím, co je to ghetto, vím, co jsou ostnaté dráty, a vím, jaké to je nemít elementární pocit příslušnosti k majoritní společnosti. Tato zkušenost mých rodičů a prarodičů se mě drží po celý život."

„Když jsem založil nakladatelství, bylo automaticky jasné, jakou literaturu budu vydávat. Knihy o holokaustu, o týraných dětech. Obracel jsem se na autory, kterým jsem důvěřoval,“ říká Fedor Gál, který spolu se synem založil nakladatelství G+G. Pod jeho hlavičkou vydávají své knihy autoři jako Marcus Pappe či Paul Polanski, kteří se tematikou holocaustu dlouhodobě zabývají.

„Díky nim jsem se dostal i ke knize o romském holokaustu, o kterém jsem do té doby nevěděl vůbec nic. Kniha byla od Marcuse Pappeho a jmenovala se A nikdo vám nebude věřit. Pak jsem vydal ještě další asi čtyři knihy, z toho část byla od Paula Polanskiho. Můj zájem trvá už několik desetiletí."

Doma jsme o tom nemluvili

O tom, že se narodil v Terezíně během 2. světové války, se dozvěděl jako školák. Tehdy ještě nechápal, proč jeho maminka nebo teta o osudu rodiny nikdy nemluvily:

„Devadesát pět procent mé rodiny zahynulo během holokaustu. Přežily moje máma a její ségra, nikdo jiný. U nás se o tom ale nikdy nemluvilo. Když na mě začaly děti v Bratislavě, kde jsme žili, pořvávat ‚ty Židáku‘, nevěděl jsem, co to znamená. To, že jsem se narodil v Terezíně a že to byl koncentrační tábor, jsem se dozvěděl až ve škole. Často jsem přemýšlel o tom, proč naše máma nikdy nic neřekla. Dnes si myslím, že si tito lidé chtějí tyto traumatické zážitky v sobě schovat, pohřbít, nemluvit o tom. Jedná se o období, kdy byla hrozně ponížena její důstojnost."

Fedor Gál po osudu své židovské rodiny musel pátrat několik let. „Kdybych se osobně nesetkal s lidmi, kteří přežili Terezína, nebo kdybych nečetl knihy Arnošta Lustiga, tak dodnes nevím nic.“

„Nedalo mi to spát, a tak jsem začal pátrat v dokumentech, vyhledávat lidi, sám jsem sepisoval příběh naší rodiny. Útržkovitě, fragmentárně. Ale já se to snažil slepit dohromady, natočil jsem film, napsal knihu.“

Romové mají strach dodnes

Jak se Fedor Gál dívá na integraci Židů a Romů nejen v tehdejším poválečném Československu?

„Když jsme s Markusem Pappem dávali dohromady pro Muzeum holocaustu ve Washingtonu výpovědi Romů, kteří přežili holokaust, natáčeli jsme rozhovor s nádhernou starou paní, která mi hrozně připomínala moji mámu. Slíbila, že nám vše odvypráví, ale měla podmínku – chtěla sedět zády ke kameře. To byl pro mě velký šok! Statečná paní, nádherný člověk, která přežila hrozné věci, ani desetiletí po válce neměla odvahu ukázat svůj obličej, aby nepoškodila sebe nebo své děti. A je za tím strach. Zatímco knihy o Židech, holokaustu či nacismu začaly knihy vycházet hned po válce, tak u Romů strach přežívá dodnes. A to je pro mě děsivé.“

Sociolog Fedor Gál se dnes zamýšlí nad integraci Židů a Romů nejen v tehdejším poválečném období.

„Židé byli majoritou akceptováni mnohem rychleji a mnohem víc než Romové. Mě teď nezajímá příčina, to znamená, jestli je to tím, že Žida na ulici nepoznáte podle barvy pleti.

Romové jsou na ulici víc viditelní a víc na ráně. Říká se, že Židé jsou lidé knihy a Romové jsou lidé verbalizace, hudby, zpěvu, tance. Díky tomu, že Židé měli vždycky tradičně vysoké vzdělání, patřili mezi intelektuální elitu – byli to advokáti, učitelé, a tak dál. Navíc byli naučeni žít v diaspoře. Navíc všechny pohyby ve společnosti, které vedly k integraci Židů, byly provázeny i jejich potřebou asimilovat se. Zatímco Romové měli úplně jiný kulturní stereotyp, více drželi při sobě. Každé uvolnění antisemitismu ve společnosti vedlo k tomu, že se Židé snažili vplout mezi majoritu společnosti, což pro Romy bylo mnohem těžší.“

Podle Fedora Gála jsou dnešní Romové daleko stigmatizovanější než například Židé.

„To, co Židy a Romy vždycky spojovalo, je společný úděl lidí na okraji společnosti. Pokaždé, když se společnost dostala do krize, byli pod palbou. A Romové vždycky víc.“