Fámy o bojových plemenech psů

Jestli jsou takzvaná bojová plemena opravdu bojová jsem se šla zeptat také do veterinární ordinace, kde se denně setkávají s desítkami různých psů. Za všechno hovoří odpověď uznávané odbornice v oblasti kynologie, Vladimíry Tiché.

Vladimíra Tichá: Jedna věc tam je, z který člověk mívá obavu. Když vám přijde na stůl stafordshirský bulteriér, americkej stafordshirkej teriér, pitbulteriér, klasickej bulteriér anglickej, hrozí veliký nebezpečí, že vás olížou takovým způsobem, že prostě se ani nezastavíte. Takže jestli se něčeho bojím, tak je to příliš velkých projevů jejich lásky. Ale určitě se teda nebojím agresivity.

Je potřeba si totiž uvědomit jednu základní věc. Pitbul byl vycvičený k zápasu, to ano, ale k zápasu mezi psem a psem, nikoliv mezi psem a člověkem. To za prvé. A za druhé vždy záleží na výchově. Pitbulové, bulteriéři, dobrmani, rotvajleři a spol. jsou rozhodně zvladatelní, ale přísnější ruku to chce. Hezky to vysvětluje Vladimíra Tichá, která také nemá ráda pojem bojové plemeno, protože v kynologii nemá opodstatnění.

Vladimíra Tichá: Ale myslím si, že plemena, o kterých se takto hovoří, zvlášť ta plemena teriérská, to znamená stafordshirští bulteriéři, američtí stafordshirští bulteriéři, pitbulteriéři, anglický bulteriér nebo anglický minibulteriér, že jsou to plemena velkého temperamentu, velké jiskry, velké energie a že na každý to plemeno zvládne.

Je pravdou, že třeba pitbulteriéři mají v povaze sníženou toleranci k jiným psům. Ovšem dá se případným střetům zabránit košíkem a vodítkem nebo důslednou výchovou. Zvládnout svého psa ale musí každý. Na velikosti a rase prostě nezáleží. A pokud je pes zlý, vždy za to může majitel, protože nenechal psa správně prožít období ranné socializace. Že se pes nenaučil, jak se chovat k ostatním psům a také lidem. Důkazem toho, že panika kolem údajných bojových psů je neopodstatněná, jsou třeba stafordshirští bulteriéři, kteří se využívají ke kanisterapii.

Jiřina Volšická: Gaja je stafordshirský bulteriér a je to ideální pes na polohování pacientů na lůžkách a chodí ke klientům do domova Rider a jinak dělá pacienty, trpící Parkinsonovou nemocí. Vzhledem k tomu, že je to plemeno, které je absolutně neagresivní vůči lidem, tak se může na tyto věci používat.

Říká Jiřina Volšická. Její tři fenky pomáhají také paní Vejrostové, trpící Parkinsonovou chorobou. Terapie spočívá ve třech polohách, kdy každá část trvá 10 minut a je zcela normální, že pacient i pes usnou.

Projev paní Vejrostové: A ty polohy jsou tak, že jedna je, že já ležím na boku levým a vemu si ji jako do náručí. Potom 10 minut tak ležíme, potom se obrátíme zase zády k sobě. A třetí poloha, že vlastně, a to si nazdvednu nohy, ona si lehne, já si na ní normálně položím nohy. A je strašně hezký, když třeba ležíme na boku spolu, tak je takovej, jako milenci jsme, no.

Ostatní fenky, mazlivá Eliška a Padnikolemkrku jsou stejně přítulné a přátelské jako Gaja. A vynikají tím, že vyžadují téměř neustálý těsný kontakt s člověkem. O nějaké bojovnosti tady opravdu nemůže být řeč.

Jiřina Volšická: Není známej žádnej případ, kdy by toto plemeno zaútočilo na lidi. Proto mu v Anglii taky říkaj baby dog nebo nany dog. Anglie jako kolébka mnoha plemen ví, co je dobrýho. Takže je tam asi 200 tisíc psů. Bohužel někteří lidi si tyto plemena pletou a pak vznikají nedorozumění a přehmaty. Jsou to lidé většinou nekvalifikovaní a vopravdu kynologií nepolíbení.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.