Emma Srncová: Říkají o mně, že jsem kýčařka, ale můj lid mi rozumí

Konec roku podle ní přináší jen stres, který nemá ráda, a tak většinou odjíždí na Šumavu a počítač nechává doma. Možná právě během podobných chvil načerpává dobrou náladu. „Mám v sobě naivitu a víru v dobro,“ tvrdí. „Jsem spokojená s tím, co mám,“ pokračuje.

„Vařili jsme v předsíni a vyrůstala jsem v družině, nebyly peníze,“ popisuje své dětství a přiznává, že ani dnes nejezdí taxi, protože má pocit, že se to nehodí. Recept na štěstí je tedy podle ní jednoduchý – radovat se z toho, co máte.

Čtěte také

A jak se během let mění její vztah k výtvarnému umění? V jejích obrazech se prý stále objevují podobné nebo stejné motivy. „Kdybych namalovala něco jinak, lidé by se divili,“ míní s tím, že dnes už během malování odpadá počáteční neznalost a hledání. „Konvalinky a létající lidi jsou na mých obrazech pořád,“ připomíná.

Věří na osud? Jak vzpomíná na svou zkušenost z přehlídkových mol a na setkání s Jiřím Srncem? Proč tvrdí, že se nikdy nenudí? A z jakého důvodu čte před spaním červenou knihovnu? I to jste mohli slyšet ve vysílání Hosta Radiožurnálu.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.