Ekonom Bezděk: Vláda by mohla závazky k odpovědnosti naplnit. Nad fiskálními pravidly je ale velký otazník

Ministryně financí Alena Schillerová z ANO napsala, že Česko bude mít po čtyřech letech reálný a pravdivý rozpočet, navíc s rekordními investicemi, provozními úsporami a historicky nejvyššími výdaji na obranu. Říká pravdu?

Myslím, že investiční výdaje budou asi historicky nejvyšší. V tom pokračuje trend od minulé vlády z předchozích let.

Čtěte také

EET je třešinka na dortu, podnikatelé po ní volali. Boj se šedou ekonomikou dostane přednost, říká Schillerová

Nominálně vzato, výdaje na obranu budou asi také historicky nejvyšší, pokud do nich započítáme i ty problematické dopravní výdaje, mimo rozpočtovou kapitolu ministerstva obrany – kde je ovšem velký otazník, že minimálně významná část těchto výdajů nebude uznána za výdaje související s obranou.

Ohledně pravdivosti rozpočtu: myslím si, že to je věc, kterou hodnotí standardně třeba Národní rozpočtová rada. Pokud si pamatuji dobře, tak příjmová strana, tam žádné výrazné otazníky shledány nebyly. A na výdajové straně, když nechám na chviličku bokem to, že některé výdaje se poměrně výrazně navyšují, tak si ale myslím, že tam nějaká významná past ve smyslu, že tam něco chybí a vyjeví se to teprve v průběhu tohoto roku, asi nebude.

Teď samozřejmě, aby mě někdo nechytal za slovo, je krize, válka v Íránu... Nevíme, jak bude trvat dlouho a jaký to bude případně mít ekonomický šok i dopady. Tato rizika nechávám stranou.

Závazky spojencům a liteře zákona

To je jasné a ještě se k tomu vrátíme. Ale na obranu má letos jít asi 155 miliard, což podle Národní rozpočtové rady představuje zhruba 1,75 %. Na kýžená 2 % se dostaneme započítáním, zjednodušeně řečeno, asi 20 miliard z Fondu dopravní infrastruktury. Co se stane, když partneři v NATO odmítnou tyto náklady mezi obranné započítat?

To je dobrá otázka – zejména na lidi, kteří se pohybují v oblasti obrany nebo možná ministerstva zahraničí. To je tak někde na pomezí těchto dvou gescí. To já samozřejmě nejsem, takže se můžu dopustit pouze laického názoru, že pokud by došlo k tomu, že nám dopravní výdaje na obranu nebudou tzv. uznány, bude to zaprvé znamenat, že nesplníme svůj vlastní český zákon, který říká, že výdaje na obranu mají být minimálně 2 % HDP.

Za druhé nesplníme to, co česká vláda, respektive český stát ústy své vlády slíbil loni na summitu NATO, že trajektorie výdajů na obranu bude postupně růst tak, aby se v roce 2035 dosáhlo hranice 3,5 % HDP na obranu a 1,5 % souvisejících výdajů okolo.

Čtěte také

Poradce prezidenta Kolář: Grónsko budeme chránit společně, pokud Trump nerozbije NATO. Tentokrát ho okolí nebrzdí

A patrně by to znamenalo i to, že když nebudeme plnit tyto závazky, tak se na nás partneři, se kterými sdílíme závazek společné obrany, můžou začít dívat jako na černého pasažéra; jako na někoho, kdo do společného úsilí nedává tolik jako oni. Tyto konsekvence raději nebudu ani domýšlet.

Předseda rozpočtové rady Mojmír Hampl připomněl, že rozpočet kabinetu Petra Fialy také počítal s investicemi do infrastruktury, které se dají označit jako sporné, ale zdůraznil, že šlo tehdy o výdaje, které byly nad požadovaná 2 procenta. Tím pádem Fialova vláda tak měla jistou rezervu. Připomínám to proto, že je to teď častý argument.

Ano, souhlasím. Já jsem výrok Mojmíra Hampla také slyšel, viděl a je to tak, potvrzuji.

Prezident rozpočet podepsal s výhradami. Tou největší jsou podle něj právě stagnující obranné výdaje. Pokud by se to opakovalo i v rozpočtu na příští rok, už by ho vetoval?

Čtěte také

Stanjura nahrál ministryni na smeč, problém čerpání evropských peněz měl otevřít, míní ekonom Skořepa

Tu otázku musíte směřovat na prezidenta nebo na kancelář.

Já to zkouším, protože jste jeho ekonomický poradce. Předpokládám, že jste se o tom třeba bavili.

To je pravda, že jsem ekonomický poradce, ale můj názor je, řekněme, pouze ten ekonomický. To rozhodnutí o tom, jestli nějaký zákon podepsat, nepodepsat, vetovat, je na konci dne rozhodnutí politické, takže tady nejsem povolán to jakýmkoliv způsobem veřejně komentovat.

Možnosti v rámci rozpočtové odpovědnosti

Dobře. Kde tedy vzít na navyšování obranných výdajů na těch 3,5 % HDP do roku 2035? Což je tedy, jak jste připomněl, náš alianční závazek. A teď nemluvíme o tom půldruhém procentu souvisejících infrastrukturních výdajů.

V zásadě vidím několik možností. Zmíním asi dvě. První je, že už v rámci stávající legislativy, a teď mám na mysli zejména dnes platný zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který – pro posluchače – stanovuje maximální přípustné deficity, do kterých se státní rozpočet, potažmo veřejné finance jako celek v daném kalendářním roce, tzv. musejí vejít. Předpokládám, že se o tomto ještě budeme bavit později.

Čtěte také

I výdaje na obranu bude třeba držet přiměřené. Česká dluhová brzda je velmi přísná, upozorňuje Hampl z Národní rozpočtové rady

Ten stejný zákon v případě výdajů na obranu nad 2 % HDP je uznává jako výjimku. Jinými slovy, výdaje na 2 % HDP mířící prokazatelně na obranu by nebyly konfrontovány nebo nečerpaly prostor v deficitu, jestli se vyjadřuji srozumitelně.

Takže první možnost je využít tuto výjimku – ukázat, že obranu, respektive bezpečnost obecně, což je ještě širší termín v této mimořádně napjaté geopolitické době, považujeme opravdu za prioritu číslo jedna, a začít do této oblasti systémově dlouhodobě investovat. Zde se nebavíme jen o jednom nebo dvou letech, protože to v zásadě nic neřeší, ale opravdu o závazku třeba na deset patnáct let. To je možnost číslo jedna.

Možnost číslo dva: Provést opravdu důkladnou revizi výdajů celých veřejných financí, zamyslet se i nad strukturou a skladbou příjmové strany veřejných rozpočtů a řekněme ty desetiny procenta HDP, o kterých se teď bavíme, na nejbližší dva tři roky, které bychom potřebovali přesměrovat na obranu: dvě, tři, čtyři, pět desetin procenta HDP, tak nepochybuji o tom, že je lze najít i tímto způsobem.

Reálie české debaty

Když mluvíme o rozpočtu, je na místě odkaz, že se jedná o částečně „zděděný“ návrh státního rozpočtu po předchozí vládě; že ta současná měla prý jenom částečně volné ruce.

Myslím si, že to platí už relativně málo. Respektive platí to v části rozpočtu, kterou označujeme jako mandatorní – to znamená zejména na výdajové straně. Ta je daná nějakým tvarem legislativy důchodové, zdravotní, sociálních dávek atd. Tam je jasné, že když vláda nastoupí v prosinci roku 2025, tak do března roku 2026, za tři měsíce, tu legislativu, i kdyby chtěla, nejde změnit. V tomto smyslu slova je ta věc zděděná, ale ani ne tak rozpočtem, jako spíš tvarem legislativy.

Čtěte také

Je na nastupující vládě, aby rozhodla o prioritách. Nic netajíme, říká Kupka o dohadování rozpočtu

Nicméně viděli jsme, že v řadě položek se vláda oproti návrhu rozpočtu odcházející Fialovy vlády poměrně výrazně odchýlila. Uvedu příklad, bylo to 17 miliard převzatých nákladů na obnovitelné zdroje. Například ambice prohloubit slevy na slevy studentům a důchodcům, na dopravné a x dalších položek v řádu stovek milionů nebo jednotek miliard korun. Zde argument o jedinosti stavu neplatí.

Ukázalo se, že vláda zákon nechce respektovat. A vytváří to velký otazník nad tím, jestli vůbec nějaká fiskální pravidla mají smysl.

Schválený schodek státního rozpočtu je tedy 310 miliard a vracím se k tomu, co už jste stručně zmínil. K čemu tedy máme zákon o rozpočtové odpovědnosti, když ho může vláda bez rozpaků ignorovat?

Já osobně jsem z toho hodně nešťastný a teď to nemyslím v rovině politické, ale čistě v rovině principiální, ekonomické. Kladu si tu otázku taky.

My ten zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti nemáme zas až tak dlouho. Myslím, že je někdy z roku 2017 nebo 2018, čili má za sebou nějakých sedm osm let fungování. Během té doby se významně změnil, protože hned rok dva po vstupu zákona v účinnost, přišla covidová krize, která měla významné fiskální dopady, což nikdo v roce 2017–18 nemohl tušit.

Teď jsme tedy opravdu v situaci, kdy se ukázalo, že vláda zákon nechce respektovat. A vytváří to velký otazník nad tím, jestli v takové situaci vůbec nějaká fiskální pravidla mají smysl.

Přinese desítky miliard do státního rozpočtu ministryní financí avizovaný boj s šedou ekonomikou? A jaký spoleh je na predikce českého HDP, vzhledem k turbulencím na energetickém trhu a možným dalším černým labutím z Bílého domu? Také na to se ve Dvaceti minutách Radiožurnálu ptal Vladimír Kroc.