Stanjura nahrál ministryni na smeč, problém čerpání evropských peněz měl otevřít, míní ekonom Skořepa

Jak velký je rozpočtový schodek za loňský rok? Přes 290 miliard, jak říká ministryně financí za ANO Alena Schillerová, nebo 250 miliard, jak tvrdí její předchůdce Zbyněk Stanjura? Protože rozdíl jsou podle něj „zpožděné“ peníze z EU, které dříve nebo později přijdou.

Pokud se budeme bavit o základním čísle, které se normálně uvádí, pro které jsou dlouhodobé řady, které všichni sledujeme asi nejvíc, tak je to určitě 291 miliard, to je jasná věc. Na druhou stranu, každý, kdo trochu sleduje komunikaci ministerstva, ví, že je dlouhodobým a řekl bych velmi správným a užitečným zvykem, že nepublikuje jenom toto jedno číslo, ale publikuje čísel celou řadu, mimo jiné právě i číslo očištěné o evropské peníze. Tam potom vychází to menší číslo, zhruba 250 miliard.

Takže jde o to, co přesně tím číslem chceme sledovat, co chceme hodnotit, co chceme dát vládě za vinu, co nechceme a podobně. Ale základní číslo je 291.

Jinými slovy, pravdu mají oba.

Svým způsobem ano.

Evropské peníze jsou podle vysvětlení exministra Stanjury, jak řekl, průtokovou položkou a jejich započítávání bez kontextu vytváří zkreslený obraz hospodaření státu. Dá se s tím takto souhlasit?

Čtěte také

Veřejné finance jsou v dobrém stavu. Rosteme dvojnásobným tempem oproti průměru EU, říká předseda Národní rozpočtové rady

Dá se s tím souhlasit, ale je to maličko alibismus. Jak je velký humbuk kolem toho, kolik vlastně deficit je, že tam je velký rozdíl kvůli evropským penězům – myslím si, že tam hodně zanedbala svou nepsanou povinnost předchozí vláda, Fialův kabinet, protože problém začal už v létě, nenápadně, když to srovnáme s předchozími lety, a pak se velmi prudce zhoršil v listopadu a v prosinci.

Pan exministr to musel vidět, nebo pokud neviděl, tak ho na to museli upozornit jeho podřízení. Já myslím, že to věděli, ale z nějakých důvodů asi doufali, že prosinec nakonec všechno vyřeší, protože předchozí prosinec 2024 přinesl v této konkrétní položce velmi dobré zprávy. Asi tam byla naděje, že prosinec všechno vrátí zpátky do normálu. To se nestalo, naopak prosinec 2025 byl velmi negativní u této konkrétní položky, takže se věci zhoršily ještě mnohem víc.

Čili já trochu mám za zlé panu Stanjurovi, že problém neotevřel už někdy na podzim v oficiální komunikaci ministerstva a neřekl úplně napřímo: „Ano, tady nám to úplně nevychází, ale není to naše vina, nemáme nad tím kontrolu, je to jen administrativní záležitost. Přijde to příští rok. Doufejme, že paní Schillerová, pokud nastoupí jako nová ministryně, se tím nebude chlubit nebo nebude nám to dávat za vinu, protože my za to nemůžeme„. Taková komunikace neproběhla, podle toho to teď vypadá.

Opravdu je v tom smyslu minulá vláda bez viny? Protože nedočerpání 40 miliard asi není úplně standardní, když běžně se stává, že z roku na rok se tyto věci dějí.

Je to tak. Samozřejmě, prakticky nikdy se nestane, že by se to přesně trefilo. Je tam určitý automat, že ve státním rozpočtu na začátku je předpoklad, že vyjde čistá nula, co se týče evropských peněz, že co se přijme, to se vydá. Je to technický předpoklad, vždy to nakonec vyjde trošku jinak, ale rozdíly normálně bývají v řádech jednotek miliard nebo velmi nízkých desítek miliard, zatímco tentokrát to bylo mnohem víc.

Čtěte také

Návrh rozpočtu? „Čísla jsou vycucaná z prstu,“ říká Pikora. Státu hrozí provizorium

Jestli je naprosto bez viny ministerstvo financí, to bohužel bez velmi důkladné znalosti detailů čerpání peněz nejsme schopni zvenku posoudit, ale myslím si, že do značné míry to tak asi bude. Ministerstvo financí je schopno proces pozdržet, pokud by snad z nějakých záhadných důvodů chtělo, má možnost věci přezkoumávat a dávat si na čas s tím, než peníze převede. Ale myslím si, že nemá úplně kontrolu nad tím, že by popohánělo jednotlivé části veřejného sektoru, které peníze čerpají. Čili mám podezření, že za to moc nemůže.

Ale za co určitě může, ještě jednou musím zopakovat, protože mi to přijde docela triviální a úplně jsem nepochopil, proč k tomu nedošlo; co určitě mohlo udělat, je tuto věc komunikovat, naznačit, že tam pučí nějaký problém, za který ale nemůže.

„Realistické plánování“

Když necháme stranou evropské peníze, které mají prý každým dnem přijít, Stanjura se hájil tím, že odchylku devíti miliard považuje za relativně malou odchylku od plánovaného schodku. Rozpočet jako celek byl podle něj realistický. Co vy na to?

Otvíráme velmi zajímavou a složitou otázku, jak posuzovat realističnost rozpočtu, konkrétně toho za minulý rok. Tam probíhá zvláštní, ne úplně jednoduchá hra, řekl bych, na kterou normální smrtelník vlastně vůbec nevidí. Spočívá v tom, že každé ministerstvo, které vnáší do návrhu státního rozpočtu svou představu o vlastních výdajích, si tam zpravidla dělá nenápadně určitou rezervu. Může jít o spoustu drobných položek, tu půl miliardy, tam půl miliardy. Pokud to takto dělá většina útvarů, na úrovni celostátního rozpočtu je nakonec docela slušný pesimismus na výdajové straně. Výdaje jsou v součtu nadhodnoceny.

Takhle zvenku, jak to pozoruji a vnímám určité signály, mám podezření, že ministerstvo financí se lety naučilo s tímto počítat, že v návrzích ministerstev je schovaná určitá rezerva a že je možné tento pesimismus vyvážit jakýmsi „umělým optimismem“. Vypadá to tak, že se vezme pár velkých položek a u nich se zvolí naopak poměrně optimistický předpoklad tak, aby ve výsledku rozpočet jako celek byl zhruba vyvážený. Pesimismus v některých věcech je vyvážen optimismem v jiných.

Čtěte také

Rozpočty naší vlády vždy dopadly lépe, než se čekalo. Na vnější šoky jsme reagovali dobře, hájí loňské hospodaření státu Stanjura

My jsme loni slyšeli velkou kritiku na adresu ministerstva a celé vlády, že tam jsou některé položky nadhodnocené, výdajově podhodnocené, a je to pravda. Ale v logice hry, jak jsem ji popsal, s tím optimismem a pesimismem, to svým způsobem dává zvrácený smysl, že nakonec je výsledek možná realističtější, než kdyby nedošlo k záměrnému optimismu, který byl tolik kritizován.

Dalšími důvody pro zvýšení schodku nad plánovanou hodnotu jsou podle Zbyňka Stanjury vyšší investice a dodatečné obranné výdaje, které zajistily splnění zákonného požadavku ve výši dvou procent hrubého domácího produktu. Lze s tím souhlasit?

Určitě s tím lze souhlasit. Na druhou stranu, pokud vláda přidává v některých oblastech, mohla by teoreticky ubírat v jiných oblastech, aby k deficitu nedocházelo, aby se nezvyšoval nad plán. To je už potom na rozhodnutí vlády a jednotlivých složek, zejména u investic.

Ale pokud to jsou dobré, kvalitní investice, dobře připravené a prováděné, tak si myslím, že bazírování na tom, aby byl deficit dodržen, možná není tak úplně namístě. Investice určitě potřebujeme, a pokud to není v závratném objemu, myslím si, že určitá shovívavost je na místě. Ale optimálně by měla být vyvážena tím, že se bude šetřit v jiných neinvestičních oblastech.

Ekonom Petr Bartoň označil skoro tří set miliardový schodek za, cituji, kreativní účetnictví Aleny Schillerové. Není to opravdu nakonec jen nepřehledná hra s čísly, ale z obou stran – myslím bývalé i současné koalice?

Je to samozřejmě vždy hra s čísly. Státní rozpočet je obrovská spousta čísel, desítky stran, spousty tabulek, ze kterých se dá vykouzlit leccos. Tak to prostě je. Moderní společnost, moderní ekonomika, moderní veřejný sektor je složitá záležitost, kde se dají vytahovat různé věci, zdůrazňovat třešinky z dortu podle toho, co se komu hodí. Je to určitá hra, která je bohužel velmi složitá, takže pro spoustu nás běžných smrtelníků velmi nepřehledná a nesrozumitelná, ale to je součást politiky.

Já se vůbec nedivím například tomu, že paní ministryně využila nahrávku na smeč, kterou jí pan Stanjura poskytl tím, že tu věc neotevřel sám dopředu preventivně a nevysvětlil, že v tom je pravděpodobně do značné míry nevinně. To je prostě součást politiky.

V jakém stavu přebírá veřejné finance vláda premiéra Babiše podle ekonoma Michala Skořepy? Mohla být vláda premiéra Fialy v něčem důslednější? Poslechněte si Dvacet minut Radiožurnálu.