Dva dny napříč Ukrajinou. Poslechněte si reportáž o cestě válečného zpravodaje zpátky domů
Ukrajinou v posledních týdnech křižují miliony uprchlíků. Ti teď utíkají hlavně z východních oblastí zasažených druhou fází ruské invaze. Společně s nimi cestoval i reportér Českého rozhlasu, který se vrátil z Ukrajiny domů.
Při cestě přes Ukrajinu je třeba být trpělivý, zdržení jsou velmi častá. Důvodem jsou mimo jiné desítky kontrolních stanovišť, kterými je třeba projet. Před některými se tvoří kolony, jiná jsou opuštěná a připravená, kdyby se zhoršila situace.
Čtěte také
Počítat je také třeba s kolonami běženců. Jedou v nich lidé všech sociálních kategorií, bohatí v drahých autech i chudí ve starých žigulících nebo volhách, kteří si na střechy svých vozidel upevnili, co jen šlo, například matrace a koberce. Před válkou často prchají i se svými domácími mazlíčky.
Opevněná Ukrajina
V protisměru jezdí kamiony s humanitární pomocí a vojenská technika. Kvůli bezpečnosti ale neprojíždí v kolonách, nýbrž v menších skupinkách.
Na začátcích vsí vyrostly malé pevnůstky – většinou z pytlů s pískem, někdy ale také betonové –, v nichž teď obránci doslova „bydlí“.
Ukrajinská města jsou opevněná ze všech stran, a kdo jimi chce projet, musí překonat několik stupňů kontroly. Bezpečnostní opatření nepodceňují ale ani menší obce a vesnice. Každá má vlastní domobranu složenou z dobrovolníků, kteří hlídají všechny vjezdy. Ty jsou zataraseny betonovými bloky, ježky nebo pytli s pískem a vůbec vším, co bylo zrovna k dispozici, například trámy nebo pokácenými stromy.
Na začátcích těchto vsí vyrostly malé pevnůstky – většinou z pytlů s pískem, někdy ale také betonové –, v nichž teď obránci doslova „bydlí“. Obdobně chráněné jsou ze strategických důvodů také mosty. Nic z toho kvůli bezpečnosti ale není možné natáčet ani fotit.
Domobrana hlídkující u kontrolních bodů se v noci nebo nad ránem, když je zima, ohřívá u otevřených ohňů, případně si na nich vaří čaj nebo polévku.
Brambory v parku
Z jednoho konce Ukrajiny na druhý se v současnosti za jeden den autem přejet nedá. Mimo kontrol platí všude v zemi večer zákaz vycházení. Na polskou hranici proto cesta z Dnipra trvá nejméně dva dny.
Cestu si můžete krátit poslechem ukrajinského rádia, které kromě nejnovějších zpráv vysílá i zvuk poplašných sirén. Moderátor informuje, že po odeznění poplachu se všichni mohou vrátit do práce nebo domů. Nemocné a starší lidi upozorňuje, aby si s sebou vzali léky, které potřebují, protože protivník může zaútočit kdykoliv znovu.
Uprostřed Ukrajiny se na autorádiu dá naladit překvapivě i ruská státní stanice. Signál přichází zřejmě z nějakého velmi silného vysílače v Energodaru. Rusové si tedy s sebou na Ukrajinu přivezli i vlastní rozhlasové vysílání. Teď právě v něm třeba debatovali o tom, že v Kaliningradské oblasti úřady povolily pěstovat brambory na veřejných prostranstvích. A hrozně se tomu smáli.
Cesta válečného zpravodaje končí na polské hranici po 4700 najetých kilometrech. Od ledna, kdy začala, se celá země, Evropa i svět změnily.
Související
-
„Dým z ukrajinských měst.“ Reportér Martin Dorazín se vydal až na válečnou linii na východě Ukrajiny
Zpravodaj Martin Dorazín se vydal přes spálená města i pole do jedné z nejnebezpečnějších částí Ukrajiny. Jak dnes vypadá Luhanská oblast na východě země?
-
Ženy rodí ve sklepích, není kde a jak pohřbívat mrtvé, informuje z Ukrajiny zpravodaj Martin Dorazín
Ukrajina čelí obrovské humanitární krizi. Docházejí zásoby, Rusové brání civilistům v evakuaci a dál těžce ostřelují města. A ohroženo je i ukrajinské zlato – pšenice.
-
To, co se tady děje, je počátek fašismu, říkají izraelští vojáci v řadách ukrajinské armády
Součástí ukrajinské armády i domobrany jsou Židé z Ukrajiny i Izraele. Také oni svou přítomností vyvrací ruské tvrzení, že na Ukrajině vládne nacistický režim.
