Dušan Sahula

Parníky a lodní doprava tehdy nesloužily jen k turistickému účelu, ale šlo o plnohodnotnou dopravu, která zajišťovala třikrát denně spojení Prahy se Štěchovicemi a blízkým okolím. „V archivech dokonce existují zápisy obsahující soupisy koz a hus, které byly přepraveny,“ podotýká Dušan Sahula s úsměvem.

Za zlatý věk lodní dopravy jsou považována 20. léta 20. století, kdy byly za sezónu přepraveny až 2 milióny cestujících, zatímco dnes se počty přepravených pohybují okolo 110 tisíc. Tehdejší flotila se skládala ze 16 parníků, zatímco dnes disponuje Pražská paroplavební společnost 27 velkými loděmi a podobným počtem malých lodí. Doprava na Vltavě tedy zůstává hustá, přestože slouží především turistům. „Mnohdy se u plavební komory Smíchov vytvoří zácpa a lodě pak ve frontě čekají třeba i 40 minut,“ nastiňuje Dušan Sahula.

Václav Žmolík se svého hosta ptal i na jeho kariéru. Dokázal by se po letech chopit práce lodníka, kterou kdysi vykonával? „Práci zaměstnanců sleduji dnes a denně, takže myslím, že ano,“ odpovídá Dušan Sahula s tím, že jeho život je už asi navždy spojen s lodní dopravou. „Vystudoval jsem dopravní průmyslovku a pak jsem začal pracovat jako lodník. Po nějaké době jsem sice nastoupil na námořní loď, ale nakonec jsem se vrátil k osobní dopravě,“ popisuje svůj profesní život.

Ve vysílání zazněla i řada posluchačských dotazů. Jak vnímá Dušan Sahula proměnu vltavských náplavek, které jeho společnost často využívá? Kterou loď považuje za nejhezčí? A našli bychom na palubě lodí topiče? Nejen odpovědi na tyto otázky se můžete dozvědět při poslechu audio záznamu rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Dušanem Sahulou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.