Dříve byl o české hráče obrovský zájem, dnes je český hokej trochu jinde, hodnotí Roman Šimíček
Hokejová extraliga začíná ve čtvrtek zápasem Kometa Brno – Karlovy Vary, a pak to celé vypukne naplno úvodním kolem v pátek. Nejenom to bylo tématem pořadu Čistá hra s moderátorem Františkem Kunou, hokejovým expertem Martinem Procházkou a bývalým hokejovým útočníkem a Romanem Šimíčkem.
Martin Procházka hrál ve Vítkovicích, tam jste se ale nepotkali. Šel byste hrát někdy za Kladno?
Samozřejmě všichni víme, že hráč má kariéru krátkou a chce to nejlepší, co může udělat. Takže pokud by to pro mě v daný okamžik bylo to nejlepší, co bych mohl udělat, tak bych se určitě nebránil.
V roce 1998 jste po dlouhých sezonách ve Vítkovicích odešel do finské ligy. Jaká byla?
Čtěte také
Pro mě to bylo asi to nejlepší, co jsem mohl v hokejovém životě udělat, hrozně rád na to vzpomínám, i pro mě to byla nejlepší část hokejového života. Navíc jsme se potkali s Tomášem Vlasákem, se kterým jsme hráli v lajně, byl tam Jarda Nedvěd. Byly to nádherné dva roky, které mě vystřelily do NHL. Hokej byl pro mě úžasný, připadalo mi, že na co jsme v té době sáhli, tak nám vyšlo.
Když se podívám na kanadské bodování v sezoně v roce 1998-1999: Tomáš Vlasák 57, Roman Šimíček 51 bodů, první dva muži v kanadském bodování. Čím to bylo, že jste takhle okouzlili severský hokej?
Myslím, že v té době český hokej byl malinko jinde, než je teď v posledních letech. Byli jsme vždy v popředí na mistrovství světa, o české hráče byl obrovský zájem. Lidi jsme si získávali odlišným pojetím hry, česká chytrost, nahrávky na jeden dotek. Přišli jsme z české ligy, museli jsme se o to poprat, ukázat, že umíme hrát hokej. Dnes je to opačně, přijde hráč a hned chce sto různých věcí, aniž by ještě něco ukázal. Myslím si, že to je jedem z velkých problémů u nás.
Co čekáte od extraligové sezony?
Když jsem přišel do funkce, tak Vítkovce byly na nějaké pozici, ale podařilo se nám to do další sezony zvednout. A minulou sezonu jsme to zase zvedli, kam jsme chtěli. Netajím se tím, že chceme pokračovat v nastaveném trendu, takže logicky mi z toho vychází postup do semifinále, a pak se uvidí. Víme, že to bude těžké, musí se sejít hodně věcí, není to jenom o tom nabít kádr kvalitními hráči, musí fingovat kabina, musí být hierarchie, musí být všichni zdravotně v pořádku a mít chuť. Věřím, že všechno jsme udělali pro to, aby sezona byla dobrá, hodnotit budeme až po sezoně.
Mohli byste se potkat, až budou Vítkovice hrát na Kladně?
Martin Procházka: Je to velká pravděpodobnost, předpokládám, že Roman na zápase bude, mohli bychom se vidět.
Jak je kladenský stadion po rekonstrukci, tak prý už tam není taková zima. Dovedete si to představit?
Roman Šimíček: Nedovedu. A těším se na to. Já jsem tam jezdil hrozně nerad, ne tím, že jsem to tam neměl rád, ale byly to těžké zápasy, fanoušci, plechárna, zima. Na zápasy jsem se těšil v hokejovém smyslu, ale atmosféra, když jsme tam přijeli… to bylo, jako když jsme přijeli na Vsetín. Tam jsem přijeli a prohrávali dva nula
Jak Roman Šimíček a Martin Procházka vzpomínají na působení v NHL? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Držitel tří zlatých prstenů Pouzar: Měl jsem obrovské štěstí, že mi vyšel přestup do Edmontonu
„Jdi a hraj.“ Tak jednoduchý a přímý vzkaz dostal po příchodu z Českých Budějovic do Edmontonu Jaroslav Pouzar. Poslechněte si, jak mimo jiné vzpomíná na Gretzkyho.
-
Vladimír Martinec: S výstavbou nové multifunkční haly v Pardubicích plně souhlasím
V Pardubicích se v nadcházející sezoně budou řešit dvě hlavní témata. Úspěch A-týmu v extraligové soutěží a hokejový progres Matěje Blümela v zámoří.
-
Bývalý útočník Bohuslav Ebermann: V Plzni jsem začínal na otevřeném stadionu s dřevěnou tribunou
Bývalý československý hokejový útočník vynikal skvělým bruslením a obrovskou rychlostí. Jak vnímá současný stav hokeje v Plzni? Užijte si názory Bohuslava Ebermanna.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.