Doufal jsem, že mě pervitin zbaví trápení, zpovídá se bývalý narkoman

15. duben 2014

Drogy a následné krádeže přivedly Davida Vavříka několikrát do kriminálu. Trvalo mu dlouho, než se odstřihl od takového života. Nakonec se mu to podařilo a dnes naopak pomáhá lidem s podobným osudem, například drogově závislým ženám ve věznici ve Světlé nad Sázavou. V úterý byl hostem Zuzany Burešové.

Jak malý kluk toužil být kosmonautem. „Nakonec jsem nic nevystudoval a ničím se nevyučil. Dnes si dodělávám základní školu a chtěl bych ve studiu pokračovat,“ popisuje bývalý narkoman.

„Jako rodina jsme byli dysfunkční. První vzpomínka, kterou mám na tátu, je facka, kterou mi uštědřil tak silně, že jsem druhou schytal o roh stolu – mé vzpomínky na dětství zkrátka nejsou radostné. Tyto chvíle byly pro můj život zásadní,“ vzpomíná David Vavřík.

Oporu neměl ani ve svých učitelích. Už od školky o sobě tak často slýchal, že je grázl, který roste pro kriminál, až tomu nakonec sám uvěřil. A jaké bylo jeho první setkání s drogami? „Nejprve to byly drogy, o nichž se moc nemluví a které snadno koupíte v obchodě – bylo to lepidlo,“ vybavuje si.

Čtěte také

Drogy jej přivedly až do kriminálu. Tam své veškeré naděje upíral jediným směrem – k pervitinu. Možná paradoxní pocity vysvětluje David Vavřík takto: „Doufal jsem, že mě pervitin vyvede z trápení. Nevěděl jsem však, kolik za vztah s drogou zaplatím… Člověk nakonec závislosti obětuje sebe sama.“

Kde hledal pomoc? Kdy spadl opravdu na dno? Jak mu pomohla víra? A co mu dává práce ve věznicích? Na to všechno David Vavřík odpovídal.

Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte buď kliknutím na odkaz přímo v tomto článku, nebo v našem audioarchívu.

autor: als
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.