Dominik Duka: Děti jsou naše bohatství
S prvním měsícem nového školního roku koresponduje i dnešní glosa Dominika Duky. Je o dětech a o tom, jakou hodnotu představují nejen pro rodiče, ale také pro celou společnost.
Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, se začátkem školního roku se nemohu nezamyslet nad dětmi. V biblickém pojetí bývaly požehnáním, protože dokázaly zabezpečit své rodiče ve stáří. Není tajemstvím, že evropské národy vymírají, protože počet dětí v rodinách prudce klesá. Není ani na prostou obnovu populace. Stále více rodin má jen jedno dítě nebo vůbec žádné.
Jakkoliv snaha křesťanů po tom, aby rodiny byly otevřené k přijetí dalších dětí, na někoho může působit komicky nepatřičně, faktem je, že právě tento přístup může přinést určitou naději naší evropské civilizaci.
Při zkoumání, proč počet dětí v rodinách je stále nižší, se objevuje zvláštní paradox. Naši prarodiče měli pět, osm i více dětí a rozhodně žili ve velmi nuzných poměrech. Vypadá proto zvláštně, když řada rodin dnes tvrdí, že si dítě, nebo další dítě nemůže dovolit z ekonomických důvodů.
Ano, dovedu si představit a vím, kolik stojí vybavení prvňáčka, různé kroužky a jak nákladné je ošacení. Dokonce mám i ponětí o tom, co rodiče musí obětovat ze svého času a co námahy je stojí, aby dítě řádně vychovali. Nikdo mi však nevymluví, že dítě musí mít poslední značkové oblečení nebo vybavení veškerou dostupnou elektronikou už na základní škole a podobně.
Je pravda, že životní úroveň rodiny, která přijme další dítě, se nepochybně sníží. Je omezená ve svých možnostech, možná bude i trochu jiná než ty ostatní. Ptám se však, jestli to je na závadu. Není rodičovská péče, láska a čas dětem věnovaný nad všechny počítače, mobily a dovolené u moře? Jsme ještě vůbec schopni srovnání toho, co je v životě opravdu důležité?
Vždyť i Bible má na svých stránkách jen ve Starém zákoně na čtyřicet míst, kde se mluví o právech dítěte. Ježíšův přístup k dětem je všeobecně známý. Člověka zamrzí a zamrazí, když zjistí, že mnozí lidé k dětem dnes přistupují jako k něčemu, co si mohou pořídit. Jako by dítě bylo větším luxusem než nové auto.
Dítě jako vlastnictví je snad tou nejhorší variantou, kterou rodiče mohou vyslovit. Stále věřím, že víc a víc mladých lidí znovu bude spatřovat krásu v harmonické rodině, že pochopí i cenu obětí, s nimiž vychovají více dětí, a také, že společnost i církve je v takovém chápání rodiny bude podporovat.
