Domácímu násilí je vystaveno až 10 % dětí. Je nutné zjistit, kde selhává systém, říká zmocněnkyně Laurenčíková

V minulém týdnu jste spolu s ministry vnitra a školství představili program Bezpečné dětství: Cesta k prevenci násilí ve společnosti. V čem spočívá?

Program se snaží zasadit tematiku násilí do všech důležitých souvislostí. Materiál například vysvětluje zásadní vliv bezpečného dětství na to, zdali z nás budou vyrůstat dospělí jedinci dobře připravení na život ve společnosti, zdali budeme schopni fungovat zdravě v mezilidských vztazích.

Čtěte také

Bít děti není přijatelné. Společnost se v tom musí sjednotit, zdůrazňuje ředitelka Centra LOCIKA. Na problém upozorňuje akce Bubnovačka

Anebo pokud naše dětství bylo o chronickém stresu, velké nestabilitě, domácím násilí a nezdravých vzorcích, budeme v dospělosti inklinovat k celé řadě patologií, bude nám hrozit rozvoj vážných duševních obtíží, budeme obtížně fungovat s druhými lidmi, budeme inklinovat k násilí a budeme jen velmi těžko hledat své místo ve společnosti.

Tento materiál se snaží tyto důležité souvislosti vysvětlit a popsat a také navrhnout sadu opatření, která by měla přispět k prevenci násilí v naší společnosti.

Mimo jiné hodláte zřídit komisi pro přezkum náhlých úmrtí dětí. Co tím termínem rozumíte?

Komise, která bude mít tento přezkum na starost, je v zahraničí poměrně ustálenou praxí, kterou jsme se inspirovali. O vznik takové komise, která chrání práva dětí v naší zemi, jsme stáli mnoho let. O její vznik se velmi zasazoval například bohužel předčasně zesnulý klinický psycholog Radek Ptáček.

Násilím ohrožené děti je třeba včas identifikovat

Komise by měla vzniknout pod ministerstvem práce a sociálních věcí. Měly by v ní zasednout špičky v oborech, jako je dětská klinická psychologie, dětská psychiatrie, ale také zástupci kriminalistů a podobně. Komise by měla analyzovat a přezkoumávat případy dětí, které zemřely nepřirozeně, nejčastěji byly utýrány ve vlastních rodinách, a měla by mapovat, kde selhal systém, nikoli hledat viníka. To bude samozřejmě dál dělat policie. Rozhodovat o vině a trestu bude dál soud.

Čtěte také

Volání o pomoc. Jaké signály doprovází depresi, šikanu nebo poruchy příjmu potravy?

Důležité je, že v každém jednotlivém případu dětí, které zemřely nepřirozenou smrtí, můžeme při hlubším zkoumání najít celou řadu příležitostí, kdy bylo možné včas odhalit indicie o tom, že dané dítě vyrůstá v prostředí hrubého násilí, že jeho rodiče s ním nezacházejí bezpečně.

Bohužel ale stávající systém nedokáže varovné signály včas přečíst, dobře na ně reagovat, a tak řada dětí ztrácí svůj život zbytečně. Díky této komisi bychom chtěli posílit celý systém prevence, mapovat slabá místa v systému a na případech jednotlivých dětí dobře identifikovat, co musíme zlepšit a posílit, abychom podobným tragédiím dokázali v budoucnosti lépe předejít, než jak to umíme dnes.

Jak častá tato náhlá úmrtí dětí jsou?

V České republice bohužel vyrůstá v prostředí násilí poměrně mnoho dětí. Například data organizace Locika hovoří o tom, že je to až 10 % dětí v každé školní třídě, což je poměrně vysoké číslo. Víme také, že až v polovině případů domácího násilí je násilí přítomno dítě. A zároveň víme, že děti, které vyrůstají v prostředí domácího násilí, jsou velmi ohrožené vznikem velkých obtíží a rozvojem duševních onemocnění. Jsou ohrožené přenosem násilných vzorců dál do dospělosti. Častěji se stávají buď obětí násilí, anebo původcem násilí. U těchto dětí je také vyšší riziko sebevražd a předčasných odchodů ze vzdělávání.

Za posledních několik let zemřely v České republice z důvodu násilí desítky dětí. To je potřeba změnit. Chceme, aby se toto téma stalo opravdovou společnou prioritou všech klíčových resortů. Chceme tyto děti včas identifikovat a dostat k nim a k jejich rodinám včas potřebnou odbornou pomoc. Jsou to totiž právě rodiče, kteří nemají dobré rodičovské kompetence, neumí regulovat vlastní stres, často sami neměli bezpečné dětství, a tak se v případě přehlcení či únavy uchylují k násilným výchovným vzorcům, k násilným způsobům komunikace s vlastními dětmi, čímž jen prohlubují jejich traumatizaci.

Kudy vede cesta k prevenci násilí ve společnosti? A lze minimalizovat riziko, že se bude opakovat tragédie, jakou byla střelba na pražské filozofické fakultě loni v prosinci? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.