Dobrovolníci už pět let zpestřují pobyt pacientů ve vinohradské nemocnici
Pomáhání nebolí je název benefičního večera, který každoročně pořádá pražská Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. V jeho průběhu se diváci mohou seznámit s tím, co v nemocnici opravdu nebolí – totiž s prací dobrovolníků, kteří jsou ochotni zdarma věnovat každý týden dvě hodiny svého času hospitalizovaným pacientům a zpříjemnit jim tak pobyt v nemocnici. Tito dobrovolníci se v úterý s plnou náručí dobré vůle a nadšení představili v Divadle Dobeška.
V současné době působí ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady 38 dobrovolníků. Navštěvují různá oddělení a co tam konkrétně dělají, popisuje koordinátorka dobrovolnického programu Martina Hasalíková:
„Naši dobrovolníci jsou opravdu všestranní lidé. Kromě toho, že dělají společníky u lůžka, tak pro pacienty připravují i nejrůznější aktivity, například výtvarné dílny, trénování paměti, kognitivní trénink pro pacienty na neurologii po cévních mozkových příhodách, pacientům hrají a zpívají. Věnují se jim opravdu po všech stránkách – například jim pouští filmy na přání nebo písničky na přání, aby mohli zavzpomínat. A myslím si, že jim to dělá opravdu dobře.“
O smyslu práce dobrovolníků Martina Hasalíková říká:
„Hlavním posláním dobrovolnictví je pomoci člověku během té chvíle, kdy s ním dobrovolník hovoří, vzpomenout si na svůj život – že není jenom pacientem, ale je člověkem, který má něco rád, na něco myslí, možná někdy i to, že něco znamenal, protože řada seniorů na to zapomíná. A že není jenom pacient – to si myslím, že je základním posláním dobrovolnictví.“
Návštěva dobrovolníka samozřejmě dělá radost i dětem, jak potvrzují slova dobrovolnice Lady, která dochází na oddělení dětských popálenin.
„Když vidím, že ty děti jsou spokojené i přesto, co mají za sebou za nepříjemné bolesti, že jsou usměvavé, hrají si s vámi, jsou veselé. – pro mě to má ohromný smysl. Když odtamtud odcházím, tak vím, že jsem tam nechala kus sebe a jsem ráda.“
Avšak ne v každé nemocnici dobrovolníci působí. Co jejich přítomnost o nemocnici vypovídá, uvádí koordinátorka Martina Hasalíková:
„Myslím si, že dobrovolnický program je dobrým indikátorem kvality péče poskytované pacientům, protože když ho nemocnice má, znamená to, že jí záleží na tom, jak se pacienti v nemocnici cítí. Nejen to, že jsou dobře ošetřování, ale že se pečuje i o jejich psychosociální potřeby.“
A jak pacienti dobrovolníky přijímají?
„Většinou tam, kde dobrovolnický program probíhá pravidelně, jako je třeba léčebna dlouhodobě nemocných, tak pacienti dobrovolníky už znají a těší se na ně. Tam, kde se pacienti hodně střídají, jako je například neurologická klinika, tak jsou dobrovolníci vystavováni celé řadě otázek. Samozřejmě není jednoduché překonat počáteční nedůvěru. Například se setkávají s otázkami: ‚Jste jehovisti?‘, ‚Co nám jdete prodat? My žádné hrnce nechceme!‘ ‚Ne, my vás nebudeme poslouchat!‘ Ale dobrovolníci jsou školeni k tomu, aby nabízeli lidský kontakt a většina pacientů po chvíli pochopí, že oni jsou tam pro ně se srdcem na dlani.“
To potvrzují i slova dobrovolníka Radka, který za pacienty chodí už tři a půl roku.
„Někdy se mi stává také taková zvláštní věc, že když jsou v pokoji třeba čtyři pacienti, tak je propojím, že si potom už sami mezi sebou povídají, a přitom předtím měli ostych si spolu popovídat a já to prolomím.“
Tři z dobrovolníků do vinohradské nemocnice docházejí v canisterapeutickém týmu se svým pejskem. Patří mezi ně i Tereza, která navštěvuje pacienty na neurologii.
„Většinou to přijímají velmi dobře, protože v Česku je spousta pejskařů, takže drtivá většina těch pacientů má nebo měla doma psa. Dělá jim obrovskou radost mluvit o těch svých psech, které měli doma. A také potěšit se s tím psem je ohromně baví.“
Dobrovolnický program ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady na podzim oslaví pět let své existence.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
