Divadlo Husa na provázku a Ara Art uvádí neklasické pojetí klasických Bídníků

25. září 2022

Pražskou premiéru má za sebou inscenace Bídníci, kterou divadlo Husa na provázku uvedlo ve spolupráci s organizací Ara Art. Příběh člověka odsouzeného na galeje za pouhou krádež chleba je všeobecně známý z muzikálového zpracování. Nově v režii Michala Háby rozvíjí nečekaně aktuální společensko-kritický apel díla. Vypráví totiž o kolektivní ztrátě citlivosti pro životní zkušenost utvářenou sociálními problémy a nejistotou.

Z inscenace Bídníci

„V naší verzi se vracíme o 160 let zpátky, tj. do románu Victora Huga, který je od muzikálového zpracování dosti odlišný. Nepoužíváme žádné písně, zato hodně čerpáme z různých scén, které divák v muzikálu možná ani neuvidí. Jedno z mých nejoblíbenějších je lapení pana Le Blanca, čili převlečeného Jeana Valjeana, kterou jsme zpracovali na základě různých materiálů, sekundárních esejů, apod. Ty jsme vmontovali přímo do Hugova textu,“ prozrazuje dramaturg a umělecký šéf divadla Husa na provázku Martin Sládeček.

Nápad spolupracovat na divadelní inscenaci Bídníci s organizací Ara Art vznikl po inscenaci Gádžové jdou do nebe, která pojednává o česko-romském soužití a jednalo se tak o autorské dokumentární drama.

„Říkali jsme si, že bychom rádi společně udělali nějaký divadelní kus, ve kterém Romové nebudou hrát romské role, ale zahrají si v klasické hře. A protože Provázek není místem, kde se hrají jen klasické hry, ale různá zpracování, dali jsme se dohromady na velmi neklasické adaptaci klasických Bídníků.“

Z inscenace Bídníci

„Důležité je pro nás i to, že můžeme společně sdílet témata, která nás zajímají a diskutovat o nich. V naší sociální bublině se často setkáváme s tím, že někdo mluví o Romech a za Romy. Já mám velkou radost, že David Tišer, Pavlína Matiová a další hostující tvůrci dostali vlastní hlas a mohli do toho vstoupit zcela vlastním a svébytným pohledem.“

V inscenaci Bídníci se objevuje řada profesionálních i neprofesionálních herců. Podle Martina Sládečka ovšem na pódium rozdíl v jejich hereckém vzdělání není patrný.

„V divadle se strašně špatně určuje, kdo je profesionál – a kdo ne. Pokud bereme profesionála jako někoho, kdo má divadelní školu a divadelní vzdělání, tak musím říct, že jedni z nejlepších herců, které znám a kteří jsou v souboru Provázku, divadelní vzdělání nemají. Proto Pavlínu a Davida vnímám jako tvůrčí osobnosti a divadelníky, kteří do toho sami o sobě s tímto přístupem vklouzli.“

Romští a neromští herci se vzájemně zajímali o kulturní odlišnosti. K překvapení všech jich našli málo.

Z inscenace Bídníci

„Paradoxně jedno z nejvíce zajímavých zjištění už od inscenace Gadžové jdou do nebe bylo to, jak málo se od sebe v podstatných věcech odlišujeme. Jednalo se o důležité zjištění i pro řadu herců, protože my jsme chtěli mluvit i o kulturních rozdílech. Ne, že bychom na nějaké nenarazili! Ale jsme si vlastně velice podobní.“

Snahou divadla není jen rozesmát nebo pobavit, ale také otevírat a upozorňovat na řadu sociálních témat, která rezonují společností.

„Naším cílem je inscenovat hry, které se zabývají současnými tématy a které nezavírají oči před realitou. Naše divadlo nenabízí zábavovou kulturu, ale jdeme nekomerční cestou. Poskytujeme veřejnou službu, reflektujeme svět, ve kterém žijeme a jehož součástí jsou také Romové. Mým privilegiem je, že jsem mohl potkat Davida s Pavlínou. V době, když jsem zvažoval co s divadlem dál mě jejich nadšení, bezprostřednost a entusiasmus nabily úplně novou energií a znovu mi ukázaly smysl, proč divadlo dělat.“

autor: Rena Horvátová
Spustit audio

Související