Dětské srdce bije pro Turecko

Dětský den se slaví v každém městě. Děti si několik měsíců předem nacvičují různá sportovní nebo taneční představení, se kterými se nakonec předvedou svým rodičům a kamarádům. Velká sláva, která, upřímně, svou velkolepostí a tím, že se odehrává na velkých venkovních stadionech, připomíná československé spartakiády, je pro turecké děti vyvrcholením školního roku. Každý si užívá svou chvilku slávy.

„Jsme skauti a přišli jsme lidem ukázat naše představení o ochraně přírody,“ říká skoro jednohlasně skupinka tří desetiletých kluků Ahmet, Kadir a Mehmet. „Sice nám to někteří kluci kazili, protože nechodili pravidelně na zkoušky, ale to už je jedno. Stejně jsme dostali velký potlesk, ten byl nejlepší. A taky jsme tu potkali spoustu kamarádů ze zahraničí,“ dodávají. Na travnaté, sluncem rozpálené ploše se střídají děti v krojích s tradičními tureckými tanci, gymnastky s míči a také už zmiňované děti z ciziny.

Den dětí v Turecku|foto: Julie Urbišová

Děti ze zahraničí hrají v oslavách velkou roli. Turecko je hrdé na to, že se mu podařilo ze svátku udělat mezinárodní událost. Každý rok totiž do země přijedou stovky dětí z celého světa. V Turecku většinou pobudou týden nebo čtrnáct dní a během pobytu v rodinách poznávají zdejší, často od jejich domova velmi odlišnou kulturu. Sem do Antalye přijela i patnáctiletá Julia Sanduová z Moldavska. „Přijelo nás z naší školy 17 a jsme nadšení. Pro naše turecké kamarády máme připravené dva koncerty našich lidových písní,“ prozrazuje.

Dalo by se čekat, že oslavy dětského dne nebudou politicky podbarvené. To bychom však nebyli v Turecku, kde jsou děti vedeny v jemně nacionálním duchu a k obdivu Atatürka a kde před každým vyučováním žáci recitují jakousi přísahu o tom, že budou milovat a chránit svou zemi a její obyvatele. Chránit všechny mladší, respektovat ty starší. Přísaha končí slovy: Jak šťastný je ten, kdo o sobě může říct, že je Turek.

Obecenstvo přijely pozdravit děti|foto: Julie Urbišová

Teprve desetiletý Alper Oksar zapáleným hlasem přednáší báseň o tom, jak důležité jsou děti pro Turecko, a dodává všem svým spolužákům odvahu slovy: Vy to dokážete, dokážete udržet nezávislé Turecko.

Po skončení mi pak Alper říká, jak moc je rád, že ho ve škole pro recitování vybrali. Nejen kvůli tomu, že básně jsou jeho největším koníčkem. „Mám radost, že jsem tady v den, kdy nám dal Atatürk tak velký dárek v podobě republiky. V té básni, co jsem teď přednesl, byly všechny jeho myšlenky o nás dětech,“ mudruje.

Jedna z výprav ze zahraničí|foto: Julie Urbišová

Je otázkou, nakolik desetiletý chlapec rozumí pojmům, jako jsou republika nebo suverenita. Ale každé podobné vystoupení je pro děti důležité, protože podporuje jejich sebevědomí, shoduje se v hloučku postávající skupinka rodičů a učitelů, která se snaží zkrotit rozdivočelé malé slečny. Své vystoupení mají teprve před sebou, a tak ještě naposledy vyzkoušejí pokřik přání šťastného dětského dne a už pádí na stadion.