Děti mohou dospělé učit, jak se vyrovnat se smrtí blízkých

Jak se má dítě vyrovnat s tím, že mu zemřela matka nebo jiný blízký člověk? Už samotná ta otázka vyvolává úzkost. Na Slovensku ale našli lék. Možná nejlépe se s traumatem vyrovnává za pomoci těch, co už něco podobného zažili.
Jak se vyrovnat se smrtí blízké osoby? Možná nejlépe s pomocí těch, kdo už něco podobného zažili. Takhle nějak uvažovali terapeauti ze slovenské neziskové organizace Plamienok, když dávali dohromady divadelní hru Cesta do země, kde nám někdo chybí. Je o dětech, které ztratily nejbližšího člověka, a hrají v ní děti, které takovou zkušenost mají.
Ajka je dívka, které zemřela matka, a tak se svým psem Grófou putuje po světě a hledá ji. Příběh scenáristé převzali z terapeutické knihy. Je hodně abstraktní a snaží se popsat, co vše se odehrává v hlavě dětí, které přijdou o nejbližšího.
Na scénáři ke hře i jejím zpracování se podílely děti, které před lety do Plamienku přišly, aby jim pomohl vyrovnat se s úmrtím v rodině.
Cesta ze smutku existuje
„Kniha se nám zdála velmi vhodná, protože v ní není příliš mnoho textu a nabízela prostor k tomu, aby děti příběh dotvářely pomocí vlastních zážitků a vzpomínek,“ vysvětluje režisérka a hlavně terapeutka Lucia Královičová.
„Hra je o pocitech, které jsme prožili. Osobu, kterou jsme ztratili, hledáme ve svých srdcích,“ přibližuje poselství hry Simona, jedna z účinkujících.
Stejně jako jí, i dvanáctileté Patě zemřela máma. Podle ní se ve hře podařilo znázornit to nejdůležitější – že cesta ze smutku existuje. „Lidé, kteří to zažili, mohou skrze tuto hru zjistit, že se přes ztrátu dá přenést a dá se o ní otevřeně mluvit,“ myslí si.
Učme se navzájem
I když se zdá téma depresivní, ve hře je řada zábavných momentů. A všichni účinkující vypadají, že už z divadelních prken nikdy slézt nechtějí.
Plamienok doufá, že divadelní soubor posílí a časem přibere nejen nové členy, ale i nové náměty a nová představení. Podobné hry jsou podle ředitelky organizace Maria Jasenkové důležité nejen pro děti, ale i pro jejich publikum.
Za léta praxe se prý v rámci krizových situací od dětí naučila hodně. „Jedno z velkých poselství, které jsem si předtím neuvědomila, je, že je možné se radovat a smutnit zároveň. A naučila jsem se také, že děti jsou sice zranitelné, ale nejsou slabé. My dospělí jsme sice silní, ale také zranitelní, takže se můžeme navzájem učit," říká Jasenková.
Hra Cesta do země, kde nám někdo chybí měla v Národním slovenském divadle úspěch, a tak její tvůrci doufají, že bude víc možností, kde ji představit veřejnosti.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Izrael zaútočil na několik íránských měst. Rakety zasáhly jaderný ústav i obytné budovy
-
Bonusy za ‚mimořádné úkoly‘ i ‚nonstop podporu‘. Mimořádné odměny dostali poradci tří ministrů
-
Sex, nebo nenávist! Manosféru zrodil odpor k emancipaci žen, část z ní je čistý byznys
-
Můj útěk z Ruska provázel pocit svobody, ale i viny, že doma nechávám maminku, popisuje novinářka