Desítky, možná stovky spálenin. Občas to ukápne, přiznává jeden z nejproslulejších cínařů Svoboda
Michael Svoboda se už třicet let živí jako cínař a je nejproslulejším ve svém oboru ve střední Evropě. K povolání ho přivedla jeho záliba v rytířích a šermířství. „Jsem jeden z posledních, kteří pracují starou technologií. To znamená, že na ohni v kastrolu tavím slitinu, míchám si ji podle každého typu výrobků,” vysvětluje cínař Michael Svoboda.
Jak jste k cínu přišel? Souvisí to s vaší zálibou v historickém šermu?
Ano, samozřejmě. Když jsem se jako mladý kluk po vojně dostal k historickému šermu, tak jsem neměl na brnění a meč. A napadlo mě, že bych při šermování mohl nějaké věci vyrábět. A protože jsem vyučený v oboru dřevomodelář, což je výroba dřevěných modelů pro kovové odlitky a následně lití z různých slitin, tak to byl nápad – a šťastný nápad.
Jak velkou máte armádu cínových vojáčků?
Čtěte také
V současné době bych řekl tak 15 tisíc. Ale mám takový malý cíl na příští rok, a to trumfnout slavnou terakotovou armádu.
A v té je kolik vojáků?
25 tisíc.
Takže vy budete mít na Kladensku 25 tisíc cínových vojáčků?
Ano, chtěl bych mít na skladě 25 tisíc cínových vojáčků. Asi si kvůli tomu uděláme nové regály, abychom to mohli ukazovat lidem.
„Stříbro chudých”
Co je fakticky cín?
Cín je čistý kov, prvek jako měď, zinek.
Je jeho hlavní výhodou nízký bod tání?
Čtěte také
Ano, jeho hlavní výhodou je nízký bod tání. Další výhodou bylo, že ve střední Evropě se ho nacházelo poměrně dost. U nás to byla oblast na severu od Karlových Varů přes Krupku, která se podle toho jmenuje, až po Teplice. Další výhoda cínu je jeho barva. Je stříbrný obdobně jako stříbro, neoxiduje nebo velmi málo. Cínu se říkalo stříbro chudých.
Jedním z vánočních zvyků je lití olova. Dá se totéž dělat s cínem?
Samozřejmě dá. Je to velmi podobná slitina, která má pouze o pár stupňů vyšší tavící teplotu, takže není problém.
A nevýhodou cínu je křehkost?
Nevýhodou není křehkost, ale jeho ohebnost a váha oproti stříbru a jiným kovům. Připomíná trošku váhu zlata.
Stará technologie
Vy jste mladý člověk, ale budete mít šanci někomu předat vaše řemeslo? Jsou u nás další cínaři?
Cínařů u nás už moc není. Toto řemeslo vymírá jako ostatní, dnes už nepotřebná řemesla. Ale mám výhodu, že mám třiadvacetiletého syna, který je vyučen nejenom uměleckým kovářem, ale i pasířem, což je umělecká práce s plechem. Samozřejmě od dětství vyrůstá v království cínových vojáčků, takže to zřejmě budeme muset jednou přebrat.
Jak dlouho se zabýváte cínem?
Cínem se zabývám třicátým rokem.
Čtěte také
Vymyslel jste za tu dobu nějaké vlastní technologické postupy?
Určitě. Jsem jeden z posledních, kteří pracují starou technologií. To znamená, že na ohni v kastrolu tavím slitinu, míchám si jí podle každého typu výrobků. Do něčeho je potřeba přidat olovo, do něčeho musíte přidat asmit. To je taková moje specifikace.
Kolik máte spálenin?
Desítky, možná stovky, za ty roky – převážně na nohách. Občas vám to ukápne. Jak jsme se bavili o lití olova, jak jste viděli ve filmu Pelíšky, je potřeba si vzít rukavice.
Sklo, měď i dřevo
Všechno, co děláte, vyrábíte ručně. S jakými materiály ještě pracujete? Třeba s rohovinou?
Ano, pracujeme i s rohovinou, kdy kravské rohy zdobíme cínovým kováním, jak to bylo v historii, protože fragmenty zdobených rohů cínem a stříbrem se našly ve Švédsku. Některé jsou uloženy ve Stockholmu.
Čtěte také
A s jakými dalšími materiály pracujete?
Se sklem, občas pracujeme s mědí, mosazí, občas se dřevem.
A co cínové šperky? Nemají tu nepříjemnou vlastnost, že mohou nežádoucím způsobem barvit?
Ne, mohou barvit v okamžiku, když je ve slitině přidáno větší množství olova. V tu chvíli vám mohou lehce zašpinit kůži.
Jaké šperky třeba vyrábíte?
Převážně dělám miniatury zbraní. To jsou malé sekery a meče, které v dnešní době můžete vidět na většině hradů a zámků v České republice.
Jak těžké je zdobit skleněné poháry cínem? Kdo je nejčastějším odběratelem cínového nádobí či středověkých zbraní? A kdy byla zlatá éra cínu? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Nejstarší řemeslo světa: košíkářství a jeho tuzemští mistři Milan Macho a Petr Král
Už před tisíci lety se košíkářství objevovalo jako tradiční řemeslo napříč civilizacemi a dodnes jde o řemeslo celosvětové.
-
Jediného koláře, který svou profesi podědil a také se v ní vyučil, najdete v Novém Hrozenkově
Před několika staletími byl kolář téměř v každé vesnici. Dnes jsou v naší zemi poslední dva mistři tohoto starého řemesla. Jedním z nich je Augustin Krystyník.
-
Pokud chci vyhrát, musím udělat něco výjimečného, konkurence je veliká, přiznává brusič Zvěřina
„Když jedu na soutěž, připravuji se až na poslední chvíli, ale nad nápadem samozřejmě přemýšlím dřív,“ říká Aleš Zvěřina, šestinásobný mistr světa v broušení skla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka