69letá seniorka Vlasta: S manželem nevycházíme za plot. Syn nás nikam nepustí

Den první…

„Dnešní aprílový den jsme se probudili do mrazivého počasí, u nás bylo skoro minus šest, což nás moc nepotěšilo. Bydlíme na venkově a krásně nám rozkvetly meruňky. Letošní úroda je asi zase mimo.“

Vlasta Ondrušková bydlí s manželem a synem v rodinném domě v obci Štarnov. Tahle vesnice na Olomoucku má asi 800 obyvatel. Vlasta pracovala celý život jako účetní, teď je hospodářkou v Radě seniorů.

Vlasta Ondrušková|foto: Osobní archiv respondenta

„Během dopoledne jsem vyřizovala jako hospodářka krajské Rady seniorů Olomouckého kraje účast našich seniorů na našem prázdninovém táborovém pobytu seniorů v Domašově nad Bystřicí. Je přihlášeno 130 seniorů. Odhlásilo se nám v obavách zatím asi 6 lidí, celý obnos bez problémů vracíme.“ Vlasta také řeší, jestli se tábor neodloží na září.

Seniorka vařila a trávila čas na zahradě. „Takže pohoda, ale po tom, když jsem si pustila zprávy kolem 17 hodiny, tak mě trošku děsí a zatím jsem si to moc nepřipouštěla, že se ta pandemie šíří mezi lékaři, nemocnicemi, v domovech seniorů, což se mi nelíbí. Doufám, že se bude situace vyvíjet stále lépe a lépe a vše úspěšně skončí.“

Vlasta a její 73letý manžel od začátku nouzového stavu nevycházejí ven mezi lidi. Zatím se nehádají: „Nějakou ponorkovou nemocí netrpíme, možná že manžel má jiný názor. Já ten pocit nemám.“

Den druhý…

„Máme u nás obrovskou změnu. Dneska jsme měli odjíždět k dceři do Prahy, v sobotu 4. dubna jsme měli odlétat na dovolenou do Egypta. V současné situaci to samozřejmě nejde. Nechci říkat, že jsme se moc těšili, ale určitá změna to je.“

Čtěte také

Nejlepší je odevzdat svou mysl bohu a říci si, že věci jsou, jak mají být, radí psychiatr Honzák

Vlasta je ráda, že může rodinu vidět alespoň přes obrazovku počítače nebo mobilu. „Máme aplikaci, takže si spolu denně telefonujeme a i se vidíme. Užíváme si aspoň takhle. Naštěstí tyhle aplikace fungují.“

Ondruškovi také vzpomínají na divadelní představení, na která rádi chodili.

Den třetí…

„Ráno vstanu většinou kolem 7 hodiny, pak si ráda sednu k počítači, samozřejmě musím uvařit nějaký oběd – mám doma manžela a syna. Potom vyrazím na zahrádku, kde jsem už provedla zasetí. Zasela jsem si hrášek, ředkvičky, mrkvičku, petržel, tyhle aktivity mě moc těší.“

Manželé Ondruškovi dál nevycházejí za plot. Dohlíží na to jejich syn.

„Co se týče nakupování, tak pořád platí, že syn nás nikam nepustí. Dneska jsem byla už odhodlaná, že vyrazím na nákup v naší vesnici, ale nebylo mi to umožněno. Nic mi nedovolil. Nakoupil sám, nakupuje tak jednou týdně.“

Čtěte také

Pandemie koronaviru znamená šanci, ve vztazích můžeme jít hlouběji, věří salesiánský kněz Heryán

K Vlastě se dostávají informace, které se u nich v obci dějí, hlavně po telefonu. Z některých má obavy, třeba z návratu místních z dovolené v Indonésii. „Máme 3 občany, kteří jsou na Bali. Nějaké obavy ve vesnici máme – jak se vrátí a jestli budou dodržovat karanténu.“

Den čtvrtá…

Seniorka doufá, že se situace s nákazou bude zlepšovat. „Myslím si, že teď teprve si všeho vážíme. Nevadí mi ani, že mám najednou o hodně delší vlasy, ze kterých mi lezou šediny. Najednou jsme zjistili, že umíme šít roušky. Znovu pečeme chlebíček, rohlíky. Ať to vše zlé je za námi. Ta obrovská solidarita, přála bych si, ať nám vydrží a pomáháme si i v té době povirové. Držme si všichni palce.“