Debatu o Istanbulské úmluvě ovlivnilo „posttotalitní myšlení“, myslí si poslankyně. EU chystá náhradu

„Hlavní problém není v legislativě, ale v tom, jak k obětem přistupujeme,“ zdůrazňuje v Bruselských chlebíčcích Barbora Urbanová. Jmenuje systémové problémy a slepá místa, která neposkytují například důstojné prostředí pro nahlašování případů.

Poslankyně Barbora Urbanová (STAN)|foto:Ladislav Křivan, MAFRA / Profimedia

Ve Španělsku se po vlně medializovaných femicid – tedy vraždě ženy pouze proto, že je ženou, ke které dochází nejčastěji jejím partnerem po dlouhodobém násilí – vzedmula občanská společnost a došlo k systémovým změnám. Začala se důkladně sbírat data o domácím násilí nebo se investovaly veřejné finance do prevence.

Ale ne všechny státy Evropské unie tento krok učinily. Doposud se spoléhalo na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, tzv. Istanbulskou úmluvu. K jejímu přijetí se zavázaly více než čtyři desítky zemí, které tvoří organizaci zaměřující se na lidská práva Radu Evropy.

Česká neratifikace

Zbývá několik států, které ji neratifikovaly, přestože dokument podepsaly. Jsou jimi například Bulharsko, Maďarsko, Litva nebo právě Česko.

„Není to jenom o signálu směrem k obětem ‚Vy nás nezajímáte‘, ale je to i signál, který říká: ‚Nechceme udělat nic pro to, aby vám bylo líp, a my té agendě nerozumíme‘,“ čte sdělení poslankyně a spoluzakladatelka iniciativy Pod svícnem Barbora Urbanová.

Čtěte také

Pomoci obětem násilí stát musí, Istanbulská úmluva ale používá gumovou definici genderu, tvrdí senátor Hraba

S kritikou míří i do vlastních řad. Když totiž došlo k projednávání Istanbulské úmluvy, čtyři senátoři za klub Starostů nehlasovali a Michael Canov (SLK) byl dokonce jedním z nejhlasitějších odpůrců jejího přijetí.

Podle poslankyně je nepřijetí ze strany českých zákonodárců zakořeněné v „posttotalitním myšlení“. Vysvětluje to tím, že za komunismu bylo běžné soukromé věci z domácího života netahat do společnosti.

Dokládá to třeba i tím, že čísla znásilnění v té době nebyla příliš vysoká, a to navzdory tomu, že už tehdy bylo znásilnění v manželství zakázané. „Nenahlašovalo se to, protože se to nenosilo,“ dodává.

„Zástupce“ rodící se v EU

„Evropské společenství chce sjednotit systém, chce ukázat, že i to, když je někdo obětí domácího násilí, je porušování jeho lidského práva na svobodné žití a že bychom takové lidi měli chránit,“ předpokládá poslankyně.

Čtěte také

Istanbulská úmluva je pro Česko závazkem. Odmítnutí by znamenalo reputační riziko, říká zmocněnkyně pro lidská práva

Aktuálně však jednotná pravidla pro zacházení s obětmi ani násilníky napříč EU nejsou. „Je to roztříštěné, ale vypadá to, že to bude lepší,“ doufá Barbora Urbanová.

Impulzem by mohla být směrnice EU o násilí na ženách, která v únoru prošla trialogem. Představila ji eurokomisařka Věra Jourová, která o ní řekla, že v určitém ohledu má „suplovat“ Istanbulskou úmluvu.

Co by mohla unijní směrnice o násilí na ženách nabízet za ochranná opatření? Jaké nepravdy zazněly při neúspěšném pokusu o ratifikaci Istanbulské úmluvy v českém parlamentu? Prošla Barbora Urbanová znalostním testem, co je Rada Evropy, Evropská rada a Rada EU?

Poslechněte si nejnovější epizodu Bruselských chlebíčků.