Dánsko, země zaslíbená

Natáčení reportáží pro seriál o 27 členských zemích Evropské unie mne z německé metropole zaválo do Dánska. Kdybych nežil v Berlíně a Praze, chtěl bych bydlet a pracovat právě tam... S nadsázkou bych mohl říct, že už jsem zahájil zákulisní jednání o zřízení rozhlasového postu v Kodani.

Hned několik respondentů z řad novinářů a sociologů mi tvrdilo, že Dánové nemají moc rádi cizince. Nejspíš měli na mysli přistěhovalce, kteří se ve skandinávské zemi rozhodli usadit natrvalo.

„Takový člověk nebude ani po šedesáti letech života v Dánsku skutečným Dánem,“ tvrdí někdejší šéf Židovské obce Jacques Blum. Já se cítil být Dánem už po pěti dnech, i když na změnu občanství opravdu nepomýšlím.

V Kodani jsem přišel taky na to, že mít v evropském měřítku velmi tvrdý přistěhovalecký zákon ještě neznamená, že se v zemi musí imigrantům žít špatně. Nedávný průzkum naopak ukázal, že s životem v Dánském království je spokojeno 70 % přistěhovalců, což je v Evropě jasné první místo.

Možná vnímám severské království tak kladně i proto, že je to pro novináře země zaslíbená. Když v Německu zvednu telefon a požádám kohosi o rozhovor, respektive povolení k natáčení, zní odpověď většinou: "Možná, ale napřed pošlete fax nebo e-mail..."

Jistě, v Dánsku je koncentrace domácích i zahraničních médií podstatně nižší. Stejně mě ale vstřícnost respondentů uchvátila.

Podobné je to i s natáčením nepopulárních anket na ulici. V Berlíně přecházejí lidé při pohledu na exoticky vypadající mikrofon Radiožurnálu na druhou stranu ulice. V Kodani se se mnou z 10 oslovených Dánů zastavilo na kus řeči hádejte kolik? No jistě, všech deset...

Před třemi roky jsem vám nadšeně popisoval, kterak jsem v dánském parlamentu nemusel projít bezpečnostní kontrolou, ač právě zuřila kauza kolem karikatur proroka Mohameda. Tentokrát byl můj vstup do této ctihodné budovy ještě snazší.

Dveřmi jsem prošel spolu s jedním z poslanců, a protože v recepci zrovna nikdo nebyl, namířil jsem si to dál. Až po chvilce jsem oslovil pána, který se mezitím vrátil do své informační kukaně. A znovu, žádná prohlídka. Ba dokonce jsem nemusel ukazovat ani průkaz totožnosti.

Doufám, že Dánům tenhle nadhled a pohoda ještě nějakou dobu vydrží.

Z Kodaně Jiří Hošek, Český rozhlas

autor: Jiří Hošek
Spustit audio