Corbusierova paneláková idyla funguje už skoro 60 let

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jednoduchost a funkčnost – hlavní kritéria Corbusierovy architektonické koncepce

Švýcarský architekt Le Corbusier strávil většinu svého života ve Francii a tady také vytvořil zcela unikátní koncept společného soužití pro více než tisíc lidí. Byl to vlastně první panelák, ale úplně jiný než jaké známe ze současných sídlišť. Jeho obyvatelé v něm měli k dispozici všechno – obchod, pekárnu, stánek s novinami, ale i restauraci, bar, knihovnu, knihkupectví, kino, galerii, školku a dokonce i ateliér. A na střeše atletickou dráhu.

„Byty jsou soukromé, nejsou chráněnou památkou, takže uvnitř můžeme dělat jakékoliv změny, pověsit si cokoliv na zeď, a dokonce změnit i vnitřní uspořádání. Památkově chráněna je fasáda, chodby, tedy spíše uličky, a všechny společné místnosti,“ vysvětluje Audrey, která v domě bydlí už několik let.

V roce 1952, kdy byl dům dokončen, to byla opravdová vesnice. Dnes je pod památkovou ochranou UNESCO. Co se za těch bezmála šedesát let změnilo? Stalo se z unikátní Corbusierovy stavby muzeum? Vůbec ne. Naopak. Stěhují se sem zejména mladí lidé, jako například Alexander, který studuje architekturu a ochotně mi ukazuje, jak bydlí.

Svůj byt si krásně zrekonstruoval, všude jsou moderní prvky, ale pořád v duchu Corbusiera – vše je jednoduché a praktické. „Máme tady stále příležitost využívat toho, co Corbusier vytvořil. Já osobně jsem přímo nadšen jeho sociální koncepcí, vytvářením společných prostorů, kde se mohou lidé scházet,“ říká.

I po moderně pojaté rekonstrukci dominují interiérům prvky, které do nich vnesl Corbusier už před více než půl stoletím

„Celkem pravidelně třeba chodím v neděli večer do baru ve třetím patře, kde je i restaurace, ale ta je v neděli zavřená. Vezmu si tam pár knih, dám si kafe, potkám sousedy… Takhle nějak si představuji harmonické soužití. A když chci být sám, vrátím se k sobě do bytu,“ popisuje.

Většině z těch, kdo tu bydlí, přitom imponuje hlavně původní architektonická koncepce „Největší dojem na mne dělají především proporce. Corbusier dokázal vymyslet velmi neobvyklé věci. Byty vypadají trochu uniformně, ale to se jen zdá,“ myslí si mladý architekt.

<p><iframe title="YouTube video player" width="610" height="488" src="https://www.youtube.com/embed/KZMw-yM14RQ" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></p>

„V bytě je všechno praktické. Třeba skříně jsou nízko a jakoby po ruce, velmi chytré jsou skříně v rozích. Osobně se mi také líbí, že měl rád dřevo. Všechno působí harmonicky, je to jednoduché a funkcionalistické,“ vypočítává obyvatel Corbusierovy stavby přednosti svého bydlení.

Některé Corbusierovy nápady vzbuzují obdiv ještě dnes. U každého bytu je například bedýnka, kam se ukládaly potraviny, které si ráno majitelé objednali. Po příchodu domů je v ní našli, takže nemuseli jít nakupovat.

Byty jsou koncipovány tak, aby zabíraly jeden a půl podlaží. Má to tu výhodu, že máte okna na obě strany, takže se můžete dívat na město i na moře. Po chodbách, kterým se říká ulice, můžete jezdit i na kole, jak jsou široké. A nejvíce překvapující je to, že všechno funguje téměř tak, jak si Corbusier představoval.

V unikátním Corbusierově panelovém domě je na tři stovky bytů pro více než tisíc lidí

Možná s výjimkou samoobsluhy. Lidé začali chodit více do nedalekého obchodu, kde je větší výběr. Podobnou situaci známe například z filmu Velký Bazar. A také boulangerie neboli pekárna už mele z posledního, jak potvrzuje i její provozovatel Michel.

„Mám ještě určitou skupinku věrných klientů a kvůli nim tady pořád jsem, ale myslím, že to vydržím maximálně dva roky. Chci jít do důchodu, pracuji tady třicet let a pekárna se už nevyplatí. Lidé nakupují raději v obchodním domě Casino, protože jim samotné pečivo nestačí. Potřebují k němu ještě jiné potraviny, a tak jdou raději ven,“ vysvětluje.

Přesto si však obyvatelé „Zářícího města“ žijí spokojeně. A věřili byste tomu, že všechny paneláky a obrovská sídliště, které dnes najdeme na předměstí velkých měst, kde se žije v naprosto anonymním prostředí s vysokou kriminalitou a nezaměstnaností, byly inspirovány právě touto idylickou vesnicí v jednom domě?

<p><iframe width="610" height="350" frameborder="0" scrolling="no" marginheight="0" marginwidth="0" src="https://maps.google.cz/maps?hl=cs&amp;sll=43.423004,5.428619&amp;sspn=0.42889,1.352692&amp;brcurrent=5,0,0&amp;ie=UTF8&amp;t=h&amp;ll=43.262894,5.397849&amp;spn=0.005469,0.013089&amp;z=16&amp;iwloc=lyrftr:h,3049308473810029682,43.26123,5.396905&amp;output=embed">mapa</iframe><br /><small><a href="http://maps.google.cz/maps?hl=cs&amp;sll=43.423004,5.428619&amp;sspn=0.42889,1.352692&amp;brcurrent=5,0,0&amp;ie=UTF8&amp;t=h&amp;ll=43.262894,5.397849&amp;spn=0.005469,0.013089&amp;z=16&amp;iwloc=lyrftr:h,3049308473810029682,43.26123,5.396905&amp;source=embed" style="color:#0000FF;text-align:left">Zvětšit mapu: Corbusierovo „Zářící město“ v Marseille, Francie</a></small></p>
autor: jšm
Spustit audio