Co má Jaroslav Dušek společného s vědou?

11. říjen 2004
O kom se mluví

Společně vás zdraví a pozorný poslech Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu doporučují Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Dobrý den. Hostem pořadu Dva na jednoho je tentokrát filmový a divadelní herec, libretista a pedagog, Jaroslav Dušek.

Host (Jaroslav Dušek): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jaroslav Dušek se narodil 30. dubna 1961 v Praze. V dětství ho ovlivnilo divadlo Semafor, kde oba jeho rodiče pracovali. Později Nedivadlo Ivana Vyskočila. V roce 1981 založil divadlo Vizita. Učil na konzervatoři Jaroslava Ježka, mimo jiné také na DAMU, JAMU, teď na FAMU. To stále platí?

Host (Jaroslav Dušek): Ne, teď nejsem na FAMU. Teď vlastně neučím nikde.

Moderátor (Vladimír Kroc): Určitě platí to, že jste hrál mimo jiné ve filmech Musíme si pomáhat, Pupendo, Želary, Čoking a hazard nebo Horem pádem. Také bych měl připomenout, že jste byl u zrodu rádia Mama v Českém rozhlase, i když to už je také minulost. Jaroslav Dušek je autorem libreta k opeře Nagano, na jaře o něm vyšla knížka Nenucený výsek. Je ženatý, má 2 děti, Martina a Agátu, domácnost sdílí také s kocourem Bubákem a psem Bertoldem Brechtem. To také platí?

Host (Jaroslav Dušek): Ještě to platí, Bertold už je hodně letitý, v podstatě pozvolna odchází z toho života, už neslyší, zřejmě ani dobře nevidí, jenom tak něco cítí, ale pohybuje se, stále je veselý, tak stále tam s námi ještě je.

Moderátor (Naděžda Hávová): Výčet vašich aktivit, které tady předestřel Vladimír, není zdaleka úplný. Například dnes večer se v pražském divadle Archa zúčastníte veřejné debaty, která nese název Mosty a propasti, kde bude kromě vás a třeba Dany Bárty také 14 vědců a umělců. O čem ten večer bude?

Host (Jaroslav Dušek): Ten večer bude právě o pokusu vyklenout most přes ty propasti, které jsou mezi vědou a uměním. Vychází to z iniciativy Michala Gibody, doktora Gibody, který je takový bývalý tropický parazitolog, takže máme trošku strach, aby nerozšířil nějakou nemoc, ale snad se Giboda udrží v nějaké sterilizované podobě. Tento člověk je posedlý myšlenkou, že musí propojit vědce a umělce, nachází totiž mezi vědou a uměním takové nečekané souvislosti a objevuje zejména vědce, kteří se vyjadřují umělecky, a umělce, kteří se zajímají o vědu. Tyto lidi on chce pozvat na tento večer, já to mám moderovat, Dan Bárta to má osvěžovat a vědci a umělci mají spolu diskutovat, debatovat zejména o té spojitosti mezi vědou a uměním, protože ty dvě oblasti jsou vlastně v něčem velmi odlišné. Ve druhé části bychom se měli věnovat umělé inteligenci. Co to je, když vznikají takové ty přístroje, které vlastně už přemýšlí inteligentně, a kam až to může daleko vést.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jste tam za moderátora nebo i za umělce, který se zajímá o vědu?

Host (Jaroslav Dušek): Budu pouhý moderátor.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak to vidíte vy? Vy jste řekl, že ty dvě odvětví jsou hodně odlišné. Co nacházíte společného?

Host (Jaroslav Dušek): Tu dobu, ve které se nacházíme. Protože ona přichází doba, kdy se zřejmě tyto odlišné oblasti opět nějakým záhadným způsobem spojují. Věda je způsob zmocňování se toho fyzického plánu, světa nějakým co možná racionálním způsobem, takovým verifikovatelným, ověřitelným, opakovanými pokusy, statistickým šetřením. Umění je úplně opačný pokus, subjektivní, zvláštní, imaginativní záležitost, které často rozum nemusí tak úplně rozumět. Ono tento typ umění se teď trochu nepěstuje poslední dobou, pěstuje se spíš takový ten showbyznys, tomu naopak rozumí velice dobře, dokonce tam často rozum není vůbec potřeba. Je tomu hezky rozumět. Ale to pravé, silné umění, které sestupuje ke kořenům bytosti nebo do těch vnitřních slojí, do těch hloubek, tak samozřejmě se dopátrává věcí, které se obtížně popisují. Stačí, když použijeme termín třeba duše, když si řekneme slovo duše, hned vidíme, kde je problém. Věda s tímto termínem má ohromný problém, těžko bude umísťovat někam duši, bude ji špatně hledat, někde v mozku nebo v těle. Obtížně bude dokladovat, že tam je nebo není, kdežto každý umělec ví nebo si dovede pod slovem duše hned něco představit, a téměř každý člověk také když si řekne duše, tak nějaký pojem o tom má, ale vědecky je to velice těžko vymezitelný pojem. Teď přichází doba, pokud sledujete moderní vědecké trendy, tak najednou vidíte, že ten vesmír jakoby vytváří už báseň. Začíná to být záhadné. To, k čemu se ta věda dopátrává, vlastně se vzpírá nějakému tomu zdravému rozumu. Teď zrovna jsem slyšel o takovém zvláštním pokusu, že určitý typ myší byl zbaven genu, který ovlivňoval růst středního ucha, takže ony jako neměly střední ucho tyto myši. Byl jim z mušky octomilky podobný typ genu vložen do těch myší a tento typ genu z té octomilky vytvořil to střední ucho v té myši. Takže se ukazuje, biologové přicházejí na to, že opravdu ten život je jeden. Opravdu je to jeden princip, který se jenom projevuje v různých formách. My 3 tady sedíme, ale mohli bychom tady být třeba jako octomilky a mohli bychom tady příjemně bzučet.

Moderátor (Naděžda Hávová): Napadá mě jedna věc. Co má věda s uměním společné? Možná je to nedostatek peněz? Toto téma tam nebude proklepnuto?

Host (Jaroslav Dušek): Já doufám, že ne, nerad bych se dostal do těchto přízemních témat. Peněz je na Zeměkouli opravdu dost, skutečně jich tam je hodně. Jsou lidé, kteří mají tolik peněz, že by mohli vyživit půlku Zeměkoule. Peněz je dost, jde o to se jenom rozumě domluvit, aby už konečně ti lidé, kteří sedí na těch penězích, je dali těm lidem, kteří je potřebují, a byl by celkem klid.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste hodně svoji práci založil na improvizaci. Jste tedy ideálním moderátorem. Ostatně velký úspěch mělo vaše uvádění Českých lvů, dělal jste v České televizi třeba pořad Přesčas. Teď třeba přichází Jan Kraus, s ním jste zase dělal svého času reality show Taxi, prosím, s novým pořadem. Vy neuvažujete o nějaké vlastní třeba talk show,

Host (Jaroslav Dušek): Já takhle vůbec neuvažuji. Já hraji hlavně divadlo, to mě baví. Já teď budu točit pro Českou televizi takových 13 dílů, které se mají jmenovat Pavěda?, budou se zabývat věcmi na hranici toho šarlatánství a vědy a budou se k tomu vyjadřovat vědci i nevědci. Doufám, že tady nešířím něco, co je tajné.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to tedy pořad o popularizaci vědy a nebo ještě trošku něco jiného?

Host (Jaroslav Dušek): Je to spíše zkoumání těch hraničních jevů, takových těch různých proutkařů a léčitelů, kteří z hlediska některých lidí fungují, pomáhají jim, a z hlediska třeba vědců je to naprostý nesmysl.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nebude v tom právě ten problém, že vědci se k tomu ani nebudou chtít vyjadřovat?

Host (Jaroslav Dušek): Proč by zase nechtěli? To by byli hloupí. Musejí se k tomu vyjádřit, protože ty věci tady jsou a je právě zajímavé se na to kouknout přes nějaké konkrétní příklady, konkrétní případy. Bude to takový pokus. Nevím, jestli o tom nemluvím předčasně, mám obavu, aby mě pak někdo nevynadal z televize, proč to tady vykládám. Protože se to za chvilku má natáčet, tak já myslím, že to už tajné není.

Moderátor (Naděžda Hávová): Divadlo je tedy u Jaroslava Duška na prvním místě. Je to stále divadlo Vizita?

Host (Jaroslav Dušek): Je. Vizita je pro mě životní projekt, kdy se stále pokoušíme znovu a znovu o ta zcela improvizovaná představení, ale vedle toho také dělám něco jiného. To znamená, že třeba Na lávce hraji toho Kejvmena nebo budu na jaře s Natašou Burger zřejmě hrát jednu francouzskou hru Pro muže a ženu v tom novém divadle na Jezerce.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kejvmena sice v divadle hrajete, ale pokud vím, tak koncem roku už s ním definitivně končíte. Vystřídat by vás měl Jiří Langmajer. Co po Kejvmenovi?

Host (Jaroslav Dušek): Po Kejvmenovi přichází Čtyři dohody, hra, kterou budu dělat s Alanem Vitoušem a s Pierem Lašézem, budeme to hrát zase Na lávce. Premiéra bude 17. října. To bude takový večer, který bude podobný více té Vizitě, protože to bude improvizace, ale na téma. Tématem budou knihy tóltétského šamana Dona Migela Angela Ruise. Všechny ty knihy, které tady u nás vyšly od něj a od jeho žáků, my jsme je přečetli, ty knížky nás zaujaly a máme chuť udělat z toho představení, protože v jistém smyslu by to mohlo navazovat nebo pokračovat na toho Kejvmena v takovém o něco jiném trošku vyšším stupni.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já si nedovedu představit, že vás v tom Kejvmenovi někdo nahradí, protože mám pocit, že to představení na vás stojí. Při vší úctě k Jiřímu Langmajerovi, budou na to lidé chodit?

Host (Jaroslav Dušek): Kejvmen se hraje po celé Evropě. Hraje to velmi mnoho různých herců. Všude na to lidi chodí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale u nás vás s tím představením lidé spojují.

Host (Jaroslav Dušek): Tak si zase za chvilku spojí Jirku Langmajera.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tam bude možná zajímavá jedna věc. Protože vy jste ten původní text různými improvizacemi hodně změnil, tak je otázka, jak se Jiří Langmajer přidrží toho originálu nebo jak sám si s tímhle pohraje.

Host (Jaroslav Dušek): O tomto byste asi museli mluvit s Jirkou Langmajerem a s těmi producenty, kteří to tady dělají v Čechách, jak to hodlají udělat. To celkem já nevím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Půjdete se podívat?

Host (Jaroslav Dušek): Podívat se snad půjdu, když budu mít čas. Já mám s Jirkou Langmajerem nějakou schůzku na to téma, takže si o tom budeme povídat, tak uvidíme, co z toho se dál vylíhne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak abychom nebyli v tak vzdálené budoucnosti. Pozítří hrajete opět v Arše představení Skokanovy pololetní mezery. Stále ještě platí, že názvy představení vymýšlíte jenom aby diváci věděli, že nehrajete stále totéž?

Host (Jaroslav Dušek): To tak je, protože my nevíme, co budeme hrát. Zrovna Skokanovy pololetní mezery pozítří s námi také sehraje Dan Bárta, který je neohlášený na plakátě, ale telefonovali jsme spolu o tom, že se zúčastní. On občas s námi hraje. My někdy ani nevíme, kdo přesně přijde hrát. Názvy dáváme jednak podle nějaké momentálně inspirace, když mi někdo zvolá, že už potřebuje ten název, a nebo někdy podle kalendáře. Já tam někdy dávám nějaké souvislosti. Možná tam jsou nějaké prázdniny nebo já nevím, proč jsem tam dal Skokanovy pololetní mezery. V tuto chvíli to nevím. Někdy je to tak hrozně už s námi, že jdeme na jeviště a hrajeme a ani nevíme, který název ten den vlastně máme. A co je nejzvláštnější, většinou teprve tehdy se do toho názvu trefíme. Skončíme, teď zjistíme název a zjistíme, že jsme o tom opravdu hráli. A to je pro nás obrovské překvapení.

Moderátor (Vladimír Kroc): Naděžda slíbila, že budeme mluvit o improvizaci, tak se ptej.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tušíte aspoň teď, když se budeme bavit o představení Skokanovy pololetní mezery něco přes 50 hodin před představením, o čem asi bude?

Host (Jaroslav Dušek): Ne, já jsem se vycvičil v tom, že je nejlepší nevědět vůbec nic a skutečně na to jeviště jít s tou úplně prázdnou hlavou, protože když tam něco trochu máte, tak to nejde, protože tam jsme dva, s Martinem Brožkem, pak je tam ještě hudebník a tak dále. Každý z nás kdyby měl nějaký záměr, tak bychom tam jenom bojovali na tom jevišti o to. Protože já bych třeba něco tak trochu chtěl, on by možná chtěl něco jiného, teď bychom to navzájem nevěděli, tak by vznikl jenom zmatek. Proto chodíte s tou prázdnou hlavou a vlastně čekáte, co na tom jevišti se vyvine, co tam vznikne, a podle toho to představení se odvíjí. Vlastně vy ho stavíte a budujete pouze z toho, co na tom jevišti vzniká. Nemáte nic v rukávu, žádné eso.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ve filmu Jana Hřebejka Horem pádem, na který už přišlo do kin přes 200 tisíc lidí, hrajete sparťanského fanouška plukovníka. Jak jste se cítil v takovém prostředí?

Host (Jaroslav Dušek): Já jsem tam měl jenom 3 natáčecí dny a s těmi fanoušky jsem byl jenom jeden den, dva dny jsem točil s Jirkou Macháčkem, tak s tím jsme se celkem znali, tam jsem se cítil dobře.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak se vám líbil jako váš někdejší žák? Sledujete ho ještě očima učitele?

Host (Jaroslav Dušek): Ne, já jsem ho ani tak nikdy nesledoval. Macháček byl odmalička naprosto svérázný chlapík a nebylo třeba ho sledovat žádnými očima učitele. To je člověk, který ví, co chce, nebo má svoji imaginaci a za tou věcí si jde od začátku. Já jsem se nikdy nesnažil být ten učitel, který by jako vedl ty žáky nějakým směrem. Spíš mě zajímalo, aby oni sami mohli najít ten svůj prostor. Jirka byl jeden z těch, kteří v tom byli velice aktivní, takže u něj to bylo poměrně snadné. U některých lidí je to těžší, protože oni vlastně nechtějí být svobodní, oni chtějí naopak, aby někdo pořád za ně něco rozhodl, takže Jirka naopak, to je ten ohnivý jezdec, který se vrhá do prostoru zcela samostatně. S těmi fanoušky jsem točil jeden den a to byl takový zvláštní zážitek, protože to byla opravdu ta parta těch fanoušků pravých sparťanských a ti opravdu vydrželi celý ten den tam fandit, skandovat, křičet hesla. Já jsem je vlastně obdivoval za tu výdrž. Já jsem nevěřil tomu, když tam ráno v těch osm jsem slyšel ten řev v té hospodě, tak jsem nevěřil, že to vydrží do toho odpoledne, a oni to v pohodě vydrželi do pěti, pořád fandili, potom ještě nás zvali s Jirkou, ať se jdeme poprat s nějakým Baníkovci, že bude rvačka večer ve Stromovce, tak to jsme tedy už nešli.

Moderátor (Naděžda Hávová): Scéna, kdy se jakoby modlíte ke sparťanskému oltáři, prý vznikla improvizací přímo na place. Jak často jste do scénáře Petra Jarchovského vnášel vlastní nápady?

Host (Jaroslav Dušek): Já myslím, že moc ne, ale vznikají některé věci během toho čtení, protože Hřebejk a Jarchovský mají ve zvyku číst ten scénář ještě před natáčením a dodělávat podle těch podnětů nějakých. Tohleto modlení opravdu vzniklo, až když jsem uviděl ten oltář tam. Teprve když jsem ten byt uviděl, to znamenalo až v tom natáčecím dni, tak jsem tam tak koukal a říkal jsem Hřebejkovi: Hele, neměli bychom se nějak tam pomodlit, protože to vypadá opravdu jako oltář, to by bylo možná hezký. A Honza na to, že se mu to líbí, Macháček také, takže jsme hned vytvořili nějaký malý rituál. Stejně tak vznikla scéna, jak jenom tak odejdeme do té kuchyně a tam tak divně stojíme a pak se vrátíme zpátky, tak to jsme si tam také přidali s Jirkou, protože se nám zdálo, že tam pořád hodně mluvíme v té scéně, že by tam mohlo být takové místo, kdy se odmlčíme a že se on mě pokouší vyhnat do té kuchyně, ale pak už ho nenapadne nic, jak by mě tam udržel. Tak třeba tenhle moment já mám rád.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dělal jste někdy s režisérem, který po vás striktně vyžadoval držet se předepsaného textu?

Host (Jaroslav Dušek): Tak to je většina režisérů a i kolegů. Ono můžete trochu improvizovat, dejme tomu, při zkoušení nebo při přípravě těch záběrů, ale pak zase tolik nemůžete, protože tam se střihá, musí se někde udělat střih, musí se přibližně hrát totéž, protože kdyby člověk hrál pokaždé něco jiného, tak by to v té střižně se velice komplikovaně dávalo dohromady. Teď jsem zvědavý, že bych měl točit s Janem Švangmajerem, tak jsem samozřejmě zvědavý, protože jeho metoda je zřejmě striktnější, točí se s krátkých záběrech, zřejmě se točí přesně věc, kterou on chce, tak jsem na tu spolupráci velmi zvědav, těším se.

Moderátor (Naděžda Hávová): Film by měl mít název Šílení. Tušíte aspoň, kdy bychom my ho mohli vidět v kinech?

Host (Jaroslav Dušek): Já nevím, já vím, že Jan Švangmajer pracuje pomalu, protože natočit s živými herci natočí ty sekvence a potom bude něco animovat. Jak dlouho trvá ta animace, nevím. Já si myslím, že takové 2 roky minimálně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to zřejmě důvod, proč jste dnes přišel v plnovousu s dlouhými vlasy. Jakou máte roli?

Host (Jaroslav Dušek): Já tam hraji šíleného psychiatra, člověka, který je původně psychiatr, pak trochu zešílí, stane se bláznem, ale přesto se mu podaří zmocnit se ústavu. Prostě takovou zvláštní postavu a pak je tam ještě markýz De Sade, malý rozkolísaný hrdina.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když vás tak poslouchám, tak se snažím promítnout si role, které jste hrál. Hrál jste někdy vysloveného klaďase?

Host (Jaroslav Dušek): Asi ne, i když já vždycky na to říkám, že to jsou přece nejkladnější postavy, to, co hraji. To jsou lidé, kteří mají náboj, kteří mají svoji filozofii. Myslím, že ve filmu jsem klaďase nehrál, spíš na mě připadají takoví ti pitomci nebo takoví ti hnusné typy. Já myslím, že nějak ti režiséři si se mnou vyřizují nějaké účty nebo něco takového, ale čekám mě taková role u Petra Vachlera, ne snad klaďase, ale takového chlapíka neutrálního spíše. To budeme točit od ledna nebo od února.

Moderátor (Vladimír Kroc): Oč půjde?

Host (Jaroslav Dušek): To je komedie o smrti. To bude velmi krásné. Je to zvláštní film.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak se jmenuje?

Host (Jaroslav Dušek): Právě název ještě není. On chtěl, aby se to jmenovalo Ať žije smrt, jenomže byl problém, že to se nelíbí sponzorům, aby na jejich výrobcích bylo napsáno: Ať žije smrt. Ono to není úplně to pravé, takže pak měl taky název Do blba, že by se to jmenovalo a nebo Oheň a kapři. Pořád zkoumá, který název tomu dá. My herci mu pořád říkáme, ať se jmenuje Ať žije smrt, ale to je problém, i když lidi jsou už dneska zvyklí. Na cigaretách také máte napsáno: Ministerstvo zdravotnictví varuje a tak dále. Možná, že by to už lidem nevadilo, kdyby bylo na nějakém výrobku Ať žije smrt.

Moderátor (Naděžda Hávová): Představili jsme Jaroslava Duška jako moderátora, představili jsme Jaroslava Duška jako herce, pojďme k Jaroslavu Duškovi jako libretistovi. Tuším, že vám spíše než fotbal bude bližší hokej. Jak jste spokojen s odezvou na operu Nagano?

Host (Jaroslav Dušek): Já jsem se vším úplně spokojen. Já mám v sobě spokojenost. Já jsem i tak nastavený. I kdyby všichni mi nadávali, tak stejně bych našel nějaký důvod ke spokojenosti, protože nedávno mi to říkal jeden kolega. Ten mi říkal: Ty jsi vždycky spokojený, viď: Já jsem říkal: Jsem. Protože pro mě je to jednoduší přístup. Já se nechci rozčilovat nad tím, že nějaký pitomec napíše o tom nesmysl. To víte, že se vždycky někdo najde, kdo napíše něco, co si přečtete a buďto to je lež nebo je to blbost a nebo je to tak strašně zvláštní pohled toho člověka, tak odjinud, že třeba tomu vůbec nerozumíte už ani, ani to nechápete přesně, co ho k tomu vedlo. Já jsem se naučil, že mě to nerozčiluje. O tom bude celé to představení, jak v sobě prostě pěstujete tu schopnost nereagovat prvoplánově, nenechat se nachytat na každou pitomost a zachovat určitý vnitřní klid. Reagovat jenom na to, na co opravdu reagovat chcete, což je někdy těžké. My jsme vychovaný obráceně. My jsme vedený k tomu, že pořád reagujeme na cokoliv, na jakýkoliv podnět. Takže o tom to je. Já jsem spokojený, to Nagano, mně se to hlavně líbilo, já byl hrozně šťastný, že ti zpěváci vzali tu věc za svou, ačkoliv měli svoje pochyby, během toho zkoušení se jim honily hlavou lecjaké nápady, někteří kolegové i po premiéře jim říkali takové ty věty: Chudáku, co ty tam musíš dělat na tom jevišti. Já jsem byl rád, že ta parta to vzala za své a že to představení mělo v sobě nějaký takový ten veselý náboj, což se mi líbilo. Teď budou reprízy, v lednu bude ještě něco, v únoru, v březnu, bude asi 5 repríz toho Nagana, tak kdo to neviděl a má chuť, tak prosím vás, přijďte na to, ještě se to asi 5krát zahraje. Já myslím, že ta věc je, že má v sobě prostě nějakou energii, za kterou já si stojím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jaroslav Dušek, Vladimír Kroc a Naděžda Hávová vám v závěru pořadu Dva na jednoho přejí na rozloučenou příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu.

Host (Jaroslav Dušek): Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mějte se hezky, na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu