Co jsou Velikonoce
Velikonoce patří k opravdu velice starobylým svátkům. Mohli bychom říci, že mají i svou prehistorii, protože Velikonoce jsou původně svátky semitských pastýřů, kteří na jaře obětovali ze svého stáda první mládě – beránka, jehňátko – a tato oběť měla těmto pastýřům zajistit ochranu před zlými silami a zajistit růst.
To jsou Velikonoce, které se pak staly i základem pro izraelské Velikonoce v době Mojžíšově, kde můžeme předpokládat, že jsme ve 13. století před Kristem, kdy se Izraelité dostanou do egyptského otroctví a hledají cestu ke svobodě. Tato svoboda je dar Boží, a je to právě onen beránek, kterého jdou obětovat na poušť a pak nastává jejich cesta pouští domů – do původní vlasti. Na této cestě, když dorazí na hranice své vlasti – země Kanaán, slaví již nové Velikonoce. A to ne jako kočující pastevci, ale jako zemědělci.
To jsou Velikonoce, které jsou vlastně dožínkami – prvními dožínkami, sklizně ječmene či špaldy. Jsou to Jozuovi Velikonoce, které slaví před tím, než překročí řeku Jordán. A tyto dvoje Velikonoce pak vytvářejí v náboženských kulturních dějinách Izraele jednotu – obětování beránka a velikonoční hostina s prvním čerstvě upečeným nekvašeným chlebem macot, macesi.
Tyto Velikonoce se pak také stanou i Ježíšovými Velikonocemi, ze kterých vyrůstají i křesťanské Velikonoce, kdy oním beránkem se stává sám Kristus – v Janově evangeliu. Ale také to jsou Velikonoce, kdy právě tento velikonoční nekvašený chléb poslouží Kristu při poslední večeři, aby řekl ta známá slova. „Vzal chléb, učinil díky a řekl: ‚Toto je moje tělo obětované, vydané za spásu světa.‘“
A tak se dostáváme k významu Velikonoc jako svátku, který prochází dějinami a který se také stal i naším svátkem.
