Čínský řidič těžký život má

Je nastartováno a my vyrážíme na dálnici Ťing-šen a brzy necháváme Peking za sebou. Je zima, rtuť teploměru se blíží k nule. Ani uvnitř auta není o moc tepleji.

"Pracoval jsem ve sklárně spolu s několika kamarády, abychom si vydělali peníze a mohli si koupit nákladní auto a rozjeli vlastní byznys. Krůček po krůčku. Nejdříve jsme proto vozili jen zeleninu na kratší vzdálenosti," vzpomíná 42letý Jen a od úst mu stoupá pára.

Na zahřátí má zelený čaj. Nikdy prý nevyjede bez dostatečné zásoby. Nabídne mi také malý plastový hrnek a pokračuje ve vyprávění. Za nový kamion čínské výroby značky Tung-feng zaplatili v přepočtu necelých 400 tisíc korun. Více toho však nestihne říct, zastavuje nás totiž první silniční kontrola.

Řidič vystupuje, policista ovšem chce i moje doklady. Když zjistí, že jsem novinář, nechává nás bez problémů odjet. Pan Jen na mne spiklenecky mrkne a pak v kabině prohodí: "Dnes to bylo nějaké rychlé. A bez pokuty."

"Dříve bylo naprosto běžné, že tě zastavili a musel jsi platit. Jen tak za nic, prostě úplatek. Když jsi odmítl, dali ti obrovskou pokutu a důvod si vždycky našli. Nemluvě o tom, že tě nechali dlouho čekat. Musím však říci, že teď je to lepší a něco podobného se nestává tak často," říká.

Vydělávat si na chleba jako dálkový řidič není v Číně žádný med. Jde o práci špatně placenou i nebezpečnou zároveň.

"Pokud převážíš stavební materiál nebo nějaké suroviny, jsi placen podle toho, kolikrát jedeš, kolikrát se otočíš. Když ovšem pracuješ, jak se říká, na sebe, tedy že náklad, třeba ovoce nebo zeleninu sám nakoupíš a pak ji převážíš do jiných provincií a prodáváš, do kapsy ti jde celý zisk. V takovém případě při delších cestách však musí být řidiči dva a pochopitelně se dělíme," popisuje Jen.

Měsíčně si přijde na tři až čtyři tisíce jüanů, tedy nějakých 7,5 až 10 tisíc korun. "Je to náročné. Náklad se čím dál více převáží po železnici, zvyšuje se také cena pohonných hmot a roste konkurence. Pokud nepatříte k žádné firmě, tedy kamion je jen váš, musíte počítat i s tím, že hodnota nového auta se za pouhý rok sníží o polovinu. Musím se proto co ohánět a navíc dálkové trasy jsou velmi únavné. Ničíte si zdraví, o osobním životě nemluvě," vypráví.

Podobné zkušenosti mají určitě i řidiči kamionů v Evropě nebo Spojených státech. Přesto je s tiráky často spojována romantika a dobrodružství podporované i mnoha filmy. V Číně se ovšem o ničem podobném mluvit nedá.

"V kabině nemáme žádné místo na spaní, žádnou postel. Není tu nic na umytí ani žádné místo, kam bychom si mohli něco uložit, schovat. Když v televizi vidíme třeba americké kamiony, které jsou vlastně komfortními domy na kolech, to je pro nás pohádka i sen. A stejně tak naše dálnice. Sice existují benzínky, kde si můžeme koupit jídlo a pití, ale nikde nenajdete hotel nebo ubytovnu. Spát musíme v autě," povzdychne si.

Problémem je i to, že řidiči v Číně jsou, mírně řečeno, neukáznění. Podle některých hodnocení dokonce nejhorší v Asii. Pravidla silničního provozu nedodržuje prakticky nikdo a výsledkem jsou i stovky tisíc dopravních nehod ročně. Těch smrtelných dokonce přes 80 tisíc.

V této souvislosti se snažím "svého" řidiče upozornit na to, že po celou dobu jedeme v levém, nejrychlejším jízdním pruhu a ostatní nás musí předjíždět zprava. Nejdřív nechápe a pak jen mávne rukou a dále si stěžuje. Na těžkou dřinu, na to, jak je každý odkázán sám na sebe a že solidarita mezi řidiči nefunguje. O nějakých pozdravech pomocí sirén či troubením nebo povídání si různých zážitků a upozorňování na nebezpečí vysílačkami ani nemluvě.

"Nejhorší pro mne bylo, když se mi porouchal motor někde v totální pustině. Nebylo ani kde zaparkovat a zkusit to opravit sám. Musel jsem zavolat servis, který byl sto kilometrů daleko. Nikomu bych něco podobného nepřál. Ale i to k naší práci dálkových řidičů patří," dodává 42letý řidič kamionu Jen.