Vyvolený rozbíjí stereotyp české tvorby. Nic podobného jsem neviděl, říká o novém snímku herec Petr Uhlík

17. září 2026

„Vůbec jsem si nedokázal představit formu toho, jak se to celé poskládá do sebe, a nakonec jsem z toho byl upřímně šťastný. Je to opravdu něco jiného,“ říká na adresu filmové novinky Vyvolený představitel jedné z hlavních rolí Petr Uhlík. Jaká byla reakce publika po karlovarské premiéře? Po čem herec a podcaster pátrá na pomezí Česka a Německa? A v čem spočívá jeho specifická metoda přezkušování textu? Poslechněte si rozhovor.

Na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech měli diváci a divačky první možnost vidět Vyvoleného, což je český film Tomasze Mielnika. Do kin vstoupí 10. prosince letošního roku a jednoznačně stojí za to vidět. Neočekávejte zřejmě všeobjímající reakce, ale reakce budou, což je podstatné. Jaká reakce třeba tebe překvapila v Karlových Varech?

Čtěte také

V podobném filmu jsem nehrál a ani takový neviděl. A upřímně, vůbec jsem nevěděl, jak to nakonec bude vypadat. Každý natáčecí den mě přesvědčoval o tom, že jsem se asi moc neptal. Vůbec jsem si nedokázal představit formu toho, jak se to celé poskládá do sebe, a nakonec jsem z toho byl upřímně šťastný. Je to opravdu něco jiného, něco, na co podlě mě asi běžný český divák – a to nechci všechny házet do jednoho pytle, opravdu to myslím hezky – není zvyklý. Reakce publika byla na začátku zdrženlivá a nakonec se to uvolnilo…

My, co jsme to viděli, jsme byli překvapení. Ten pocit je úplně identický, jako jsi měl ty coby herec.

Věřím tomu a byl jsem z toho fakt šťastný. Potom jsem vycházel ze sálu ve chvíli, kdy se tam odtrhávají čísla na hodnocení, a stihl jsem zrovna pána, který vycházel ze dveří, odtrhával jedničku a říká: „Větší… jsem neviděl!“ To byl takový střet s realitou.

Rozumím, že se to pánovi nelíbilo, posílám pozdravy a objetí. Ale jsem upřímně nadšený a velmi film doporučuji už jenom kvůli tomu, že je to skutečně odjinud. A myslím, že těmto projektům by se mělo fandit, protože rozbíjejí stereotyp tvorby, který se tu děje.

Transformační role

Ve filmu vyvolený ztvárňuješ postavu Zrzavého. Nejde o hlavní postavu, co je ale Zrzavý zač?

Zrzavý je bratr hlavního hrdiny, který si je vědom, že je druhý bratr. Bojuje s nějakým druhem ega, které bude muset spolknout, aby pochopil, že se může stát součástí příběhu jenom tehdy, když si uvědomí svoji roli.

Jak moc byla role Zrzavého náročná ve srovnání s těmi, které jsou pro tebe charakteristické, to znamená ty, které tě promění fyzicky i psychicky? Zrzavý byla asi ta varianta, ze které se dalo utéct.

Čtěte také

Ani jsem neměl tolik natáčecích dní, abych do toho propadl. Myslím, že to s tím souvisí, že má člověk větší časové prostředí do toho propadnout. Nebylo to nic náročného na přípravu, ale bylo to jedno z nejnáročnějších natáčení v tu chvíli, kdy probíhalo kvůli sjednocení druh společné stylizace a hledání toho jazyka, kterým to mluví. A jelikož tam nejsem každý den, tak ani nemůžu úplně chápat, co se natočilo den předtím a den předtím, abych věděl stoprocentně, co ten jazyk je. Toto neustálé hledání na místě byl pro mě jiný druh práce.

Jak vnímáš to, že po Hojerovi přišel Zdeněk Koubek, tedy Rekordwoman, což jsou role, které téměř nemají obdoby tím, že vyžadují absolutní proměnu člověka? Lidi si našli tebe – není to náběh na jistý druh sadismu ze strany producentů a masochismu ze strany tebe, když to přijímáš?

V tom druhém případě rozhodně. Ale ne, ta druhá věc ještě nevyšla, tak o ní nechci říkat, že se mi povedla, protože se mi to třeba nepovedlo, nevím.

Ale zadání je jasné. Vzhledem k příběhu je to transformační záležitost.

To ano, jsem z toho úplně nadšený. Jsou to práce, které mě přesvědčují o tom, proč dělám tu práci v naprosté úplnosti. Ani jsem nedoufal, že to zažiju dvakrát za život. Když vyšla Metoda Markovič, byl jsem z toho nadšený a měl jsem ten druh pocitu, že takový odteď bude každý projekt. Pak jsem si uvědomil, že to tak vůbec není. Ale není špatně, že to tak není – není to v lidských a hlavně ve vztahových silách. A chodili za mnou kolegové a říkali mi, že se mám připravit i na to, že to třeba už nemusí nikdy být takové a že to je úplně v pohodě.

Začal jsem mít vysoké nároky na všechno, co jsem dělal, ale hodně perspektivou toho předešlého projektu. Měli jsme strašně zásadní hereckou chemii a říkal jsem si, že to je chemie, ke které se musí vždycky mířit. Ale třeba jsem si potom nevšiml, že někde jinde vypadala jinak, ale byla tam úplně stejně. To jsem hrozně dlouho nedokázal přijmout. A když přišel Vyvolený nebo Rekordwoman, tak jsem byl nadšený. Ale zároveň ne tak, abych se v tom uvolnil, spíš hodně vystresovaný.

Mě teď napadá, když to budu parafrázovat, že existuje jistá metoda Uhlík, metoda herecké práce. Jak se s metodou Uhlík potom jde třeba do televizního prostředí? Když teoreticky dostaneš vedlejší roli v romantické komedii, tak tam ten maximální transformační prožitek směrem ke zhrzenému milenci zase spadne k Hojerovi? Jde tu maximalitu hereckého řemesla a umění použít všude?

Čtěte také

Myslím si, že ne, ale možná je to moje alibi. Nebo si myslím, že to jde až ve chvíli, kdy má postava silné gros a má na to ten čas. Ale ve chvíli, kdy máte fungovat jako jeden z hereckých aspektů toho celého stroje, tak mám pocit, že to nejde.

Kdy se Petr Uhlík naučil odmítat nabídky? Proč se rozhodl začít skládat hudbu? A jak silně do obsazování rolí promlouvá popularita herců na sociálních sítích? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Libor Bouček , krt

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.