Čínská komunita v Nigérii roste. Jejím centrem je lagosské obchodní středisko přezdívané Malý Peking
V oblasti Ojota na severovýchodě nigerijského města Lagos vyrostlo před dvaceti lety obrovské nákupní centrum. Na první pohled je nepřehlédnutelné díky sytě rudé, několik metrů vysoké zdi s hradbami. Podle vlajky nad bránou navíc není pochyb, jaký druh zboží a služeb tamní obchody nabízejí. Na stožáru totiž vlaje čínská vlajka.
Zakladatel Čínského centra služeb v Lagosu Guo Ping Sun lámanou angličtinou vysvětluje, proč do Nigerie v roce 1989 přišel. Čína prý tehdy byla stejná jako dnes Nigérie – otevřená pro podnikání a plná příležitostí.
Sedí v zasedací místnosti pod obrazy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a nigerijského prezidenta Muhammada Buhariho. Po jeho levici sedí jeho dlouholetý přítel a společník, který mu tlumočí.
Než Guo Ping do Nigérie přišel, žilo v ní prý možná jen dvě stě dalších Číňanů, většinou z řad čínských úředníků. Dnes jich tu žije přes sto tisíc. Guo Ping proto vystavěl obchodní centrum s 300 obchody, do kterých na práci najímá místní obyvatele.
Mizerný plat? Lepší než nic
Mezi zaměstnanci jsou i Mesoma a Chiniere, kteří v malém, tmavém obchůdku nedaleko brány prodávají levné oblečení.
„Není špatné pro ně pracovat. Díky nim máme více pracovních možností. Je ale těžké s nimi komunikovat, protože nemluví anglicky, jen pigin english. Umí základní slovíčka. Učíme se tedy čínsky, abychom se s nimi domluvily,“ vysvětlují.
Čtěte také
Manažeři se prý k podřízeným chovají hezky. Když se ale Chiniere rozpovídá o platech, vyjde najevo, že dostává méně, než je nigerijská minimální měsíční mzda stanovená na 30 tisíc naira, tedy asi 1860 korun.
„Dostávám 22 tisíc naira a to je málo. Jak z toho mám uživit rodinu?“ ptá se Chiniere a dodává, že sehnat jinou práci, kde budou platit lépe, je také těžké. „Platy nám ale rostou. Když jsem začala pracovat, dostávala jsem 13 tisíc naira,“ dodává s tím, že se snad brzy zase dočká přídavku.
Made in China
Všechno ve zdejších obchodech je dovezené z Číny – levné oblečení a obuv, potraviny i alkohol, elektronika, nábytek, dekorace, kosmetika. Nic nepochází z nigerijských firem nebo od místních řemeslníků. Dokonce ani látky s tradičními africkými motivy.
„Vypadají jako typicky africké, ale jsou všechny dovezené z Číny. Proto jsou tak levné,“ vysvětluje Mesi, která zrovna skládá na police venkovního regálu balíčky pestrobarevných textilií. Ty byly dříve tradičním výrobkem tkalců a švadlen v zemích západní Afriky. Jejich výrobu v Beninu, Togu nebo třeba v Ghaně ale v posledních letech válcují právě výrobky z čínských továren.
Čínské město ve městě
Kromě zboží návštěvníci v četných klikatých vedlejších uličkách rudého čínského nákupního hradu najdou také lázně, hernu, kadeřnické salony a restaurace nebo cestovní kancelář prodávající zájezdy do Číny. Jsou tu dokonce i byty pro dvě stě lidí, obydlená je ale v současnosti jen část, přičemž nájemníky jsou pouze Číňané.
China Town navíc slouží jako centrum oslav, třeba těch nedávných, spojených s čínským novým rokem. Po nich tu zbyl obrovský zelený nápis na zdi u vstupní brány do areálu. Šťastný nový rok, přeje všem místním, kteří dovnitř vcházejí po svých. Zatímco čínští manažeři jezdí dovnitř a ven z areálu v nových vozech a s ozbrojeným doprovodem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
