Čím méně se hýbu, tím je mi hůř, říká kaskadérka. V 63 letech skáče z letadla, bojuje s padouchy a s partou žen běhá po Praze

Pořádáš bootcampy a já si myslím, že lidé chodí víc za tebou než za cvičením.

Kaskadérka Hanka Dvorská|foto:Agáta Faltová, Český rozhlas

My tam chodíme všichni za sebou. Ráno se sejdeme parta skvělých deseti holek a běžíme. Na Letné postavili bazén, takovou nádrž, tak tam vždycky ráno vyběhneme a všechny báby se svlékneme do naha a zaplaveme si. Pak se oblékneme a běžíme zase dál. Ale pozor – potkáváme mladé kluky a holky, kteří makají, mají ještě ambice vyhrávat maratony a ironmany. My máme ambici přežít.

Kaskadérkou jsi přes 40 let. Jak dlouho jsi vydržela bez pohybu, aniž by to mělo vážné následky?

Právě když jsem měla vážné následky. Třeba když jsem si urvala vazy v koleni nebo měla problém s klouby. To musím být bez pohybu, ale moc mi to nejde. To se zase nelíbí lékařům, tak jim říkám – čím déle se nehýbu, tím je mi hůř. Člověk se musí hýbat. Když se nehýbeme, tak jen sedíme, zalézáme do gauče a tam hnijeme.

Ale pravda je, že jsi měla nádor v mozkovém kmeni.

Ten mám pořád. Lékaři mi ho tam museli nechat.

Čtěte také

Kaskadérka Hanka Dvorská: Pády ze schodů jsou pro ženy složitější – v sukních nemůžeme být tak vycpané

Když jsi řekla doktorům po operaci, že potřebuješ trénovat a běžet, co ti na to řekli?

Musíte se šetřit, paní Dvorská. Tak jsem se zkusila šetřit, ale mě to nebaví, a tak se nešetřím a ono to nějak dopadne. V mozkovém kmeni je centrum všeho, takže kvůli tomu nádoru špatně vidím, špatně slyším. A celé je to špatné, ale člověk se s tím musí nějak porovnat a dělat jakoby nic.

Pověz nám ještě o práci kaskadérky. Jak se učí to dokonalé načasování, kdy kam spadnout nebo skočit?

Od toho je tu koordinátor, který má scénu perfektně naplánovanou, a pak ji předá kaskadérům a ti trénují. Dřív se netočily velké akční scény, prostě jsem někam spadla a bylo hotovo. Dnes na scéně stále něco bouchá, hoří, něco padá, najednou je tam i 150 komparzistů. Tam už je nutná perfektní choreografie, musíš jako kaskadér přesně vědět, choreografii – kdo na tebe přijde zezadu, kdo zepředu, jakým směrem se máš ohnat, koho máš kdy zabít.

Celá taková akce, která ve filmu zabere pět deset vteřin, se nacvičuje třeba týden. A pak se občas stane, že se režisérovi nelíbí, celá choreografie se změní a ty musíš na první dobrou zabít podle svého.

Proč je nejlepší vdávat se v osmdesáti? A jaký je rozdíl mezi skokem z letadla a skokem do připravených krabic z okna? Poslechněte si celý rozhovor.