Chybí nám italská uvolněnost, neumíme nechat věci plynout, myslí si Pavel Kopp
Původním povoláním elektroinženýr, později obchodník a diplomat. Pavel Kopp fotografuje od roku 1973, kdy si na výletě v Itálii pořídil Leicu M5. Začal s ní fotografovat italská města a jejich mikropříběhy. Itálii miluje dodnes, změnila mu život.
Do Itálie se poprvé dostal v 70. letech. Jeho černobílé fotografie byly tak zdařilé, že z nich vznikla knížka Chvilky s Itálií. Doprovodné texty k fotografiím Pavla Koppa napsal Miroslav Horníček. „Mně v nakladatelství nabídli publikaci fotografií, když budou mít slušný slovní doprovod. A tak jsme se s Miroslavem dohodli, že k fotografiím napíše příběhy,“ vypráví Pavel Kopp.
Sylvie Richterová: Itálie je mým osudem

Spisovatelka a esejistka Sylvie Richterová žila od začátku sedmdesátých let v Itálii, vyučovala českou literaturu na univerzitách v Padově, Viterbu a Římě. A v současnosti žije střídavě v Itálii a v Praze.
Díky knize Chvilky s Itálií získal místo diplomata v Římě. Dostala se k italskému velvyslanci, který nechal knihu přeložit o italštiny – a Pavlu Koppovi nabídlo místo. Tam také zažil rozdělení Československa z pohledu diplomata: „Byl to životní zážitek. Československá ambasáda se rozdělila na dvě poloviny, tu slovenskou vedl můj kamarád Stanislav Valo. Máme fotku, jak sedíme u svěšené cedule Československého velvyslanectví, podáváme si ruce a Československo končí.“
Itálii vnímá jako svůj domov – a také obdivuje tamní život. „Dění kolem nás, každodenní dramata mě ve fotografii zajímají. Italská ulice je fantastická. Lidé tam jsou nesmírně uvolnění, to nám chybí. My jsme usilovní, snažíme se měnit věci k obrazu svému. Měli bychom nechat věci plynout,“ myslí si. „Italové mluví o jídle, to je kult. Navzdory starostem jsou schopni se o jídle bavit třeba tři hodiny,“ přidává důvody svého obdivu.
Podobně jako Itálie ho ovlivnil i Miroslav Horníček, se kterým se přátelil přes třicet let. „Vedle Miroslava jsem uzrál, byl to moudrý člověk. Vysvětloval mi, jek důležitá je komunikace, ale lidé ji zanedbávají.“ Převzal od něj zvyk jednou za měsíc se s manželkou zastavit a být spolu. „Za úplňku si sedneme, otevřeme si šampaňské a povídáme si o tom, co jsme si nestačili za měsíc říct.“ Šampaňské otevírá šavlí: „Naučili mě to vinaři. Je to krásný styl.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Lebku svaté Zdislavy jsem zalil do masivu betonu. Měla skončit v řece, tvrdí podezřelý 35letý muž
-
Tu, která tě zabije, stejně neuslyšíš. Zůstávám tady, Donbas něco vydrží, říká rodák z Kramatorsku Viktor
-
Langos místo langoš. Slovenský stánkař neměl na účtenkách háčky a čárky, dostal pokutu 36 tisíc
-
Kalhousová: Předčasné volby v Izraeli může Netanjahu prohrát. Otázkou je, jak by opozice poskládala většinu