Chtěla se stát módní návrhářkou, ale čekala ji sláva na olympiádách. Lyžařka Květa Jeriová-Pecková slaví narozeniny

Květa Jeriová-Pecková u své olympijské fotografie
Květa Jeriová-Pecková u své olympijské fotografie

Děti v Etiopii a v Keni chodí nebo běhají denně kilometry ze školy a zpátky. I to je prý základem úspěchu vytrvalců z těchto běžeckých velmocí. Něco podobného, ale na kratších vzdálenostech, podstupovala v 60. letech pozdější lyžařka Květa Jeriová-Pecková, která dnes slaví kulaté narozeniny.

„Pocházím ze Zálesní Lhoty, bydleli jsme na konci vesnice a všude bylo daleko. Jako dítě jsem musela někam dojít do školy, autobus tam sice jezdil, ale jenom do půlky vesnice, takže mi to nestálo za to. Už jako prvňáček s poměrně těžkou taškou na zádech jsem musela vesnici celou dvakrát denně přejít,“ vzpomíná.

Její otec nevstoupil v 50. letech do Jednotného zemědělského družstva, ale hospodářství v Podkrkonoší mu zůstalo. Pracovala na něm celá rodina, včetně Květy a jejích třech starších sester. A jestliže se říká, že se v nedaleké Jilemnici rodí děti s nohama na lyžích, Květa je dostala vlastně o hodně později.


Květa Jeriová-Pecková získala bronz na 5kilometrové trati na zimních olympiádách v Lake Placid (1980) a v Sarajevu (1984). Tam také vybojovala stříbro ve štafetě na 4x5 km. Spolu s ní závodily Dagmar Švubová, Blanka Paulů a Gabriela Svobodová. V roce 1982 na MS v Holmenkollenu vybojovala bronzovou medaili v závodě na 10 km.

„Lyže tehdy byly věcí velice důležitou, protože jsme je potřebovali na cestu do školy, tělocviky v zimě ve škole se odehrávaly na lyžích – venku byl sníh, a tak se toho využilo. Tělocvičnu jsme neměli, zato jsme měli přírodu a bílé svahy za školou,“ říká.

A to, jak byla zvyklá od mládí dřít, se jí hodilo i na trénincích. Zarputilost a vůle jí taky nechyběly, zmiňuje, že nelitovala jiného dětství a dospívání, než jaké měli ostatní, i když se jednu dobu chtěla stát módní návrhářkou. Místo toho ji čekala sláva na olympiádách – první bronzovou medaili získala na 5kilometrové trati v Lake Placid.

A v roce 1984 hlásil medaili reportér Aleš Procházka ze Sarajeva. Později tam ještě jako finišmanka štafety na 4x5 kilometrů dojela pro stříbro. Těsně po olympiádě ukončila v 28 letech kariéru, vzala si bývalého veslaře Zdeňka Pecku a dlouho učila na gymnáziu v Litoměřicích. Stále se pohybuje ve sportu, teď už ale jako funkcionářka, například je dosud předsedkyní Českého klubu fair play.