Chovatelé holubů v Praze

František Sýkora: No ty, co běhají takhle po městě, to jsou takoví kříženci, prostě zalítlí třeba poštovní holubi nebo který se ztratili jako při závodu holoubat, no, voni tomu, říkáme tomu derby holoubat, který byli ještě slabý a prostě nedostali se domů, tak zůstali někde na věžích a to se časem, létama se to takhle všelijak pokřižovalo, až z toho byli tidle zdivočelí, takoví zdivočelí holubi. Ale jednak jsou to holubi dost jako vitální, protože snášejí takovýdle, zimu a déšť a někde na římse a přitom tam ještě dokážou vychovávat mláďata. Takže to zase tak špatný holubi nejsou. Ale my chováme holuby okrasný a užitkový, to je prostě něco jinýho.

A kolik je vůbec druhů holubů?

František Sýkora: No tak holubů zatím známe asi 220 druhů, jenom který se chovají u nás v republice. A máme národní plemena, to je takovej tlak, zlatej poklad holubářský. To je třeba český voláči sedlatý rousný, čejky český, český bubáci, Praha má taky takovýho svý jedno plemeno pražskýho rejdiče. A to jsou překrásný plemena, to jsou úplný exoty, protože se chovají ve všech barvách a kresbách, to je nádhera. My z toho jako chovatelé z nich máme radost a každýho je to vlastně takovej kus života.

Předpokládám, že o ten poklad je potřeba dobře se starat. Jak náročné je pro vás chovat holuby ve městě?

František Sýkora: No náročné, aby mohli lítat, volně lítat, tak to by nebyl takovej problém. Teďko protože jsou všelijaký zákazy a sousedský vztahy, tak chováme tydlety plemena ve voliérách, kde prostě se vo ně musíme starat tím víc, protože ve voliéře by si nic nenašli, že jo, jako ve volný přírodě. Tak my je všelijak, jim pomáháme, všelijakejma vitamínama a minerálama a dobrým krmením, aby se nám taky rozmnožovali, ty holubi. Potom abychom, když je dáváme třeba na výstavu, tak aby k něčemu vypadali.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.