Česku chybí dlouhodobé strategie, které by od sebe vlády přebíraly. Výrazně by nás to posunulo dál, upozorňuje prezident Petr Pavel

Když se dnes podíváte po Evropě, máte pocit, že politika, boj o moc, se postupně mění?

Mění a musím říct, že bohužel v řadě zemí k horšímu. Že se politika stává doménou konfrontace místo jednání, snahou svoje politické protivníky ne udolat argumenty, ale očernit, případně překřičet. Teď jsme to naposledy viděli na slovenských volbách, kdy byla kampaň místy opravdu nechutná.

Nezbývá než to přijmout a zapomenout, že to někdy byla politika jako souboj idejí?

To rozhodně ne. Jsem přesvědčen o tom, že i když to může na první pohled vypadat jako zbytečný nebo předem ztracený boj, tak to nevzdávat a minimálně se o to snažit, protože v tom vidím velký smysl.

Vy už jste se ke slovenským volbám vyjádřil před nimi a po nich. Podívejme se i přes tuto optiku na Ukrajinu. Pokud by platilo Ficovo „ani náboj Ukrajině“, co by to znamenalo?

Znamenalo by to, že Ukrajina dříve či později tento boj prohraje a vyhraje Rusko. Nejenom tím, že naplní své cíle, to znamená, že bude kontrolovat část nebo celou Ukrajinu, ale zároveň je to vnitřně morálně posílí, že pravidla se mohou porušovat, pokud máte dostatečnou sílu. A to by bylo v neprospěch nás všech.

Pokud jednotu podpory Ukrajiny začneme narušovat, pomalu tím dáváme za pravdu Rusku, že je třeba jednat realisticky

Je ten „slovenský náboj Ukrajině“ opravdu tak důležitý, anebo je to spíš v symbolické rovině?

Příspěvek Slovenska samozřejmě sám o sobě Ukrajinu nezachrání, ale ani ji nepotopí. Je to ale velice důležité, protože všichni zdůrazňujeme, jaký význam má jednota. A pokud tu jednotu začneme narušovat, dáváme pomalu za pravdu ruským argumentům – tedy že je potřeba se na to dívat realisticky: že je potřeba vzít v úvahu, že Rusko je velká země, která má své legitimní bezpečnostní zájmy ve svém blízkém příhraničí, že je potřeba dát Rusku bezpečnostní garance, a pokud mu je nedáme, vezme si je samo. To jsou argumenty, které rozhodně nemůžeme přijmout, pokud chceme mít svět, který je stavěn na respektu k pravidlům.

Čtěte také

Může se Petr Pavel stát hlasem celé střední Evropy? Má na to, říká jeho klíčový muž Jaroslav Zajíček

Jezdíte po Česku, povídáte si s občany. Cítíte už větší únavu Ukrajinou a válkou na Ukrajině, než to bylo dřív?

Fenomén únavy z války je dobře popsaný a pozorovaný při všech konfliktech, které se vedly a je v podstatě zákonitý. Nedá se mu nějak zabránit ani předstírat, že neexistuje. A bohužel dochází i k tomu, že obrázky a zprávy, které nás před rokem a tři čtvrtě šokovaly a uváděly okamžitě k akci, dnes bereme v lepším případě jako statistiku – zprávy o tom, že tu zahynulo tolik civilistů, bylo tam tolik raněných...

Vlastně už je bereme jako součást našeho života a začínají nás mnohem víc než to pálit ceny pohonných hmot, potravin, možná znovu nárůst cen energií. A válka na Ukrajině jako by nás už opravdu trochu zatěžovala. To je logická věc.

Fenomén únavy z války je dobře popsaný a pozorovaný při všech konfliktech, které se vedly a je v podstatě zákonitý

Ale o to důležitější je, a to je úlohou politiků, aby lidem připomínali, že ta válka je reálná, že se za rok a tři čtvrtě nijak nezměnila, že při ní stále umírají lidé, kteří jsou nám kulturně velice blízcí a že ta válka probíhá kousek od nás a že nikde není psáno, že zůstane omezena na území Ukrajiny, protože konflikt má vždycky potenciál se rozrůst a měli bychom ji brát jako válku, která se nás bezprostředně dotýká.

Baví vás i vnitřní politika?

Hlavně v tom vidím smysl, protože skutečně není možné neustále tříštit úsilí a neefektivně vynakládat zdroje. V globálním kontextu se například bavíme o soupeření s Čínou. A teď nemyslím konfrontaci, ale opravdu ekonomické a vědecké soupeření. Máme-li v tomto soupeření uspět, není možné neustále tříštit síly. Jedna z obrovských výhod Číny je v tom, že je nejenom schopna nastavit, ale hlavně dodržovat dlouhodobé strategie. Ať už se to týká vzdělávání, vědy, výzkumu nebo průmyslu. To jim ve srovnání s námi dává velkou výhodu.

Čtěte také

Pavel Simon: Argumenty mě zatím nevedou k závěru, že bych měl na post ústavního soudce rezignovat. Debata navíc není jen o mně

Na naší straně světa, tedy v tom demokratickém světě, jsou země, které mají některé strategie, které jsou dlouhodobé. Připomněl bych třeba Finsko a jejich vzdělávací strategii. My máme strategií poměrně hodně, mnoho z nich leží v šuplíku, ale nemáme dlouhodobě nastavené priority, které by jednotlivé vlády, tak, jak přicházejí, přebíraly jedna od druhé a v tom základním směru je nijak neměnily, možná jenom v konkrétních detailech, jak je naplňovat. Protože to by nás – pokud bychom takovou shodu měly –, výrazně posunulo dál.

Chystáte se vystoupit na plénu Evropského parlamentu. Co byste chtěl, aby bylo druhý den v titulcích z vašeho projevu?

Možná trošku čecho-středně – aby si Evropa všimla, že má Česko i s využitím výsledků předsednictví EU promyšlenou koordinovanou zahraniční politiku, že se sebevědomím odpovídajícím vlastní váze je připraveno vstupovat aktivně do řešení našich společných problémů s konkrétními návrhy, s vůlí ty problémy řešit a s jasným pohledem na to, co nás vlastně trápí, a zároveň to taky s odvahou jednoznačně pojmenovat a neschovávat se za žádné kulaté diplomatické fráze.

Jak chce prezident předkládat témata k diskuzi opozici a vládě? A jak hodnotí své dosavadní působení ve funkci? Poslechněte si celý rozhovor.