Česko diskutuje o interrupcích, opět hledá eurokomisaře, Nizozemí vyhošťuje imigranty a Itálie miluje fotbal

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Česko opět hledá eurokomisaře. Miloš Kužvart na tento post totiž včera rezignoval. V Týdnu v tahu o tom budu mluvit s místopředsedou ČSSD Stanislavem Grossem.

Málokterý návrh zákona vyvolal u nás tolik protichůdných reakcí, jako navrhovaná úprava zákona o interrupcích. V Duelu si vymění názory poslanci Milada Emmerová a Jiří Karas.

Nizozemská vláda chce ze země vyhostit 26 tisíc neúspěšných žadatelů o azyl. Tento záměr už posvětila Dolní komora Nizozemského parlamentu.

Takové jsou alespoň některé událostí třetího únorové týdne roku 2004. Pohled na ně vám nabídnu v následujících minutých. Hezký sobotní podvečer vám při poslechu Radiožurnálu přeje Hana Hikelová.

Návrh úpravy zákona o interrupcích

Hana Hikelová: Skutečně málokterý návrh zákona vyvolal v České republice tolik protichůdných reakcí, jako navrhovaná úprava zákona o interrupcích z dílny 9 poslanců, 8 členů KDÚ-ČSL a poslance Plevy z ODS. Čeho se návrh zákona týká, to nám teď stručně přiblíží redaktorka Blanka Číhalová.

Blanka Číhalová: Kdo těhotné ženě pomáhá nebo ji svede k tomu, aby usmrtila své počaté, ale dosud nenarozené dítě, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Až na 5 let nebo zákazem činnosti pak bude potrestán ten, kdo se souhlasem těhotné ženy interrupci provede. Těhotná žena za takový čin nebude trestaná. Pokud k úmrtí plodu dojde v přímé souvislosti s lékařským zákrokem, směřujícím k záchraně života matky, nejde o trestný čin. Soud od potrestání upustí v případě, pokud k početí dítěte došlo na základě prokázaného znásilnění.

Hana Hikelová: Zákon o interrupcích je i tématem následujících minut. Ve studiu je se mnou předsedkyně sněmovního zdravotního výboru, lékařka Milada Emmerová z ČSSD. Hezký den.

Host (Milada Emmerová): Dobrý den.

Hana Hikelová: A jeden z navrhovatelů zákona, poslanec Jiří Karas z KDU-ČSL. I vám hezký den.

Host (Jiří Karas): Dobrý den.

Hana Hikelová: Paní poslankyně, je podle vás nutné měnit stávající zákon o interrupcích, když je možné legálně ukončit těhotenství do 12 týdnů po početí?

Host (Milada Emmerová): Já se domnívám, že zákon, podle kterého se v současné době dá interrupce realizovat, tak že je naprosto pokrokový, není nikterak liberální, příliš liberální a domnívám se, že vyhovoval tedy mentalitě a poměru v naší republice, jak před revolucí, kdy byl přijat, tak i poté.

Hana Hikelová: Pane poslanče, proč právě v této době usilujete o zařazení tohoto zákona na jednání Sněmovny? Všechno navíc naznačuje, že pro něj nezískáte podporu většiny poslanců.

Host (Jiří Karas): Teď je právě ta správná doba, protože v celém světě sílí protipotratové hnutí. Já na rozdíl od paní kolegyně se domnívám, že dosavadní zákon je zákonem tmářským, že je to zákon, který nepatří vůbec do 21. století. Třetí tisíciletí by mělo být ve znamení ochrany lidského života.

Hana Hikelová: Odpůrci toho zákona tvrdí, že v podstatě berete ženám právo na svobodné rozhodnutí, zda si tedy dítě ponechat nebo ne.

Host (Jiří Karas): Já si myslím, že žena má právo rozhodovat o svém životě, ale že nemá právo rozhodovat o životě někoho jiného.

Hana Hikelová: To, že potrat je špatná věc, na tom se ale shodovala i dříve většina. Tady jde o to, že zákonem znemožníme ten potrat.

Host (Milada Emmerová): Ano, tím se celá ta záležitost kriminalizuje a potraty byly, jsou a budou, s tím musíme počítat, protože žena, zvláště žena právě na počátku třetího tisíciletí, která má určité i kariérní postupy, která má vzdělání, která se chce například nyní uplatnit a dítě mít až s určitým zpožděním, kdy rodičovství má být plánované, tak ta právě se rozhodne, že nyní by ta situace nebyla příznivá. Vezměme například to, že dnešní mladí lidé udržují takové partnerství, jak se tak říká, na psí knížku, a že ten sňatek je velice oddalován. Myslím si, že to jaksi představuje určitý méně zodpovědný přístup a pokud by tedy se tahle ta situace neměla změnit, tak opravdu to už spočívá jenom na té ženě, že bude mít tedy dítě, že se o něho třeba bude muset sama starat, že třeba otec nebude přispívat na jeho výživu a tak dále.

Hana Hikelová: Pane poslanče, vaši odpůrci argumentují také tím, že potrat nedokáže v současné době zakázat ani otec dceři, ani manžel manželce, natož aby to ženám dokázal zakázat Parlament. Proč si myslíte, že by to mělo být zakázáno zákonem?

Host (Jiří Karas): Víte, já bych za prvé nehovořil o zákazech. Já bych nehovořil o kriminalizaci, poněvadž nebyly-li by . . .

Hana Hikelová: Ale o té se mluví v tom návrhu, jestliže 5 let zákazu činnosti. . .

Host (Jiří Karas): Ne, o tom mluvíte vy, paní redaktorko, nechte mě laskavě, nechte mě laskavě domluvit. Ale v případě, že potraty nebudou povoleny, samozřejmě budou se provádět nadále a budou jenom okrajovou záležitostí. Já bych mohl položit otázku, povolme tedy znásilnění, zrušme trest za znásilnění. Potom samozřejmě znásilňování budou existovat i nadále, v budoucnosti, ale většina lékařů tvrdí, že provádějí velice neradi potraty, takže nebudou je muset provádět. A oni říkají, že často jsou nuceni k těmto potratům, potom nevím, proč by byli kriminalizováni, nebudou-li muset provádět potraty, nebudou muset být za ně trestáni.

Hana Hikelová: Nevedl by takový to zákon spíše k takzvané potratové turistice, k tomu, že by se ty potraty dělaly načerno, asi ne už potom tak odborně, z lékařského hlediska ne tak přesně a docházelo by k tomu, k čemu docházelo samozřejmě v dobách dřívějších?

Host (Jiří Karas): Já myslím si, že není zlá potratová turistika, jako to, že někdo někam jede, ale je zlé, že se potrat provádí. A ještě musím odpovědět na něco, co řekla paní kolegyně. Jistě má pravdu, že mladá manželství nemají zrovna utěšenou ekonomickou situaci, ale lékař, lékař zde není od toho, aby řešil ekonomickou nebo sociální situaci rodiny. Lékař je zde od toho, aby uzdravoval. Od toho, aby mladá manželství měla podmínky pro svou zdárnou existenci, od toho je zde konec konců i stát, to není řešení.

Hana Hikelová: Paní poslankyně. Padlo teď několik témat, potratová turistika. . .

Host (Milada Emmerová): Já chci dát kolegovi za pravdu, když se bude neustále zlepšovat sociální situace mladých rodin, tak potom jistě potraty budou dále klesat. Legální potraty budou dále klesat. Tohle to je ta správná politika, ale co se týká lékařů, to jsou pouze vykonavateli určitého výkonu, lége artis, což je to důležité na tom, takže já nechci tím říct, že potraty schvaluju, nejsem zrovna nadšená, když se něco takového má stát, ale jsem proti jejich zákazu. Protože ten zákaz přivodí horší situaci, nebude to provádět lékař, bude to provádět andělíčkářka, jak se dříve říkalo nebo třeba i medik nebo někdo, kdo nemůže zachovat například sterilní podmínky a ta žena je velice ohrožována na zdraví a na životě. Zákaz potratů přivede kriminální činy, můžeme říct a mnoho žen, které budou chtít potrat realizovat, do neštěstí.

Host (Jiří Karas): Jsou potráceny zdravé, nenarozené děti, čili něco naprosto...

Host (Milada Emmerová): Ale to nejsou, pane kolego, děti. Dítě je, když se narodí.

Host (Jiří Karas): Nechte mě laskavě domluvit. Ne, prosím vás, takto to není. A hned se k tomu vrátím. Čili zdravé plody se potrácejí. Víte, často se hovoří o znásilnění, incestu a tak dále, to jsou výjimky. Tomu, že to není dítě, dítě, to není biologický termín, to je vztah matky. Chci se vrátit k tomu začátku. Podstatou návrhu tohoto zákona je ochrana nenarozeného dítěte a my jsme připraveni, dojde-li k jakémukoliv zpřísnění, dojde-li k jakýmkoliv pozměňovacím návrhům, na toto přistoupit. A já věřím, že se na tom rozhodně ve Sněmovně domluvíme.

Host (Milada Emmerová): Já tomu tedy nevěřím, pane kolego a mrzí mě, že se vůbec tento problém otevřel, ale máme mnoho jiných problémů, které by se měly urychleně na této Sněmovně jaksi realizovat.

Hana Hikelová: Vraťme se ale k těm konkrétním bodům, které obsahuje ten váš návrh. Já jsem už na začátku citovala jeden z těch bodů. Pokud k početí dítěte došlo na základě prokázaného znásilnění, soud od potrestání upustí. Můžete mi vysvětlit, pane poslanče, jak si tento bod představujete naplnit?

Host (Jiří Karas): Já myslím tak, jak jste to právě teď přečetla, paní redaktorko. Samozřejmě, že musí žena své znásilnění oznámit. Pochopitelně.

Hana Hikelová: Já jsem se ale informovala dnes na Policejním prezidiu. Trocha statistiky - v loňském roce došlo v Česku k 646 případům znásilnění, objasněno v loňském roce bylo 494 a jak určitě víte, tak jsou dány trestním řádem lhůty. Policie má po oznámení dva měsíce na to, aby vypátrala pachatele, další dva měsíce má na dokazování, tyto lhůty ještě státní zástupce může prodloužit, takže než bude prokázáno, že ta žena byla znásilněna, bude znám pachatel, tak v podstatě to dítě už bude téměř na světě.

Host (Jiří Karas): Já si myslím, paní redaktorko, že to je to nejmenší. Toto lze řešit, toto je schopen řešit i náš trestní řád a víte, my nevycházíme z toho, že všichni prostě jsou špatní, že všichni budou podvádět, tak tomu není.

Hana Hikelová: Prakticky tady bude jasné, že k tomu znásilnění a prokázané došlo až několik měsíců poté, co se to stalo. Jak se to potom tedy bude řešit v případě toho, že ta žena bude chtít . .

Host (Jiří Karas): Žena by měla přinejmenším oznámit, že došlo k tomuto trestnému činu. Na základě této skutečnosti by jí mohl být proveden potrat.

Host (Milada Emmerová): No, já myslím, to jde čistě o formální záležitost, protože když přijde ke gynekologovi a nebo i na policii, řekne, byla jsem znásilněna, nevím, kdo to byl, utekl, ale zkrátka a dobře, jsem těhotná a nechci tedy takové dítě od tohoto muže zplozené, tak potom už jenom zbývá si tedy zažádat a už nikdo, už nemusí nic prokazovat. Tím myslím, že to je naprosto něco, formální záležitost, to nemá žádnou věcnou náplň, takže já bych s tímhle tím nesouhlasila.

Host (Jiří Karas): Za prvé, já si zde nedovedu představit 30 tisíc nebo 35 tisíc žen, které budou sdělovat, že byly znásilněny. To já si myslím, že celá řada těch žen byla k potratu donucena nebo sama se rozhodla nechat dát zabít svůj plod. Paní doktorko, já nechci věřit, že budete pro zabíjení nenarozených dětí, tomu nevěřím.

Host (Milada Emmerová): Ne, já, nemluvme o dítěti. Sám jste říkal, že vlastně tento termín by se neměl ještě vůbec používat, pokud dítě nespatří, skutečně ten plod nespatří světlo světa. Takže to je plod, který je v určitém vývojovém stádiu a je zcela závislý na životě matky. A matka tedy má se rozhodnout, co její tělo, zda toto unese, pokud ví, že má nějakou kontraindikaci a nebo má kontraindikaci jinou, kterou musíme stejně tak brát vážně a já se domnívám, že to je naprosto svobodná vůle. Není to nic, co by u nás rozkvétalo, naopak, díky antikoncepci jdou potraty velice dolů, co do výskytu četnosti a zkrátka já se domnívám, že to není problém dneška.

Host (Jiří Karas): Já musím oponovat. Paní kolegyně, podívejte se. A vy říkáte, že ten problém je právě takové té určité závislosti na té matce. Víte, ale byla byste pro, aby třeba byla usmrcena osmdesátiletá babička, která je třeba zcela odvislá od pomoci úplně někoho jiného?

Hana Hikelová: Pane poslanče, ale. . .

Host (Milada Emmerová): To už by byla eutanázie, to ne, to rozhodně ne.

Host (Jiří Karas): Paní redaktorko, nechte mě vyslovit svůj názor.

Hana Hikelová: Ne, to tu debatu ale opravdu převracíme někam úplně jinam, pane poslanče.

Host (Jiří Karas): Nepřevracíme, nepřevracíme. Ono to tak přesně je. Jestliže hovoříme o tom, že někdo, kdo je na někom závislý, takže to není zabití, tak já na to musím repliku udělat v tomto směru.

Host (Milada Emmerová): Ten plod je závislý na životě matky. Jakmile umírá matka, umírá i tento plod. Takže to je součást jejího těla.

Host (Jiří Karas): Plod nemůže být součástí ženského těla. To je omyl. Plod může být třeba mužského pohlaví a žena je ženského pohlaví a může být úplně zcela jiná krevní skupina, ano.

Hana Hikelová: Počkejte, pane poslanče, vy myslíte, že plod není součástí ženského těla?

Host (Jiří Karas): Ne, ne, ne, ne. Ženské tělo pouze poskytuje, já to řeknu teď trošičku obrazně, dočasné přístřeší tomuto plodu. Není součástí těla. Nemůže být. Může být dokonce i jiné rasy, no je to tak, paní redaktorko, nehledejte pomoc u paní kolegyně očima, věřte mi, je tomu tak. Dítě není slepé střevo. To není. To je něco jiného.

Host (Milada Emmerová): No tak, já myslím, že už to nebudeme dále rozvádět. Asi je každému jasné, na které pozici kdo z nás stojí a zkrátka a dobře, já nejsem přívržencem potratů, ale naproti tomu nechci, aby se zákon, který toto povoluje, za jistých okolností, aby se zrušil.

Hana Hikelová: Já děkuji za názory dvou poslanců. Děkuji předsedkyni sněmovního zdravotního výboru, lékařce Miladě Emmerové z ČSSD. Někdy opět na slyšenou.

Host (Milada Emmerová): Na shledanou.

Hana Hikelová: A stejně tak za názory děkuji poslanci Jiřímu Karasovi z KDU-ČSL. I s vámi někdy na slyšenou.

Host (Jiří Karas): Děkuju, děkuju, těším se na shledanou.

Vyhoštění tisíců imigrantů z Nizozemska

Hana Hikelová: Sbalit kufry a odjet. Takový osud by měl čekat 26 tisíc imigrantů, kteří žijí v Nizozemsku. Dolní komora tamního Parlamentu totiž tento týden posvětila kontroverzní plán středopravé vlády premiéra Jana Petera Balkenendeho. Ten počítá s tím, že ze země budou vyhoštěni neúspěšní žadatelé o azyl. S Pavlou Kvapilovou, naší zpravodajkou v Beneluxu, si teď řekneme více. Hezký podvečer, Pavlo.

Pavla Kvapilová: Dobré odpoledne. Je to tak, jak říkáš. Má jít o 26 tisíc neúspěšných žadatelů o azyl. Týká se to lidí, kteří dorazili před 1. dubnem 2001. Pokud jde o jejich původ, je mezi nimi například mnoho těch, kteří pocházejí z bývalé Jugoslávie, Iráku či Afghánistánu. Často jsou to přitom lidé, kteří už tu žijí velmi, velmi dlouho, třeba i 10 let, to znamená, že určitým způsobem zapustili kořeny, mají tu rodiny a tak dál. Plán je ale jasný. Dostanou letenku a mají odjet. Nicméně je tu skupina lidí, kteří by se měli tomu vyhoštění vyhnout. Jde o 2.300 těch, kteří jsou opravdu v krizové situaci a těm tedy Nizozemsko umožní zůstat.

Hana Hikelová: Pavlo, celý tenhle plán, který ještě bude schvalovat Senát, vyvolává ostré protesty. Jaké jsou ty nejčastější argumenty proti?

Pavla Kvapilová: Tak odpůrci varují, že mnozí z těch lidí se mají vracet do zemí, kde rozhodně není bezpečno a je otázka, co se s nimi bude dít tam. Proti jsou církve, mnozí starostové nebo ochránci lidských práv, například organizace Humanity řekla, že tento, cituji: deportační zákon znásilňuje mezinárodní standarty. Samozřejmě, že nešťastní jsou mnozí z těch, kterých se to týká. Například 30letý Iránec Mehdi Kavusi si na protest nechal sešít pusu a oči. Tisíce lidí protestovaly u Parlamentu, vládní politiku přitom přirovnávají k deportacím Židů za druhé světové války. Ministryně pro integraci Rita Verdonková to srovnání jednoznačně odmítá. Jde prý o tvrdé, ale férové řešení.

Hana Hikelová: Shodneme, se asi na tom, že jde o bezprecedentní postup v Evropě. Mnohé asi zaráží, že s tím přichází právě Nizozemsko, které se vždycky bralo jako jistá bašta tolerance.

Pavla Kvapilová: Ano, ano, tak určitě Nizozemsko je zemí, která je nejtolerantnější k homosexuálům a tak dál a bývala i k imigrantům. Mimochodem pět z deseti místních obyvatel je cizího původu, nicméně právě pokud jde o ty přistěhovalce, tak tam došlo k obratu. Ukázalo se totiž, že ten experiment, model tolerantní multikulturní společnosti jaksi nefunguje, že mnozí se neintegrovali, nenaučili pořádně holandsky, nepřeškolili, přibylo jich, přivezli si příbuzné, vytvořila se určitá gheta a to přináší pnutí či násilí. Ten posun ve vnímání lidí kolem sebe zaznamenala třeba i paní Zuzana Riven, manažerka firmy Trisen, která tu žije už 30 let.

Host (Zuzana Riven): Já se tu cítím opravdu doma, ale myslím si, že tohle toho v Holandsku bylo tolik, že bohužel Holanďané jako takové, bych řekla, obecně změnili názory na imigranty.

Pavla Kvapilová: Když cestuju po Nizozemsku, tak je to opravdu cítit. Takový typický, velmi častý názor reprezentuje třeba důchodce Cherat Enskede.

Překlad projevu Cherada Enskedeho: V západní Evropě je tolik lidí, kteří přišli odjinud, že harmonie a balanc už je pryč. Tolik lidí na tak malém prostoru, to musí přinášet potíže.

Pavla Kvapilová: Svou roli sehrálo zřejmě podle některých expertů také 11. září, protože strach, který útoky teroristů přinesly, se samozřejmě automaticky promítá na imigranty. Každopádně ty nálady vycítil velmi dobře už před několika lety kontroverzní politik Pim Fortuyn, který svou antiimigrační politikou výrazně bodoval i Nizozemců. Jak známo, přesně, když měl našlápnuto na velký volební úspěch, tak byl v květnu 2002 těsně před volbami zastřelen. To byl šok a zemětřesení na místní politické scéně a důležité to bylo v tom, že on prostě otevřel ty věci, které byly předtím tabu. Třeba právě ty negativní dopady imigrace, no a na to současná vláda vlastně navazuje. Zajímavé je, že dokonce postupuje vlastně ještě tvrději, protože Fortuyn například měl zato, že těm, kdo už v Nizozemsku jsou, by se mělo dovolit zůstat.

Hana Hikelová: Ale Pavlo, předpokládám, že na celém tomto velmi kontroverzním plánu se asi podepisuje především ekonomická situace Nizozemska?

Pavla Kvapilová: Tak samozřejmě. Myslím, že i to má velký vliv na tu náladu. Evropě se ekonomicky nedaří a Nizozemsko to po dvou dekádách prosperity cítí hodně. Roste tu nezaměstnanost a tím pádem jsou samozřejmě lidí citliví na cizince, kteří se sem stěhují za prací. To se jich samozřejmě velmi bytostně dotýká. Určitě máš tedy pravdu, že to přispívá k té změně atmosféry, která je opravdu výrazná. Už to není to otevřené, vypočítatelné, transparentní Nizozemsko. Jak říká náš ambasador v Haagu, Petr Kubernát, je to úplně jiná země, než před 5 lety.

Hana Hikelová: Tolik Pavla Kvapilová, naše zpravodajka v Beneluxu. Pavlo, díky a někdy opět na slyšenou.

Pavla Kvapilová: Hezký večer.

Kdo bude nový eurokomisař?

Hana Hikelová: Česko opět hledá nového eurokomisaře. Miloš Kužvart, který měl v Bruselu tento post zastávat, se včera kandidatury vzdal. Cítil prý, že nemá dostatečnou podporu svých vládních kolegů a zejména ministra zahraničí Cyrila Svobody, který měl dokonce jeho jmenování zpochybňovat. To však šéf naší diplomacie ostře odmítá. Na tahu je teď opět česká vláda. Premiéra Vladimíra Špidlu a jeho tým teď čeká nový maratón hledání vhodného člověka, který by nás zastupoval v centrále Evropské unie. U telefonu je teď místopředseda ČSSD a místopředseda vlády České republiky, Stanislav Gross. Hezký podvečer.

Host (Stanislav Gross): Hezký podvečer.

Hana Hikelová: Pane místopředsedo, eurokomisaře Miloše Kužvarta si ČSSD prosadila proti vůli koaličních partnerů i opozice. Zodpovědnost za jeho selhání tedy nese vaše strana. Miloš Kužvart uvedl jako jediný důvod rezignace to, že nemá dostatečnou podporu vládních kolegů. Byl to skutečně ten jediný důvod?

Host (Stanislav Gross): Tak já si myslím, že určitě nejde hovořit o nepodpoře vládních kolegů, protože si myslím, že všichni členové vlády, alespoň tak, jak jsem s nimi já hovořil, tak akceptovali nakonec to rozhodnutí. Samozřejmě, co se dělo v útrobách Ministerstva zahraničních věcí naší mise v Bruselu, to já nemohu v tuto chvíli posuzovat, ale nechtěl bych to v tuhle chvíli nějak generalizovat, že toto byl ten důvod anebo naopak, že to ten důvod nebyl.

Hana Hikelová: A víte o nějakých jiných důvodech, než byl tento?

Host (Stanislav Gross): Tak já o jiných důvodech nevím v tuto chvíli, ale samozřejmě bude nás to zajímat, i když to na to samotném faktu nic nezmění a prostě ten fakt je takový, že musíme velmi rychle rozhodnout jinak a nemůžeme už s tím příliš otálet.

Hana Hikelová: Nyní probíhá hledání nového kandidáta na českého eurokomisaře. Čím se bude lišit od Miloše Kužvarta, máte stanoveny nějaké požadavky, které by měl splňovat?

Host (Stanislav Gross): Tak ona je výhoda, že už vlastně před tímto rozhodnutím byl ten balík osobností, ze kterých se rozhodovalo, poměrně široký. Já nepředpokládám, že bychom se k tomuto balíku jmen nevrátili, i když je možné, že se ukáže, že ještě někdo úplně jiný by mohl ta kritéria splňovat. Samozřejmě, že ta kritéria jsou především odborná, především jazyková a samozřejmě budeme chtít i člověka, který má nějaké zahraniční zkušenosti.

Hana Hikelová: Bude nyní důležitější, aby nový eurokomisař měl dobré renomé v Bruselu, abychom, dá se říci, minimalizovali škody, které napáchal Miloš Kužvart nebo budete hledat spíše vnitropoliticky přijatelného kandidáta s podporou více politických stran?

Host (Stanislav Gross): Tak já samozřejmě nevím v tuto chvíli, jak to bude probíhat. Já osobně si myslím, že budeme muset hledat člověka, který má v Bruselu také nějakou pozici, protože určitě, i když bych ty škody nechtěl nějak přeceňovat v tuhle tu chvíli, oni podle našich informací, to zas není tak dramatické, jak se může zdát, ale každopádně se tam určitě ho budou ptát na to, co se tady odehrálo, tak aby mohl v klidu reagovat a vysvětlovat, a to hlavně na různých neformálních setkáních a při těch neformálních setkáních se to vyřeší na této úrovni mnohem víc, než-li při nějakých oficiálních jednáních a aby člověk mohl na neformálních jednáních být aktivní a zúčastnit se jich, tak samozřejmě je dobré, když je to člověk, který už trošku tu komunitu tam zná.

Hana Hikelová: V médiích i mezi politiky vládní koalice se asi nejvíce skloňují jména Telička, Kavan a Kohout. To jsou ale, řekněme, spíše kandidáti, kteří mají určité renomé v zahraničí. Na vnitropolitické scéně ale pro ně budete podporu hledat těžko.

Host (Stanislav Gross): Já bych v tuto chvíli nechtěl hovořit o žádném jménu, protože prostě bych tím předem mohl buď někoho preferovat nebo naopak někomu ublížit. Prostě těch jmen je skutečně několik, jsou tam ještě další jména, která jste neuvedla a mezi nimi se bude rozhodovat. Takže já bych v tuto chvíli to nechal chvilku otevřené ještě.

Hana Hikelová: A můžete doplnit ta, která jsem neuvedla?

Host (Stanislav Gross): Já fakt nechci žádná jména říkat, protože dneska v novinách se uváděla jiná jména, Vlasta Štěpová, Květoslava Kořínková, to jsou všechno ale spekulace novinářů, čímž bych nechtěl říct, že ani jedno z těchhle jmen by nebylo schopno tu pozici zastávat nebo ten člověk, ale to, co vím jistě, že budeme muset rozhodnout rychle. Já budu chtít a myslím si, že to je po vzájemné shodě, že by už nejbližší vláda prostě měla to rozhodnutí vydat, protože dlouhé tápání v této věci to je to, co by mohlo podle mého názoru ty škody pro Českou republiku udělat mnohem větší, než ta současná situace.

Hana Hikelová: Jan Kavan minulý týden ve vysílání Radiožurnálu řekl, že premiér Špidla s ním o tomto postu mluvil už před tím, než se dohodl s Milošem Kužvartem. Je jméno Jan Kavan stále ve hře nebo není?

Host (Stanislav Gross): Vy mě chcete dostat na rovinu, že budu hodnotit jednotlivá jména. Já to můžu říct obecně, že určitě ta jména, která jste uváděla vy i většina těch jmen, která se objevovala v médiích, tak jsou jména, o kterých se dá velmi dobře uvažovat a že pokud někdo z nich to bude, kterého vláda po dohodě s ním by do této pozice nominovala, takže to bude člověk, který určitě nezklame, ale to není tak, že bych chtěl v tuhletu chvíli někoho preferovat, i když já svoji preferenci mám.

Hana Hikelová: Já se vrátím ještě k jedné osobě, i když nechcete o jménech mluvit, a to je Pavel Telička. Pane místopředsedo, je podle vás v rámci zahraniční politiky České republiky důležitější post velvyslance při Evropské unii, který zastává právě Pavel Telička nebo post nového evropského komisaře? Někteří komentátoři totiž tvrdili, ze v podstatě pro naši úlohu v Evropské unii je důležitější ten post velvyslance.

Host (Stanislav Gross): No tak ono je to přeci tak, že člen komise formálně by měl být nezávislý na národní vládě, to znamená, že formálně je to tak, že komisař by neměl hájit zájmy svého státu. To platí obecně pro každého komisaře, takže pokud jde o otevřené hájení zájmů České republiky, tak zcela jistě to musí dělat představitel mise v Bruselu, to je velvyslanec pan Telička. Na druhé straně samozřejmě komisař je nejvyšší exekutivní funkce, na kterou většina států někoho deleguje, takže to také musí být člověk, který určitě té zemi nebude dělat ostudu.

Hana Hikelová: Já vám děkuji za rozhovor, tolik místopředseda ČSSD a místopředseda vlády České republiky, Stanislav Gross. Někdy opět na slyšenou.

Host (Stanislav Gross): Na slyšenou.

Hana Hikelová: Ve studiu teď vítám komentátora Hospodářských novin Adama Černého, hezký podvečer.

Host (Adam Černý): Hezký podvečer.

Hana Hikelová: Místopředseda ČSSD Stanislav Gross v tom rozhovoru říkal, že nesmíme přeceňovat to, jaké škody v Bruselu a na mezinárodní scéně krok Miloše Kužvarta způsobil. Co tedy podle vás skutečně způsobil?

Host (Adam Černý): No, já bych začal tím, že pan místopředseda vlády Stanislav Gross prostě nemůže říct nic jiného. Nic jiného mu nezbývá, protože patří k těm lidem, kteří nesou odpovědnost za nominaci Miloše Kužvarta, tak nese svůj díl odpovědnosti i za jeho selhání, nepochybně. Tím pádem není v jeho zájmu, aby nyní prohlásil, udělali jsme chybu, sypeme si popel na hlavu. Jediné, co musí, na co musí klást důraz a také to udělal, je to, že teď jde o minimalizaci škod, to znamená co nejrychleji vybrat někoho, kdo, řekněme, za a/ nebude kontroverzní a na druhou stranu bude pro tu funkci v Bruselu dostatečně kvalifikovaný.

Hana Hikelová: Podle zdrojů z Bruselu je dosti smutné sledovat, jak Praha promrhává politický kapitál, kterého dosáhla v jednání o vstupu do Evropské unie. Kužvart neudělal v Bruselu tento týden valný dojem, nyní je třeba se snažit zachránit co se dá, a to tím, že vláda jmenuje, jak už jste říkal, rychle a Brusel tvrdí osvědčeného člověka. Jakou máte vy představu o osvědčeném člověku, který by měl mířit do Evropské komise?

Host (Adam Černý): Já začnu možná maličko vzpomínkou dozadu, že v roce, tuším, 98 jsem byl v Bruselu, když se jednání rozebíhala a měli jsme tam možnost mluvit s vyjednavačem z té bruselské strany a když jsme se ptali, jaký to na něj dělá dojem, tak oni říkali, my tady mluvíme, což technicky fungovalo, hlavně s panem Teličkou, za ním samozřejmě stojí experti nebo zástupci jednotlivých resortů a musíme říct, že s panem Teličkou vycházíme velmi dobře. On mluví jazykem, kterému my rozumíme a máme dojem, že rozumí i on nám, ale zdaleka si nejsme jistí, že takhle to vypadá za ním. Tím se dostávám k tomu závěru, že ten výběr je relativně velmi omezený, protože česká politická špička dlouho evropskou problematiku zanedbávala, používala ji jenom k vnitrostátním bojům, k jistému populismu, nezabývala se tím do hloubky. Problém je ten, že těch lidí je na výběr velmi málo.

Hana Hikelová: Jak už jsem říkala, skloňují se především jména Telička, Kavan a Kohout. Kdo z nich má podle vás největší šanci?

Host (Adam Černý): Já myslím, že buď pan Kohout nebo pan Telička. K panu Teličkovi už jsem se vyjadřoval v pátek pro zpravodajství Radiožurnálu, že si myslím, že s jeho znalostmi a zázemím je, myslím si, výhodnější, když setrvá na postu velvyslance, takže můj tip by byl spíše pan Jan Kohout. Je třeba doplnit pro lidi, kteří se zahraniční politikou příliš nezajímají, že pan státní tajemník Kohout na Ministerstvu zahraničí, které má v čele lidovce, zastupuje Sociální demokracii. To znamená, že není jenom čistým úředníkem, má jistý také politický mandát.

Hana Hikelová: A co jméno Jan Kavan?

Host (Adam Černý): Pochybuji, myslím si, nechám-li stranou aféry s panem Srbou, což nechci spojovat to, za co pan Srba byl odsouzen, ale prostě že pan Kavan ukázal, že nemá šťastnou ruku na výběr svých nejbližších spolupracovníků a hlavně bych připomněl to, že se o něm říká, že není příliš pořádný člověk. To znamená, že se možná z tohoto hlediska právě na tu funkci tolik nehodí.

Hana Hikelová: Vy jste říkal, že, dá se říci, tipujete, že větší šance mají pánové Telička a Kohout. Myslíte si, že Sociální demokracie se na nich, na jednom z nich může shodnout se svými partnery nebo to spíše bude opět ta linie, že Sociální demokracie určí kandidáta?

Host (Adam Černý): Tak Sociální demokracie je nepochybně ve výhodě, protože má většinu hlasů ve vládě a na druhou stranu má za sebou to selhání pana Kužvarta, který prostě neobstál v té zkoušce v Bruselu a jeho výmluvu na to, jestli měl malou nebo velkou podporu nelze brát vážně, protože ten člověk musí něco vydržet. Problém je, že Sociální demokracie si musí počínat velice obezřetně, nemůže už udělat druhou chybu znova.

Hana Hikelová: Tolik názory komentátora Hospodářských novin, Adama Černého. Já vám děkuji a někdy opět na slyšenou.

Host (Adam Černý): Na slyšenou.

Sobotní fejeton k rezignaci Miloše Kužvarta

Hana Hikelová: Nad problémy na naší současné politické scéně se pozastavil i můj kolega Jan Pokorný. Zde je jeho pravidelný sobotní fejeton.

Jan Pokorný: "Dva poslanci se dostali tento týden do titulků hlavních zpráv a na první stránky novin. Petr Kott a Miloš Kužvart. Oba kvůli opojení. Jeden se opíjel slivovicí, druhý sám sebou. Oba se také zachovali jako malí kluci. Kotta z budovy Parlamentu vyvedli, aby nebyl moc na očích, Kužvart, když vystřízlivěl z eurokomisařského opojení, si hrál s novináři na schovávanou. Nebýt toho, že si tato divadélka platíme z daní, mohli bychom si pomyslet, jen ať si kluci dovádějí. Ale když i na zkušené politiky už jdou z politiky mdloby...

Miloš Kužvart pár hodin poté, co se byl ukázat v Bruselu, začal tvrdit, že prý mu naši lidé při Evropské unii moc nepomáhali, že mu Ministerstvo zahraničí házelo klacky pod nohy. Je to prostě tak. Diplomaté dovedou se zdvořilým úsměvem kousnout, štípnout i kopnout a jen ten, kdo si v takovém prostředí ví rady, se může stát třeba až předsedou Valného shromáždění OSN.

Mladá fronta Dnes cituje argumenty, které ještě před týdnem používal premiér k obhajobě kandidatury Miloše Kužvarta. Je mladý a dostatečně průbojný, účastnil se několika přírodovědeckých výprav, což není málo. Svědčí to o schopnosti snášet nepohodu. Určitě se nám osvědčí a vybojuje nám dobré a respektované postavení. Konec citátu. Z téhle výpravy se Kužvart vrátil, sotva vstoupil do lesa a zakopl o první větev.

Nechme stranou otázku, zda se v lese dostatečně vyznal. Pomiňme i to, zda se mu houština cizích slov zdála nakonec neprostupná. Jedno je zřejmé, bývalý ministr, nota bene se zkušenostmi z přírodovědeckých výprav, musí na svých cestách s klacky pod nohami počítat. Věřme, že příští kandidát na evropského komisaře bude vědět víc. Třeba i to, co znamená - házet klacky pod nohy."

Italská láska k fotbalu

Hana Hikelová: Uprostřed týdne se poprvé v letošním roce představila fotbalovým fanouškům česká reprezentace. Viděli ji ale pouze ti šťastlivci, kteří mohou sledovat italskou televizní stanici Rai nebo ti, kteří vyrazili přímo na Sicílii, kde se zápas Itálie-Česko hrál. Ani jedna z českých televizní totiž zápas nepřenášela. Český rozhlas l-Radiožurnál ale nechyběl a vysílal. V Palermu byl Miroslav Bureš, reportér Českého rozhlasu 1, který se znovu přesvědčil o tom, jaké šílenství fotbal v Itálii vzbuzuje. Miroslav Bureš je teď se mnou ve studiu, hezký podvečer.

Miroslav Bureš: Dobrý podvečer.

Hana Hikelová: A tam by se asi nemohlo stát, že by zápas národního týmu nevysílala žádná televize?

Miroslav Bureš: Tak to opravdu asi ne, protože zájmu lidí o fotbal se v Itálii nic nevyrovná. To, co se tam kolem fotbalu děje, někdy až překračuje únosnou mez. Z našeho pohledu to fandové někdy až přehánějí. I teď, během dvou dnů, kdy jsme viděli všechno v akci, tak tam jsou prostě věci, které se u nás ve fotbale nevidí.

Hana Hikelová: Italové jsou temperamentnější než čeští fanoušci, to je známá věc, a své hráče milují. Jak to dávají najevo nebo spíš dávali teď konkrétně při mezistátním utkání Itálie-Česko?

Miroslav Bureš: Tak musím předeslat, že italští fotbaloví funkcionáři nasměrovali tenhle přípravný duel do Palerma ne náhodou. V současné době tam panuje snad ještě větší fotbalová euforie než jindy, protože Palermo vede druhou italskou ligu a hraje tedy na postup do nejvyšší italské soutěže a pak prý také tamní fanoušci milují slavný Juventus Turín, prostě je to asi u nás v Čechách, kde se lidé v regionech rozdělují také na Sparťany a Slávisty, byť mají i své menší kluby. I v Itálii mají ty nejslavnější kluby příznivce po celé zemi a právě v Palermu je prý nejvíc fandů Juventusu. No a v utkání Itálie-Česko na sebe narazily největší hvězdy Juventusu Turín, tedy Del Piero a Nedvěd, dokonce oba dva jako kapitáni. Takže se fanoušci měli opravdu na co těšit a skutečně nadšení bylo obrovské. Pohyboval jsem se výhradně kolem českého týmu, pouze na chvíli jsem zahlédl trénink italského mužstva a musím říct, že v ochozech mu přihlížely asi tak tři, čtyři tisícovky lidí a zvláště dámy nebo spíš dívky a mladé slečny s prominutím ječely a vyváděly, jako když v Praze pobýval třeba zpěvák Michael Jackson. Totéž se dělo při odjezdu italského týmu ze stadionu a v extázi byly nejenom dívky a ženy, ale i chlapci a muži. My jsme třeba dobrých 20 minut museli čekat na řidiče autobusu při odjezdu z tréninku. On totiž mával s vlajkou svým italským miláčkům, opouštějícím v tu chvíli stadion, až teprve potom přišel a mohli jsme odjet i my. Ale hodně zajímavého a u nás, řekněme, nevídaného, se dělo i kolem českých hráčů. Třeba Pavel Nedvěd, pro Italy nejzbožňovanější Čech, vyplivne při tréninku žvýkačku. Po ní najednou skočí jeden z pořadatelů a hned se s ní chlubí svým kamarádům a fotografům. No, uznejte, že tohle není už úplně normální.

Hana Hikelová: To asi ne.

Miroslav Bureš: Nebo třeba před zápasem oba týmy nastoupily, zazněly státní hymny. Mimochodem tu italskou zpívalo všech 22 tisíc lidí na stadionu, to bylo opravdu velmi pěkné a za hráči byli připraveni mladí lidé v teplákových soupravách. Tušili jsme, že budou třeba hráčům předávat upomínkové dárky nebo květiny, jak se to dělá nebo že mají připraveno něco pro diváky. Omyl. Najednou vytáhli všichni malé foťáčky a začali si hráče fotit. Také věc zcela nevídaná. Po zápase hráči bleskurychle mizí z trávníku do šaten a vědí dobře, co dělají, protože když si třeba Rosický vyměnil s jedním z protihráčů dres, už ho od něj nenechavý klučina tahal, až dres roztrhnul. Za několik desítek minut pak dobré dvě stovky Italů nelení, sedají do svých aut a na motorky a ujíždějí na letiště. Tam začíná potom další šílenství při odbavování českých a hlavně italských hráčů před odletem ze Sicílie.

Hana Hikelová: A to zní, Mirku, až divoce a pro hráče vcelku nebezpečně. Jsou nějak chráněni?

Miroslav Bureš: Tak Italové jsou střežení jako tým velice pečlivě, fandové se k nim téměř nedostanou. Z českých fotbalistů potřeboval ochranku především kapitán Pavel Nedvěd a také ji měl. Neustále ho hlídali čtyři muži, policisté v civilu, kteří vypadali jako fanoušci a nikdo by neřekl, že to je ochranka nejlepšího fotbalisty Evropy. Mimochodem, byť je Nedvěd zvyklý na popularitu, tak v Turíně takovou péči nepotřebuje, tam se může pohybovat bez ochranky. Přece jenom na jihu Itálie je prostředí daleko divočejší.

Hana Hikelová: A jak berou české fotbalisty italští novináři na Sicílii?

Miroslav Bureš: Oni vědí, že česká reprezentace už dlouho neprohrála, ale to je tak asi všechno. Samozřejmě, znají Nedvěda a hráče z italské ligy, i když se mě před zápasem ptali na výslovnost jména Jiránek, což mě trošku překvapilo, protože Jiránek působí v italské Richině. Jinak jsou ale zahleděni do italského fotbalu, do italských hráčů a klubů. Důkazem toho byl třeba dotaz jednoho Itala, směřující k blížícímu se osmifinále Ligy mistrů Sparta-AC Milán. Ptal se totiž, jestli už Sparta začala hrát a trénovat. Přiznávám, že na tohle se úplně slušně odpovědět nedalo.

Hana Hikelová: Tolik tedy reportér Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu, Miroslav Bureš. Díky a někdy na slyšenou.

Miroslav Bureš: Na slyšenou.

Hana Hikelová: Tolik alespoň některé události, které nás zaujaly v tomto týdnu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.